styl



NADĚJNÉ VYHLÍDKY

07/12/2011

PHOTOS: DANIEL BENSON
TEXT & STYLING: SAM VOULTERS
ASSISTANS: DANIELLA MAIORANO, CHARLOTTE GIBBS
MODELS: NED, DANIELLA, SAM, LISA, JAMIE, ZAINA

12

Lidé mají určitá očekávání, když utratí 15 milionů dolarů a stráví tři roky života tím, že se snaží získat titul. Jaký by to mělo smysl jít jiným směrem? Ale dobrých prací je málo a hodně daleko od sebe a soutěž o ně je zuřivější než kdy dřív. A to je jeden z důvodů, proč bude vaše práce na hovno, když odpromujete. Zvlášť pokud jste studovali jeden z těchto předmětů.

FILOSOFIE

22

Klasická bunda, vesta, košile, kalhoty, boty kravata, ponožky Beyond Retro, brýle od Specsavers

Být filosofem nebyla nikdy skutečná práce, takže to byla docela nereálné úsilí ne? Zvykněte si na zkouření se do němoty a na to, že budete celý den ve spodním prádle, protože od té doby, co jste odpromovali, máte o sobě moc velké mínění a jste tím pádem nezaměstnatelní.

32

UNIQLO tílko, hodinky a cetky, trenky Carthartt

SPORTOVNÍ VĚDY

41

Tričko K-Swiss, tepláky Umbro, klasický hodinky: Umbro triko, Umbro kraťasy, Umbro ponožky

Už od začátku bylo těžké vědět, kam sportovní vědy povedou. V lepším případě budete v kontaktu s atraktivními sportovci. Ale na to zapomeňte: 100% lidí, kteří odpromují ve sportovních vědách, skončí jako lesbické recepční ve fitku – dokonce i chlapy.

51

Tričko od Lacosty

MÚZICKÁ UMĚNÍ

6

Oblek Calvin Klein, košile Ben Sherman, klobouk Element, klasický Gianfranco Ferre brýle od Zone7Style

Takže jste strávili tři roky hlasovým cvičením a improvizací a nyní dokážete skvěle vyslovovat „R“: samozřejmě stříbrné plátno na vás čeká. Nebo můžete zkusit charitativní práci. Chci říct, máte skvělý, čistý hlas, a nebude pro vás problém vedení, protože s tím máte tolik zkušeností…

7

Bundu, triko, kalhoty Levis, všechno z druhé ruky

KRÁSNÉ UMĚNÍ

8

Šaty American Apparel, boty od Beyond Retro, čepeček od Mint

„Jeden obraz vydá za tisíc slov,“ ale málokdy má cenu tisíc dolarů. Pokud jste si tu větu pořádně vryli do paměti, běžte si hledat práci v baru. Nikdo neplatí malířům.

9

Tričko Vans, plavky Speedo, klasick džíny Lee, vintage šperky


Nabroušený kytary v Chapeau

20/09/2010

vees-promo

Někde to bude hodně zasněný, někde psychadelický, někde elektronický a zrovna v Chapeau Rouge půjde o kytary. Těžkotonážní nátěry hledejte jinde a black metalisti půjdou stejně radši na exkurzi do nedalekýho kostela. To ale taky znamená, že konkurence na baru bude pravděpodobně o něco menší a váš zmalovaný obličej bude o to víc vyčnívat. Ale půjdem raději k muzice.

Večer v Chapeau Rouge na Párty Václav odstartují Drain. Tenhle pražský band vydal zhruba před půl rokem svý debutový album Get Back To The Swamps, Death!, který solidně šlape a zahrává si se všemi klišé garažovýho rocku. Jestli úmyslně nebo neúmyslně, to už musíte posoudit sami.

Následujou Shogun Tokugawa. Tvrdší, uřvanější, ale o nic míň melodický. Na žádný ultra nový, super hype převratný postupy se u nich nehraje. Hranice jsou jasně daný a pevný. Poctivý nářez. Pro zájemce o hlubší studium je zde jejich deska Y3ARS.

Johny Moon přijde ve 22.30. Řeč je o Vees a jejich novým EPčku, ze kterého je jasně patrný, kdo v Českých Budějovicích diktuje. Po koncertu bychom čekali i nějaký ty svršky na pódiu. Tohle se bude líbit.

