VICE gallery



Ahoj, já a moje kámoška jsme na praxi ve Vice Gallery

27/05/2010

TEXT A FOTO: VERONIKA

v

Veronika

Když mi bylo čtrnáct, měla sem se takhle rozhodnout, co bych chtěla dělat „do konce života”, už jenom to je na hlavu postavený, ale neměla jsem na výběr. Vzhledem k tomu, že mě bavilo spoustu věcí, nevěděla jsem si rady, a tak jsem od zdravotní nebo obchodní školy přistoupila asi k nejlepší a pro mě i nejzajímavější variantě, a to k umělecké škole. V merku jsem měla jenom dva obory, buď návrhářství a design oblečení, nebo propagační grafiku. Protože jsem nikdy nechodila na žádnou ZUŠku, začala jsem chodit do přípravky a kreslit doma desítky různě nudných zátiší dlouho do noci a u toho poslouchala pecky od Peta Dohertyho, abych se aspoň trochu připravila na talentový zkoušky, který se staly mým Everestem. Zanedlouho přišel můj Den D, a já se octla mezi několika dalšíma 14-ti až 15-tiletýma žáčkama, co snědli stejně jako já sakra nezdravý množství čokolády z nervů, aby se dostali na školu, na kterou se hlásej. Přes všechny mé obavy a všechna má očekávání, jsem se dostala na obě školy, na které jsem se hlásila. Teď už bylo rozhodnutí na mně, na jakou školu nakonec jít, což za celý ten poslední půlrok bylo to nejjednodušší, a tak jsem se rozhodla pro grafiku. A najednou je skoro konec prvního školního roku na střední a já sedím na praxi a mám psát něco o sobě do VICE a ukázat, jaká vlastně jsem. A jak nejlíp ukázat, že jsem praštěná holka s aspoň trochou fantazie ?!… Myslím, že jsem to dokázala už jen tím, že sem vyfotila tuhle sérii fotek, které přesně tohle vyjadřují. A na těch dalších fotkách je moje kámoška a spolužačka Ester, která se stydí a nechce nic napsat. Od teď až do příštího pátku jsme ve Vice Gallery a když se tu stavíte v Data Trafice „U Velblouda”, co tu otevřeli, tak Vám nakreslíme obrázek, uděláme ilustrace nebo poladíme nějaký fotky.

vice-1

Ester


UKÁŽEME VÁM KOZY!

01/04/2010

Tohle není to apríl: Ani ne za hodinku se ve VICE Gallery otevře Kozí muzeum Standy Pence, čítající stovky kozích artefaktů. Během včerejška jsme konečně sehnali pár plechovek Balakrylu, takže se těšte na barevnější galerii hozenou do jarní nálady. Další novinkou je čerstvě nainstalovaný výstavní plátno, který už netrpělivě čeká na vaše umělecký pokusy zvěčnit čtyřnohý rohatý krásky na papír. Vzhledem k tomu, že na jedenáctou očekáváme nájezd hladovýho stáda novinářů a příznivců, byli jsme nucený vyházet pivo a Red Bully z našeho minibaru a naplnit ho zásobou kozího tvarohu. Znova přípomínáme, že pokud se vám doma válí nějaký předměty s kozí tématikou, můžete přispět svou troškou do mlýna a věnovat je Standovo sbírce (a nemysíme tím pár výtisků Českých ložnic). Jestli jsme vás doteď nepřesvědčili, zkuste tohle video, který jsme natočili během příprav:


Kozí plácek kozám!