Blok živých mrtvých uzavírá Nauzea Orchestra. Rozverný, hravý, dole je občas nějaká ta elektronika, zpěv spíš paroduje. Nevypadá to, že by se brali přehnaně vážně.

Večírek uzavřou Poxxoxo. Dvě holky se stylem. A to je tak všechno, co o nich potřebujete vědět.

Line-up v CHAPEAU ROUGE (Jakubská 2, Praha 1):
20.30 The Drain (live)
21.30 Shogun Tokugawa (live)
22.30 VEES (live)
23.30 Nauzea Orchestra (live)
00.30 Poxxoxo DJs
04.00 konec

Stránky Párty Václav najdete tady. Na Facebooku pak zde.


ŠUM SVISTU ŠUSŤÁKU

15/05/2010

TEXT A FOTO: KAROL HOŠEK

dsc03074

Když jsem poprvý potkala Hannah Salehovou, měla na sobě šusťákovku. Vlastně jsem se nad tím tenkrát ani nepozastavila, tyhle nylonový bundy se teď vracej do módy a nosí je kdekdo. Prodávaj je vintage shopy, Vietnamci i Nike. Občas se mihnou i na molech. Když jsme se o pár dní pozdějc s Hannah viděly podruhý, šusťákovku měla zase. Jinou. To už mou pozornost trochu vzbudilo, ale ne tolik, abych se tím nějak hloubš zabejvala. Když ale potřetí dorazila v (zase jiný!) šusťákovce, začala jsem tušit, že zatím něco bude. Něco jako vášeň pro nylonový povrchy a šatník plnej šusťákovek. A právě na ten jsem se vyrazila s foťákem podívat. Hannah jich má tolik, že by s klidem oblíkla několik basketbalovejch týmů, veškerý studenty tibetštiny od prváků po doktorandy nebo středně velkou parlamentní stranu.

VICE: Čau Hannah, dlouho jsme se dlouho neviděli, co? Co tě motivovalo začít sbírat šusťákovky?
Hannah: Vlastně jsem je ani nezačala sbírat. Pořád chodím do sekáčů a až po tvým upozornění jsem si všimla, že jich mám fakt dost.

Jasný. Co tě na nich tak bere?
V první řadě matroš. Měla jsem ho ráda jako malá. Měla jsem šušťákový kalhoty, hodně poctivý, ve kterejch jsem chodila do lesa. Ten zvuk, kterej vydávaly, mě vážně bral.

Pamatuješ si na svou úplně první šusťákovku? Jak ten klenot vypadal?
Moc dobře. Koupila jsem si jí asi před třema rokama. V normálním obchodě. Je, teda spíš byla, krásně tyrkysová a má vyšitý hvězdičky. Mám k ní vážně mimořádnej vztah. Pořídila jsem si jí v létě a prvně jsem jí měla na Sázavafestu. Nosím jí v létě přes plavky na koupaliště i v zimě s tlustým svetrem.

A odkud pocházej ty ostatní?
Ze sekáčů.

dsc03058

Kolik jsi zaplatila za tu nejdražší krasavici? A za ten nejlevnější kus?
Nejdražší od Burtona stála dva tisíce, nejlevnější byla pak megasekáčová klasika, stála pět korun. Ale musím říct, že k těm za pětikorunu mám mnohem vřelejší vztah.

A kterou máš nejradši?
Rozhodně tu první, je jedinečná. Kolikrát se mi stalo, že ze mnou na nějaký akci přišel opilej týpek, ať už skejťák nebo indie boy a chválil mi jí. Někdo dokonce říká, že na mě žádnej jinej svršek než tuhle bundu neviděl. Ale poslední dobou to střídám mnohem víc.

Máš pocit, že život bez šusťákovky není kompletní?
Nechci zas vypadat jako nějakej šusťákovej fetišista, ale nedovedu si představit, že bych bez ní vyšla ven. Nebo jo, možná bez ní vyjdu, ale pak se pro ní musím vrátit ze zastávky.

Jak na tvojí šustivou úchylku (kterou údajně nemáš) reaguje okolí?
Moje máma třeba říká, že jsem jedinej člověk, kterýmu sluší tyhle hnusný bundy. Občas za mnou přijdou úplně cizí lidi a říkají, že moje bunda je super, boží, hustá a tak. Já docela koukám, protože mi to pochopitelně připadá jak normální kus oblečení a nechápu, že vzbuzuje takový…emoce?