29/03/2010

kozy01

Dnešním dnem začaly ve VICE Gallery přípravy výstavy Kozího muzea Stanislava Pence. Trochu jsme očekávali, že Standa z Milkovic přicválá na bílým kozlovi, místo toho ale přifrčel  v podobně zbarvený dodávce plný kozích artefaktů. Zatím to tady vypadá trochu jako ve skladišti, válí se nám tu všechny možný úklidový nástroje a mysteriózní předměty zabalený v novinovým papíru, z kterýho občas tu a tam vykoukne nějakej kozí růžek. Během dneška Standův tým instaluje vitríny, který budou kozím artefaktům sloužit jako provizorní chlívky. Tyhle předměty maj svůj domov v Milkovicích ve statku, kterej se trochu podobá hippiesácký komunitě. Můžete tam potkat vlasatý lidi, který si říkaj třeba Kopretina nebo Sunshine. Poté, co jsme se představili, Standa okamžitě objasnil, jaký kozy vlastně propaguje: Jedině ty čtyřnohý. Před pár lety se úspěšně postavil Pražskýmu magistrátu, kterej chtěl na Kozím plácku úplně nelogicky instalovat sochu Sigmunda Freuda, která by v myslích kolemjdoucích evokovala úplně jinej typ koz. Během našeho krátkýho rozhovoru jsme se taky dozvěděli, že před druhou světovou válkou žilo v týhle zemi 1.5 miliónu koz, ale v současný době je jich jenom 18 000, takže svým procentuální úbytkem v průběhu posledních 50 let předčí i velryby. Bylo nám taky objasněno, proč si na slavnostní čtvrteční otvíračce nebude možný připít šálkem kozího mlíka: Většina koz má v tuhle roční dobu kůzlátka, takže je to nedostatkový zboží. Místo toho ale ve čtvrtek 1.4. od 11 hodin dopoledne plánujeme neformální setkání Standy Pence s novináři i příznivci.

_mg_2613

_mg_2614

_mg_2616

_mg_2617



U DRUHÉ RUKY - PRODEJNÍ VÝSTAVA

23/02/2010

img_04881

Stylovej vintage shop pod záštitou magazínu VICE v centru Prahy vám ukáže, že hezký hadry za dobrou cenu nejsou výsadou Armády spásy nebo krámů s adresou západně od Český republiky. Prezentovat budem hlavně oblečení šmrnclý osmdesátkama a devadesátkama, ale nebráníme se ani věcem z jinejch století. Součástí týhle výstavy je i komisní prodej, proto vás vyzýváme, abyste vykradli skříně svým matkám, přitloustlým tatíkům i babičkám a přinesli ty nejzajímavější kousky k nám. Cílem je rozvířit diskuzi ohledně českýho stylu a přinýst na světlo zapomenutý skvosty minulejch dekád a to nejlepší ze současnosti. Všechny vystavený věci včetně módních doplňků budou určený k prodeji, takže očekáváme, že konečně vyměníte svý zastydlý oblečení za pořádný hadry a dostatečně se tak připravíte na další číslo našeho magazínu, který bude - překvapivě - o módě.

Oficiální start vintage shopu je 1.3.2010, ale už od 17.2. příjmáme věci do komise. Pravidla jsou jasný - čím víc nám toho dáte zadarmo, tím víc vás budem mít rádi, ale pokud jste sprostý kapitalisti a trváte na tom, že chcete ze svejch sešlejch svršků vyrejžovat prachy, dělí se to v poměru 70% vám a 30% nám. Svý kousky si oceňujete sami. Pro inspiraci co nám nosit koukněte na přiložený obrázky. A pokud váš šatník náhodou zeje prázdnotou, měli byste co nejdřív přijít a něco si vybrat. Povaluje se nám tu několik neopakovelnejch kousků za hubičku.

U druhé ruky - prodejní výstava

1.3. - 26.3.2010 (Po - Pá 12 - 20)
VICE gallery
Haštalská 1, Praha 1

Výkup do komise od 17.2.2010. Vybíráme Po - Pá, 12 - 18h.

img_0548

img_0587

img_0561

img_0613

img_0594

img_0534

img_0628

img_0617

img_0550

img_0599

img_0624


Fotoreport z rituálního pálení novoročních přání a rozhovor s bytostí komunikující s vesmírem

02/02/2010

TEXT: MAREK NEKUDA

FOTO: PETER FABO

_mg_3938

Údajně o nás kolujou fámy, že jsme sekta. Bohužel vás musíme zklamat, není tomu tak. Ve svým středu nemáme žádnýho Jima Jonese ani jinou podobnou charismatickou figurku, která by vám dokázala zprostředkovat pořádný duchovní zážitek. Výhoda týhle doby ale tkví v tom, že si někoho takovýho můžete s klidem najmout. Takže vám s konečnou platností můžem potvrdit, že vaše novoroční přání prošly ohněm osvobození a snad se taky vyplní. Díky jedný schopný čarodějce. Tady je potřebná dokumentace. A taky rozhovor s hlavní protagonistkou rituálu.