Všimla jsem si, že je většina šusťákovek modrofialovozelená. Čím si vysvětluješ tuhle barevnou konfiguraci?
Vůbec nevím, jak to vysvětlit. Ale na červenou, žlutou, oranžovou nebo nejlíp růžovou šusťákovku jsem nenarazila. Možná, že je to pro sportově založený lidi, který růžovou nenosej?

Existuje něco, co šusťákový nezasvěcenci o tomhle ctnostným oděvu neví?
Možná si myslí, že je to jen otázka stylu, ale jsou i hodně praktický. Neprofouknou a nepromoknou a když už náhodou jo, tak uschnou za půl hodiny.

dsc03094

dsc03078

dsc03061

dsc03035

dsc03101

dsc03014

dsc03041

dsc03089

dsc03020

dsc03028

dsc03002

dsc03049

dsc03006

dsc03105


Starší, múdrejší, pohodovejší

27/04/2010

TEXT: DARYOUSH HAJ-NAJAFI
FOTO: ARI COHEN
PŘEKLAD: KRITINA ŽÁRSKA

owciiiiii

Jasné, je jednoduché byť štýlový a vypadať dobre, keď si mladý. Tvoja malá, štíhla postava je pevne obopnutá jemnou broskyňkovou pokožkou, tvoje nohy cítiť ako nevinnosť a tvoje džíny na tebe visia ako visí Kandinsky na stenách v MOME. Ale akonáhle si v cieľovej demografickej pre TENU Lady a Foxident, v obchodoch s odevami sú mystifikačné diskotéky plné drzého personálu, vypadať dobre je proste ťažké. Niektorí pohodoví starí ľudia idú do toho aj napriek tomu, a práve títo ľudia sú veľmi dȏležití, pretože ich štýl je dȏstojné poňatie o tom, ako sa Boh, ktorý musí byť fakt starý a fakt v pohode, musí obliekať.

Advanced Style” je foto blog 27-ročného Ari Cohena dokumentujúceho zrelú módnu elitu v New Yorku. Nedávno sme mali s Arim chat.

Vice: Ahoj, kto ťa inšpiroval začať písať tento blog?
Ari:
Ľudia sami o sebe. Bol som v najlepších vzťahoch so starou mamou a často som videl starších ľudí ako múdrych, kreatívnych a dynamických ako ona sama. Chcel som upozorniť na úžasne oblečených ľudí, ktorých vidím v uliciach New Yorku.

Vice: Čo je také úžasné na štýle starých ľudí?
Myslím si, že im chýba nesmelosť, ktorú mladí ľudia možu mať. Oni mali čas zistiť, čo je pre nich pohodlné a čo mȏžu s dȏverou nosiť. Niekedy može byť štýl neúmyslený mix ročníkov a novších štýlov, ktorý je skombinovaný tak, aby spravil niečo brutálne. Tiež je zaujímavé vidieť, aké kúsky držali ľudí po celé roky, ako je napríklad ich obľúbený kabát či klobúk.

Vice: Myslíte si, že štýl starých ľudí je lepší ako tých mladých?
Nie je nevyhnutne lepší, je to presne to, čo upozornilo mňa. Milujem, ako sa starší muži a ženy nahodia do šiat s čapicami, kabátmi a rukavicami. Mix doplnkov, bohaté vlasy a farebné oblečenie ma inšpirujú.

Vice: Aké sú najlepšie triky štýlu starých ľudí?
Nebojte sa farieb. Doplny, doplnky, doplnky. A obliekať si to, v čom sa cítite pohodlne.

owciiiii

owciii

owciiii

owcii

owci

owc1


BÍLÁ VRÁNA ČESKÉ MÓDY

22/03/2010

TEXT A FOTO: MÍRA VALEŠ

polanka1

Jakub Polanka je bílá vrána. Jako jednomu z mála se mu podařilo dostat se z české módní šedi na mezinárodní úroveň. Docela paradoxně, protože šedá je pro Jakuba asi nejdůležitější barva. Po ukončení studia na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové odjel do Paříže, kde studoval postgraduál na Institut Francais de la Mode a tři roky pracoval pro Philippa Starcka. V současné době se Jakub vrátil do Prahy, kde dokončuje novou kolekci.