_mg_3967

Rozhovor s Mashou (text na požádání neprošel žádnou korekturou a nebyl ani jinak upravován)

Vice: Když jsem se dozvěděl, že budem dělat nějaký tajemný rituál a viděl jsem, jak se těsně před začátkem strojíš do toho šílenýho kostýmu, říkal jsem si: “Co to asi sakra bude?” V momentu, kdy jsi vyběhla ven a spustila si svoji meditaci v doprovodu utrhaných hlav od panenek, v mojí myšlenkách se nezhmotnilo “Co to sakra je?”, ale “Má to tolik energie a je to sakra zábavný”. Takže - kdo vlastně jsi a jak ses k celý tý vesmírný energii a tak dostala?

Masha: Sem  holka. Jako Luckavondráčková a fialová Květa. Mam  nemoc, kerý máma říká “bohatej vnitřní svět”. Choroš  mozku, plíseň, kerá přetáčí vnímání. Není to nic jedinečnýho. Žiješ reálnej život, akorát si povídáš s víc lidma a řešíš víc problémů, než ve skutečnosti máš a znáš. Dyž začneš se s těma lidma v hlavě hádat nahlas  v krámu, dyž tě pronásledujou, kradou, nebo sou víc ty, než ty,  řeší se to pilulema.  Člověk je pak klidnej a tlustej. Dyž nepolykáš, furt se něco děje. V Touškově v obejváku seš jako ve filmu. Další level je roztočit ty kotouče před vostatníma. Jednak nějak věřim, že se těch osob zbavim, dyž je prozradim, za druhý v tom další lidi poznavaj ty svoje houby, tagže se zjišťuje, že je to normální. Tůto všechno sem se naučila v životě a ve škole.

Vo síle vesmíru mi řek  pán v metru. Byla sem vypráškovaná. Koukal na  muj buldočí ksicht.”Musíte vesmíru věřit, že vám kluka přivede”. Takže sem věděla, že mě nebalí. Knížky vo mentálnim tréningu mam najetý vod třinácti let. Neřikám, že mi Univerzum hází pod nohy pětistofky, modlim se, abych vstala a stihla. Taky mi  nachází ztracený věci. Hlavně furt děkuju. Ale to by vám řekla i Květa.

_mg_3943

2) Když se člověk dívá na tvoje vystoupení, musí zákonitě přemýšlet nad tím, nakolik je to všechno dopředu připravený. Je to čirá improvizace nebo  nějak trénuješ a doma polykáš tuny rajčat, které mají vizuálně a chuťově nahrazovat lidský srdce?

Musela sem sama doma spolknout lidský srdce, aby vznik energetyckej tunel. Co se dělo pak nemohla sem ovlivnit a nepamatuju se.

_mg_3973
3) Co všechno musí člověk podstoupit k tomu, aby se vymotal z područí týhle civilizační nudy a začal pořádně komunikovat s nějakou vyšší duchovní silou?

Salta se prej taky ténujou tak, že si člověk v tramvaji furt představuje, že ho skočí. Já se musim dycky nejdřív úplně vyčerpat. Ale to je návod můj, ne univerzální. Protože je každej jinej a všechno se furt mění, není na to příručka. Kromě několika best celerů. Taky existujou kurzy. Jesli něgdo cejtí civilizační nudu, dyž umíraj lidi třeba na Hajty zrovna a skíni upálili holčičku, může napřiklad v únoru chodit nahej Prahou.

_mg_4024

4) Máš připravený nějaký další výstupy, který budou dráždit nájemníky okolních bytů? Celkem mě bavilo pozorovat ty zděšený tváře některých lidí, jejichž svět byl právě rozbourán přívalem magie.

Chci pomoct všem nájemníkům světa. Usilovně pracuju na totálnim vyčerpání a votvírám se dalšímu impulsu. Neustále. Veškerou vší silou.

_mg_4049

5) A nějaké poslání na závěr?

Děkuju všem. Ibohu. Děkuji MATAIOTECHNII za psycho zvukovou stopu, která umožnila celou tu magii! Je potřeba adoptovat hromady dětí. Adopce je tady furt divně složitá. Pěstounská péče může zachránit taky. A třídění odpadků samozřejmě. A chodit pěšky. A nenakupovat tolik. Trénovat velkej hýžďovej.

Díky za rozhovor.

_mg_3955

_mg_3965

_mg_3992

_mg_4009

_mg_3987

_mg_4037

_mg_3961

_mg_4013

_mg_4019


VICE ZKUŠEBNA - PIPES AND PINTS

27/01/2010

TEXT A FOTKY: MÍRA VALEŠ

hlavnifotka2

Pražská punk-rocková parta Pipes and Pints zahájila projekt magazínu Vice.