Takže tady máte rozhovor s Polankou, čerstvým držitelem ceny „Návrhář roku” o tom, jaký je rozdíl mezi českými a ruskými kurvičkami, lenosti médií a důležitosti atmosféry v módě:

Vice: Co momentálně děláš?

Jakub: Tak teď zrovna dodělávám kolekci podzim/zima na příští rok, protože za chvíli začíná Fashion Week, a potřebuju to co nejdřív dát na web. Teď jsem skončil u Phillipa Starcka, takže hledám další práci - prodávám šaty a chodím na pohovory, dělám, co se dá. Musím platit nájem.

A co spolupráce s Peclers v Paříži?

Spolupráce běží. Peclers je studio, které se zabývá trendy a připravuje trendy na novou sezónu. S těmi dál dělám, ale jedná se o freelance a spolupracuju s nimi jen na určitých projektech.

Dá se podle tebe definovat něco jako český styl?

(Smích) Určitě není moc ostrej. U nás se pořád pohybujeme někde mezi neměckým podiviným minimalismem a ruskou pompézností. Lidi u nás se bohužel snaží zkombinovat věci, které dohromady prostě nejdou. Navíc u ženský módy pořád funguje takovej zvláštní sportovní americkej styl…

Myslíš krátká bundička do pasu a vyšisovaný džíny?

Jasně, a obepnutý tričko a džíny Diesel. Je to smutný.

Nemyslíš, že díky tomu vypadají Češky jako kurvičky?

No, jsou to kurvičky, ale bohužel to nejsou ty ruský kurvičky, který nosí šaty od Balmain - třpytivý minišaty a tak.

Jo, to je legrační, minulý týden jsem šel kolem obchodu Natalie Ruden s mojí britskou kamarádkou, která byla celá překvapená z toho, že v Praze jsou na tom transvestiti tak dobře, že můžou mít obchod pro Drag přímo v centru města…

Přesně tak. Ale tady je móda obecně trochu trancková. Podívej se na fenomén missek. Tady je to opravdovej kult - missky a všechny ty dámičky, který jsou jim podobný. To je přesně tenhle styl oblečení. Já to definuju jako vydržovaná panička nebo ruská šlapka. Ony tak ty missky většinou stejně skončí…

Myslíš typ „Jágrova milenka”?

No…anebo můžou jít dělat rosničku do počasí. Určitě jsou to hodný holky, ale jestli tohle je vrchol jejich ambic?

Co říkáš na ten rozpor mezi tím, co si Češi myslí, že je módní a co je ve skutečnosti opravdu módní ve světě? Myslím celá ta snaha přesvědčit nás, že „určití” návrháři, kteří jsou ale vlastně úplně out, reprezentujou opravdovou „světovou módu”…

No jasně. Já mam pocit, že bysme tady potřebovali minimálně okupaci, aby se to změnilo rychle. To je asi jediný, co by pomohlo. Ale to už je trochu politický. Češi se bojí mít vlastní názor a jít s ním ven. Dneska mají internet, ale přitom vůbec nesledujou, co se děje. Tady asi musí jedna generace vymřít…

Ale generace vychová další generaci…

Jasně, ale postupně se tyhle věci jako vkus vyvíjí.

Sleduješ obecně média nebo blogy?

Víš co, já moc časopisy o módé nesleduju, protože to ti sebere hodně energii. Těch magazínů je milion a inspirovat se příliš něčím je strašně nebezpečná cesta. Já se snažím prolistovat I-D, francouzskej Vogue, pár italských magazínů, ale cíleně je nesleduju. V Pařízi je dobrý přístup k mezinárodním časopisům, takže je prolistuju, ale nikdy nekupuju.

Co se týká tvýho oblečení, já tam vidím trochu inklinaci k minimalismu a designu. Je to tím, že v Čechách se během studia hodně inklinuje k designu a né tolik k módě?

Tohle myslím není jen vlivem Čech a navíc se to poslední dobou mění. Snažím se s barvou víc pracovat. Jednu dobu pro mně byla hodně důležitá šedá, protože pracuju hodně s formou a s proporcemi, a když tam přidáš moc barev, tak to jde do prčic. Ale poslední dobou zkouším nový věci a tlačím to dál. Třeba zrovna ta šedá dodávala těm věcem serióznost a hodnotu. Když dáš na pouliční lampu červenej puntík tak najednou nikdo neví, co si o tom má myslet. Ale v Čechách inklinace k minimalismu určitě existuje.

Hm, mimochodem minulej týden jsem slyšel někde v rádiu Dušana Chrástka (celebrity stylista), který tam tvrdil, že Češi se bojí barev a jak když jede do Barcelony, tak tam vidí barevný bundičky… A já si říkal: „Ten člověk je uplná haluz, je to přesně naopak - Češi používají v oblečení barev moc, ale vůbec to neumí.”

Češi obecně barvy kombinovat neumí, ale hlavně - pořád se bojí mít ten názor. S módou si můžeš hrát a hlavně - oblečením se vyjadřuješ, protože stačí, aby ses na někoho podíval a to oblečení ti o něm řekne skoro všechno ještě než něco řekne. Takže přesně tak hodnotím tu typickou českou holku - vypadají jako štětky, ale třeba nejsou. Problém je, že tím, jak se oblíkají, to vyjadřujou. Barvy se dost často přehání a úplně nám chybí elegance. Ta tu chybí moc. Tak jako elegance první republiky. To se komunismem přeseklo. Používala se funkčnost - ženská má bejt v práci a mít šátek na hlavě. Proto možná dneska celá republika nosí všude trackový boty.

Co myslíš, že se bude v módě dít dál? Vypadá to, že to směřuje k propojování levných labelů s high fashion. Myslím tím všechny ty kolaborace návrhářů s řetězci nebo značkami jako HM, Eastpack nebo Adidas.

Tohle funguje, ty levný značky to jsou schopný prodat za málo a ve velkém objemu. A lidi si přes návrháře chtějí zase koupit nějakou pozici. Většina touží po tom nosit Lojzu Vítoně, ale ve finále na něj nemají. Teď jde o to, proč do toho jdou ti návrháři. Prostě se chtějí dostat k masám. Marc Jacobs dělá už pár let levnou sérii a to je nová filozofie. Pořád jsou tu ještě hodně drahý labely, ale zároveň už se kvůli konkurenci a Číně přemýšlí o tom, co prodat místo jedněch šatů za určitou cenu radši oblečení levněji pro víc lidí. Je to ekonomie - vyděláme na jedněch šatech desetkrát míň, ale prodáme jich stovky, ne deset. A ten suvenýr za pár euro u Jacobse si dneska už může dovolit každej.

Myslíš, že je něco podobnýho aplikovatelný i u nás?

U nás tohle téměř není možný. Česká firma nabízí to samý, co jsou schopný nabídnout zahraniční značky, ale zahraniční jsou schopný nabídnout taky nižší cenu.

A kde teda vidíš ten důvod, proč se ty ženský nechytají se vkusem?

Když žiješ v Praze, tak se ještě můžeš potkat s lidma, který mají nějakej styl a můžou tě trochu inspirovat. Je jich ale málo. Ale třeba v Sušici? Tam je to fakt špatný.

To bych možná trochu oponoval. Třeba v Jižních Čechách to není tak hrozný. Možná to funguje geograficky - tam, kde je větší chudoba, tam je to větší problém?

Mladý rebelujou, tam to ještě jde, ale většina nosí to, co jim někdo doporučí. A média a časopisy o ničem alternativním nepíšou…

Není to i tím, že chybí slušný oblečení pro střední třídu? Většinou najdeš ten levnej italskej odpad v tzv. „buticích” a potom je tu Pařížská a neni nic mezi tím.

Ale proč bys to tady měl? Tady jsou lidi nahoře nebo dole, tý střední třídy tady tolik není. Navíc - to, co ti nabízí třeba v Americe American Apparel? To je výborná škála barev, ale kvalita materiálu není nic extra. Ale pak se podíváš na HM nebo do Topshopu a máš to tak za třetinu ceny.  Samozřejmě, nakupováním v těchhle obchodech jako je Apparel vyjadřuješ status a trochu i opozici vůči právě třeba obchodům, jaký jsou v Pařížský. Mladý češi jsou spíš ještě schopný houpnout se do takový tý berlínský módy, ale třeba úroveň jako Londýn, to bude trvat.