Pití bylo dost, lidi se bavili a kluci hráli nahlas a rychle.

Skupina existuje od roku 2006, má za sebou jedno EP a desku “Until we die”, která vyšla ke konci roku 2009. Pánové hrajou svižnej punk střihnutej folkem. Exoticky znějící zvuk kapele dodávají skotský dudy, na který hraje kapelník Vojta.

Na  pokec si s náma sednul zakladel Vojta a zpěvák (původem ze San Diega) Mike.

Vice: Kluci, můžete se stručně představit?

Vojta: V roce 2006 jsem dostal tenhle nápad. Naštěstí netrvalo moc dlouho než jsem potkal Tomáše, kterej to viděl podobně. Začali jsme hledat další lidi do kapely - v podstatě po ulicích a kamarádech. Kapelou prošlo snad 30 různejch hudebníků, ale  nikam to nevedlo. Nakonec jsme se rozhodli rozhodit sítě dál, třeba i po Evropě. Našli jsme bubeníka Vincu z Moravy. Další se přidal Mike, kterej se do Prahy přistěhoval z Rakouska.

Mike: Jo, tu dobu jsem byl v Rakousku, kde jsem měl svojí starou kapelu Mugshot. Už jsem se chystal vrátit zpátky do Států, když se Vojta zeptal jestli nechci hrát s Pipes and Pints. Takže jsem přijel do Prahy na víkend. A všechno skvěle fungalo a místo zpátky do US jsem se přestěhoval do Prahy - jen já a můj pes Tequila.

Vojta: Poslední se přidal Ondra, náš basák. Bylo to chvilku před turné, ale rychle se všechno naučil a vyrazil s náma. No a na konci tour už zůstal. Kolem není moc kapel, který by byly tak zapálený do živýho hraní a chtěli jezdit dlouhý šňůry.

hlavnifotka1

Kolik už jste dali koncertů?

Vojta: V současný sestavě jsme spolu rok a máme za sebou tak stovku koncertů.

A jakej byl nejlepší?

Vojta: Těžko říct, ale koncert k vydání desky ve Vagónu v Praze jsme si fakt užili. K vydání jsme hráli dva koncerty v Praze a v Budějovicích. Oba byly skvělý. Lidi pařili jako utržený ze řetězu, až do rána.

vojta_leader-kapely_dudyazpev

Jak jsi přišel na dudy?

Vojta: Hledal jsem melodickej nástroj. Nejdřív jsem hrál na trubku, ale nic kloudnýho jsem nikdy dohromady nedal. Jednoho dne jsem se rozhodl následoval svůj starej sen, naučit se na tradiční skotský dudy. Náhodou jsem přišel na Vaška Routa - asi prvního a jedinýho chlápka, kterej učí lidi v Čechách hrát na tenhle nástroj. Naučil mě hrát a prodal mi jeden svůj starší kousek.

Hrajete hodně i mimo ČR. Vidíte nějaký rozdíly mezi lidma u nás a jinde?

Mike: Je to tady o dost divočejší než třeba v Německu. Třeba v Berlíně jsou lidi vystavený hudbě tolik, že je těžký je zaujmout. Nakonec stejně paří, ale stojí to víc energie, přesvědčit je.

Vojta: Neni to jenom Německo. Jde obecně o západní publikum. Podobnejch kapel je tam daleko víc a dost často nic moc nepředvedou, takže od tebe lidi moc nečekají. Když je ale přesvědčíš, jsou taky schopný se uvolnit a užít si to. Na východě toho tolik není a lidi si užívají každou kapelu, která přijede.

mikezpevak

Kdybyste si mohli předělat jenom jeden song, kterej by to byl?

Mike: Určitě “We’re not gonna take it” od Twisted Sisters.

Vojta: Mojí oblíbenou už občas hrajeme - “Boys from County Hell” od The Pogues.

Nakonec - uplně stručně popište zvuk Pipes and Pints?

Mike: Rock’n'Roll Ride.

Vojta: Jednoduchý - punk rock s dudama!

Hudební ukázky, aktuální data koncertů a další informace o Pipes and Pints najdete na www.myspace.com/pipesandpints


Rituální pálení novoročních přání

19/01/2010

V pátek v šest odpoledne to propukne. Z vašich novoročních přání sice zbude jen prach, ale jako správný experti na tajemno jsme sehnali speciálního hosta, který provede magický obřad, jehož cílem bude to, aby se všechny vaše sny pro rok 2010 staly skutečností. Nepředkládáme vám žádný záruky, ale pokud se chcete před večerem trošku nastartovat (nebo sundat), stavte se v pátek k nám do galerie a přijďte nám pomoct odstartovat její další sezónu.