No, nejsem si jistej, jestli se tam dostaneme.

Já bych byl ještě radši, kdybychom se dostali ještě někam jinam - k nějaký vlastní identitě.

No, na tu francouzskou eleganci nebo anglickej styl… To tu asi nebude, to tu nebylo ani za tý první republiky

Teď je to tu paskvil, pa-styl. Od každýho si něco bereme a snažíme se to dát dohromady, ale ono to moc nefunguje, protože styl i vkus vychází z nějakých základů, který my tu nemáme. My jsme si jen sáhli pro ty výsledky a zmixovali je.

Lidi tady mají problém i s proporcema - že může bejt triko třeba trochu delší, všechno tady v obchodech je jen ve správných proporcích a délkách. Nemůžeš si koupit volný, velký kalhoty, protože nejsou. Celý návrhářský řemeslo je zaseknutý na tom, jak to má vypadat.

Takže tu chybí kreativita?

Chybí, ale chybí i v obchodech. Ta střední vrstva by se tu možná byla schopná uživit, kdyby měla to oblečení, co je třeba i HM, ale posunutý proporčně k něčemu, co je zajímavější. Ale pořád to je skupina lidí, která může nosit HM i oblečení z Pařížský.

Nevzniká ten problém s nedostatkem kreativity už na škole? Co když třeba porovnáš svoje studium u nás a v Paříži?

To rozhodně. Tady je na škole základ neudělat žádnou chybu. Přitom na škole bys měl dělat chyby a v životě taky. Další problém je, že tě tlačí do určitýho stylu, ale nebudujou tvojí osobnost. Ve Francii to bylo o tom - Kdo seš ty? Co je tvoje červená linka? Čím jsi jinej než tady ten? Protože jinak nemá cenu, abys to dělal! Těch lidí, co dělají oblečení je milion, tak proč bys to dělal jako někdo jinej?

Na Umprum nás pořád s někým srovnávali. A otázky při českých rozhovorech typu - jako kdo byste chtěl bejt dobrej, jako kdo chcete dělat věci? Navíc v Čechách ti řeknou, co je špatně, ale neřeknou ti, co je dobře. Tady se spolýhá na minimalismus a věci, kterým se nedá nic vytknout. Český školy nedokážou pochopit atmosféru. Přitom móda je hlavně o atomosféře a o náladě. Takže to, co dělá v Paříži třeba Bernhard Willhelm, tady asi nikdy nebude. U českejch návrhářů chybí rukopis a charakter.

Ale i tak, jsou tu nějaký zajímavý mladý návrháři, ne?

Je tu dost lidí, jen jde o to, jestli se zaseknou, nebo to budou rozvíjet mimo republiku.

Dobrou pozici má určitě Štěpánka Pivcová, i když ji zatím nikdo moc nezná. Chatty - ty dělají věci, který můžou fungovat venku a můžou i na street, Radka Sirková a Anička Tužková. Ale asi bude potřeba, aby to ty lidi vzali za hranice.

Jak je pro tebe osobně móda důležitá? Marc Jacobs třeba řekl, že mu chlapi, kteří se zajímají o módu, připadají hrozně neatraktivní. McQueen zase vždycky nosil jen džíny a triko.

Tak to vidím taky. Móda je hra a je pro určitou skupinu lidí. Módně oblečení lidi chtějí vidět další módně oblečený lidi. Já osobně nosím to, co je pohodlný.

Já nemusím bejt vidět. Mě baví vytvářet ty věci, ale nepotřebuju ze sebe oblečením dělat někoho jinýho. Spousta lidí, který nemají vlastní názor, ze sebe potřebujou právě tou módou někoho vytvořit. Můžeš si s tím hrát a bejt kýmkoliv - díky tomu, jak se oblečeš. Pro mě je móda řemeslo, který mám rád. Ale upřímně mě na oblíkání moc nezáleží, protože vím, kolik se otočí každou sezónu různejch hadrů.

Takže klasickej rozdíl mezi módou a stylem?

Jasně, styl je daleko důležitější. A není poplatnej času!


Vintage je životní styl

18/03/2010

TEXT: KELLY PANAYI, PŘEKLAD: MARTIN ŘEHÁČEK

dsc025241

Když se na to podíváme s odstupem, můžeme vintage fashion vnímat jako něco naproto skvělého, nebo taky trochu nehygienickýho, ujetýho a zašlýho. Jo, přesně tohle si asi některý lidi budou myslet, když si oblečete uzký sešlý džíny z roku 1970 ozdobený podobně jetým páskem. Naštěstí k těmhle zvěrozvěstům čistoty nepatřím. Možnost vzít si na sebe nějakej kus, který jsem koupila za výhodnou cenu, mě totiž z postele vyžene rychleji, než zjištění, že jsem se právě vyspala s mým nejlepším kámošem.

Moje láska k vintage fashion začala zhruba v 11 letech. Můj výjimečně skvělý bratr, který je o deset let starší než já, se rozhodl, že mi svět vintage důkladně představí. Vzal mě na Kings Road, abychom společně našli pár legendárních 501´s. Pamatuju si, že mojí mámě se to zrovna moc nezamlouvala a řekla mi něco ve stylu: „za ten 15 let starý kus hadru zaplatíš víc než za něco nového”. Mami, mami. Poté, co jsme prošli všechny obchody, jsem se intoxikovala pachem všech těch starých šatů, bot, doplňků atd. Plně jsem se tomu oddala.  Trvalo mi skoro 2 hodiny najít ten správný kus a to jsem vyzkoušela desítky různejch modelů.  Ale stálo to za to - tenhle proces hledání je součástí celý tý zábavy.

Další vlna nákupů se nesla v duchu hledání geniálních „střevíčků” Platforms od Vivienne Westwood. V tý době jsem měla 14 a tahle návrhářka byla můj idol. Její šaty a boty mě dokázala pořádně vydráždit. Projela jsem půl města, abych našla tyhle boty, který pak navždy změnily můj život. Musela jsem si je stihnout koupit na otvíračku londýskýho klubu The End. Moje hledání v obchodech v Kensingtonu, Chelsea a outletech v Notthing Hill bylo naštěstí úspěšný a tak jsem získala ty nejvíc sexy boty na světě.

Prává sranda s vintage fashion ale začala, když jsem si uvědomila, že můžu svou osobnost ještě víc vyjádřit v případě, že si koupím pár modelů v nějaký jiný zemi. Další mezník tedy nastal v New Yorku. Byla jsem tam na jednom konkurzu a když jsem neměla co dělat, jen tak jsem se městem flákala. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy jsem objevila obchod s názvem „What goes around come around”.  Když jsem spatřila jeho výlohu, běžela jsem skrz Soho, mávala rukama jak nějaký retard, a několikrát jsem si taky protřela oči, abych zjistila, jestli mě nešálí zrak. Bylo to asi podobný tomu, když Jáson poprvý spatřil zlatý rouno. Možná ne úplně to samý, ale podobný určitě.

Byl tam kabát ze sedmdesátých let s lemováním s ovčí kůže, který byla krásně nazdobený a vábila mě slovy: „Byl jsem s Jimi Hendrixem a nasál jsem do sebe všechnu tu atmosféru drog a sexu”. Vypadal jako něco, co by si opravdu mohl vzít buď Hendrix nebo nějaký šílený indián. Vyzkoušela jsem si ho. Byl skvostný, seděl parádně, musela jsem ho mít. Sice byl poněkud zašlý, ale i tak jsem si ho pořídila. Pyšně jsem ho pak nosila v Londýně a když jsem jednou šla z metra na Covent Garden, zastavil mě nějaký podezřele známý muž a řekl mi: „Tvůj kabát je naprosto úžasný, kolik za něj chceš?” Ten chlápek byl Paul Weller (anglický zpěvák), ale ani tak jsem mu ho neprodala. Ten kabát měl nevyčíslitelnou hodnotu.

Vintage je prostě styl života. Ve světě, kdy vám média pořád překládají, co si máte oblíct, abyste zapadli mezi ty cool lidičky a mohli společně s nima křičet: „Vem si na sebe TUHLE značku, jinak mezi nás nikdy patřit nebudeš”, vám vintage dovoluje argumentovat způsobem: „Seru na vás”. Jste přece dost v pohodě na to, abyste si mohli vzít to, co se vám fakt libí, aniž byste museli poslouchat něčí pitomý rady. Lidi chtějí slyšet nějaký doporučení, vintage fashion ale promlouvá vašim vlastním hlasem.