Právě tam totiž vyvrcholí koncept „Galerie splněných přání”. Očekávejte kosti, šamany, tajemný roucha, Fever Ray atd. Celá akce je taky koncipována jako jeden velký raut, kde nám můžete sdělit dojmy z našeho časopisu, webu, atd. nebo se k nám rovnou přidat. Iniciativě se nakonec meze nekladou.

V každém přídě děkujem všem, kteří nám nějaký přáni poslali (ještě stále můžete) a pomohli nám vytvořit celkem zajímavou kolekci. Vyplývá z ní, že jsme nakonec všichni tak trochu perverzní, materialističtí, duchovně založení a úchylní. Aspoň si už na týhle planetě nepřipadáme tak osamocení.

Galerie splněných přání - Rituální pálení

22.1.2010

Od 18:00 do ??

Vice Gallery

Haštalská 1

110 00 Praha 1

img_0322

img_0326

img_0365

img_0334

img_0357

img_0359

img_0323

img_0324

P.S. Pokud jste došli až sem, budete po zásluze odměněni a můžete si přečíst text našeho tajemnýho hosta. Hrubky jsou v zájmu zachování energie ponechány svýmu osudu. Takže:

Splňená přání, nucený výsek: Žena mele, smyčce řežou. Zlobivé děti dostaly pytel koksu a olizují čerta. Odborník sosá   zub,  v ruce  strunu,  na čele  čůr.  Jak na to?  Bejt pilnej. a cvičit. Seš co chceš.  Začni, zametej, čisti si zuby, nemačkej  uhry, neonanuj příliš často a jestli ano, tak se tim netrap,  příroda je  přehnojená, barvěj  krví.  Je několik náboženství. Spojíš prsty a  představuješ si. Až  tečou sliny, uš to umíš.

Možný je všecko,  musí se  něco udělat, poslat dalšim desetitisícum,  aby bravíčko vycházelo.To je nejhezčí,  myslet  na ostatní..  je třeba  aby si to každý další ujasnil. Santa nemůže stihnout všechno, ale Bratr Jeho?

Rituál tradyční jako tahle lidofka.


VICE GALLERY NA TŘI TÝDNY ZKUŠEBNOU

18/01/2010

zkusebna

Kdysi nám jeden moudrý chlapík nakukal, že mrazivý začátek roku vždy mniši využívali k očistě červeným vínem a sýrem a přemítali, co budou do Silvestra dělat, a že v dnešní době bez mnišských řádů (díky) je nejlepší tenhle čas nečas využít k srkání čaje, piva nebo panáků se starými i novými přáteli, známými, profesory, nemocnými, bezmocnými a dalšími.

Proto jsem si řekli, že bychom se mohli potkat na kus řeči a srandy s talentovanými, schopnými a zajímavými mlaďáky a oni mezi sebou, aby z toho vzešel nějaký nový projekt nebo kapela. Od 26.1. do 16.2.2010 tedy na chvíli měníme galerii ve Zkušebnu (od slova zkoušet).

Tedy, od úterý do čtvrtka bude v dopoledních a odpoledních hodinách galerie spíše takovým meeting pointem, kde si můžete přijít posedět, připojit se na wifi, dát si drink na zahřátí nebo se mrknout, jak kapely „makaj“ ve svých zkušebnách v pořadu Practice Space (VBS.TV). Každé úterý, středu a čtvrtek od 17.00 do 21.00 si můžete vyzkoušet, jestli v budoucnu vystoupáte aspoň ke kotníkům kapelám jako The XX nebo Vampire Weekend. Od toho budeme mít v galerii zaručený měřič úspěchů známý jako Guitar Hero, což je konzole simulující kapelu na XBOX 360.

A protože nejsme žádní kolotočáři ani troškaři, jako inspiraci jsme pro vás domluvili sérii akustických koncertů a veřejných zkoušek profíků (vždy od 19.00). Line-up je následující:
26.1. – Pipes & Pints (myspace.com/pipesandpints)
4.2. – The Prostitutes
(myspace.com/theprostitutes)
9.2. – Gangnails (myspace.com/thegangnails)
10.2. – Sunflower Caravan (myspace.com/sunflowercaravan)
11.2. – The Chancers (myspace.com/realchancers)
16.2. – selFbrush (myspace.com/selfbrush)

Vizualní koncept galerie bude korespondovat s tématem garážové zkušebny a největší frajeři se budou moci předvést na opravdové kytaře se zesilovačem a boxem.
A nejdůležitější nakonec: je to zadarmo.