Když nakupujete ve vintage shopu, víte, že si vybíráte něco, v čem žila nějaká jiná osoba a proto se na vás taky částečně přenáší její esence. Každý kus mýho oblečení je nasáklý nějakým příběhem a cítit nějakým člověkem. Minulý rok jsem byla přes Vánoce v San Franciscu a snažila jsem si tam kupit pořádný boty. Neměla jsem žádnou představu o tom, jak by měly vypadat, ale v tom je právě krása nakupování ve vintage shopech - dané oblečení si vás samo najde. V druhým obchodě, který jsem navštívila, ty boty byly - kovbojský model, který křičel: vezmi si mě, projdi se ve mně. V momentu, kdy jsem si je obula, se ze mě stala rocková hvězda. Jasně, existuje široká skupina lidi, kteří by si je nikdy nevzali, protože by se obávali, že z nich chytnou nějakou nemoc, ale kvůli tomu lidi vymysleli ponožky, ne? Nakonec je to jen malý risk ve srovnání s tím, jaký poklad pak můžete získat.

Myslím si, že vintage fashion znamená v oblasti módy velkou změnu. Najdete si krásný kousek (nebo si on najde vás), který jeho původní majitel považoval za zbytečný a najednou zjistíte, že k sobě patříte a společně s ním se cítíte naplnění. Když vás tohle oblečení přestane bavit, zase přejde na jinýho člověka. Nebo se z vaší koexistence vyklube nádherný partnerství, který přetrvá až do zdárnýho konce.


Naše prodejní výstava úspěšně běží už třetí týden

17/03/2010

img_0057

Náš vintage shop u Druhý ruky díky vaší přízni prosperuje už třetí tejden, dnes jsme sortiment obohatili o několik párů elegantních bot a spoustu doplňků, kterým kraluje kolekce bižuterie s legopanáčky. Pokud dnes večer vyrážíte do irskejch pubů oslavit ve společnosti pánů Tullamora a Jamesona importovanej svátek svatýho Patrika, máme pro vás připravený zelený odění od hlavy k patě. Jo, a když už jsme u toho sortimentu od pátku 19/3 tu pro vás budem mít naše nový módní číslo s nadupaným českým obsahem.

Martina, 18

Kdo je česká módní ikona?

Nikdo mě nenapadá.

Kdo naopak ztělesňuje nevkus?

‘Ed Hardy’ lidi.

Šiješ si někdy oblečení sama?

Spíš přešívám.

Kolik měsíčně utratíš za oblečení?

Ani moc ne, kolem 500,-, záleží na období.

Katka, 20

Jak se ti tady líbí?

Super, jsem nadšená.

Myslíš si, že existuje něco jako český vkus? Jak bys jeje charakterizovala?

Je to zlý. Nemůžu s kocovinou chodit do školy, abych se z těch nechutnejch outfitů nepoblila. Největší zlo je nošení outdorovejch hadrů ve městě, nepřirozený barvy vlasů, dredy na bílejch lidech a krédo ‘hlavně když je teploučko a pohodlí, že to vypadá hnusně se nějak vsákne’.

Co ti v ČR v oblasti módy nejvíc chybí?

Značky jako American Apparel, Urban Outfitters, Marc Jacobs, Cheap Mondays.

Jezdíš nakupovat někam do zahraničí?

Jo, pořád. Baví mě Kodaň, Londýn, Amerika, ale i Drážďany.

Vincent, 25

Připomíná ti tu nějaké oblečení kousky, co měli doma tví rodiče/prarodiče?

Něco by se našlo.

Co si myslíš o současné módě, o tom jak se pořád točí módní cykly a do kurzu se vracejí věci, které možná měly zůstat v zapomění?

Myslím, že 80tky budou ještě dlouho žít, je to plodná dekáda. V 90tkách nic novýho nevzniklo, z těch se nevrátí nic.

Dá se podle tebe ještě dneska určit, co je v módě, nebo je to takový bordel, že si na sebe člověk může vzít cokoliv?

Cokoliv, pokud nejsi manažer. U mladejch se móda mění.

Kde nejčastěji nakupuješ?

Carhartt, Zara, H&M, občas skate shopy.

img_0049

img_0037

img_0646

img_0079