RSVP

ZKUŠEBNA
26.1. – 16.2.2010
VICE Gallery, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, Út – Pá 11.00 – 19.00
Guitar Hero session – každé úterý, středu, čtvrtek 17.00 – 21.00
Zahájení – 26.1. od 17.00 (Pipes & Pints od 19.00)


GALERIE SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ

08/01/2010

hlavni_foto

Ještě než pořádně odstartujem tenhle rok a najedem na plný provoz, řekli jsme si, že bychom měli odhalit svý a taky vaše tužby a neřesti a rozhodli jsme se uspořádat výstavu novoročních přání. 12. ledna proto otevřeme pekelný brány naší galerie, kde jsme už instalovali vaše texty typu: „Chtěl bych, aby měly ženy orgasmus po 17 sekundách. Měl jsem takový jednom dvě.” Pokud máte podobné či úplně jiné a zcela fádní přání, pište nám je na Facebook. Máte tak šanci stát se součástí naší expozice.

A protože je teď venku šílená kosa, dostanete u vstupu pořádnýho panáka. Takže si najděte čas a přijďte se podívat do našeho duchovního centra, kde se nám můžete svěřit s tím, že nás nesnášíte/máte rádi, postěžovat si na tunu spamu, kterým vás zásobíme na Facebooku atd. nebo si prohlídnout naši krásně zdeformovanou zlatou rybku, kterou jsme koupili na Vánočních trzích (úměrně ke své čerstvosti taky voní). Na dernisáži 21.ledna pak proběhne předčítání a rituální pálení vašich snů.


Galerie splněných přání

Umělec: vy všichni

Datum konání: 12.1. - 21.1.2010

Dernisáž: 21.1.2010 od 18:00


Zabijačka pro děti

11/12/2009

TEXT: JIŘÍ KREJČÍK
FOTO: LUCIE PALEČKOVÁ

p1100105

Každý víkend nám teď před barákem visí na hácích kusy prasete. A protože chceme chránit duševní zdraví nezletilých, založili jsme si v galerii dětský koutek. Rodiče se na zabijačce nafutrujou prdelačkou a jitrnicemi, a jejich ratolesti nám zatím něco hezkého nakreslí. Aspoň budeme mít něco na příští výstavu. Takhle to u nás vypadalo minulou sobotu 5. prosince.

p1100170

Osmiletý Šimon vyrobil strašáka spíš z povinnosti a pak radši smažil na gameboyovi Pokémony. A sám nejlíp ví, že to má styl. „Strejda mi teď na blešáku v Anglii koupil nového, už se to moc nedá sehnat,” vysvětloval. Fajnšmekr, to se musí nechat.

p1100133

Tomáš se napřed trochu styděl, ale když nám rozkopal všechny balónky, tak se rozmaloval a rozpovídal. Nakonec nám na sebe prozradil i to, že občas prdí. A taky to, že k nim do školky přišel Mikuláš a poslal na něj čerta. „Říkal, že zlobím. Ale v pytli si mě neodnesl,” tvrdil. Nejvíc se u nás ale evidentně bavil jeho táta. Tomášek ho nakonec málem musel domů táhnout za nohu.

img_0281

“Viděla jsi někdy tak barevného motýla?” ptali jsme se čtyřleté malířky Aničky. „Ne, ale až ho namaluju, tak ho uvidím!” reagovala pohotově. Ta holka si umí všechno pěkně zařídit. Mikuláš k nim domů nepřijde, jede totiž s rodiči k němu. Aničce se moc líbily obrázky v naší galerii. Umělkyně se holt nezapře. Jenom doufáme, že nebude moc zlobit. Čerta se prý sice nebojí, ale domácí vězení jako na obrázcích jí fakt nepřejeme.

p1100179

Tohle je obrázek od malého Topolánka. Na fotce ho sice nemáme, ale asi od táty moc dobře ví, že od fotografů se má držet co nejdál. Navíc, tohle za pár let vydražíme na mítinku ČSSD.

p11001681

p1100185

p1100198