skate



ZUZIČKA NA SKEJTU- VIDEO

14/06/2011

AUTOR: LIP PRODUCTION
dan31

Včera byl photo-battle. Dneska můžete kouknout na skvělý making-of video. Ty podivíni jsou Vice team, ty vysmátý jsou kluci z pornovilly. Ta kráska je Zuzička. Hrajou Black Lips.

ZUZICKA STROMKOVA_fashion shooting for VICE from LIP PRODUCTION on Vimeo.


SKEJTOVÁNÍ VE ŠVÉDSKU VEDE K FASHION EVOLUCI

10/05/2011

15849_233613720239_749440239_4625042_354927_n

Greger Hagelin je jednou ze švédských skateboardových legend. V 80. letech pendloval mezi Stockholmem a Los Angeles, kde skejtoval spolu s Tony Hawkem nebo Davem Anderssem. V 90. letech se natrvalo vrátil do Švédska, kde založil nejdřív vlastní skatovou firmu BAM, později společně s kámošem Pontusem Karlssonem i skateshop G Spot. A když ho to přestalo bavit, vrhnul se na WeSC. To ho drží dodneška.

Vice: Jak tě ovlivnil skateboarding?
G. Hagelin: Podle mě je skateboarding nejdůležitější subkulturou, která kdy vznikla. Když už jednou člověk třeba deset let skejtoval a pohyboval se v tomhle prostředí, většinou ho to ovlivní i v jeho dalším životě – mentalita mu prostě zůstane. Stejný je to i se mnou – to, že jsem jezdil mě ovlivňuje dodneška.

Vzpomínáš na tyhle léta často?
Často a rád. Vzpomínám si, že skateboarding nebyl nějak masově rozšířenej, v podstatě se pořád potkávalo pár stejnejch lidí – společně jsme závodili, pařili i jezdili.

Jaká pak vede cesta od sportu jen k samotným hadrům?
Nejdřív jsem si na začátku devadesátých let založil vlastní skateboardovou firmu BAM (Backside Airmale). Fungovala jako zásilková firma a dodavatel toho nejlepšího skateboardovýho vybavení přímo k zákazníkům. No a v roce 1993 jsme se dali dohromady s Pontusem (Pontus Karlsson, spoluzakladatel WeSC – pozn. red.) a otevřeli jsme si společně skateshop G Spot.

A odtud přímo k WeSC?
Ke konci 90. let nám přišlo, že streetwear začíná být nuda bez nápadu. My chtěli prodávat trochu něco jinýho. Měli jsme pocit, že něco chybí – značka někde na pomezí streetovýho oblečení a “fashion”, něco pro ty, co jsou, co týče módy, víc v obraze. Takže ano, odtud přímo k WeSC.

Dneska jste velkej globální brand. Co je za tím?
Určitě spousta práce. Ale hlavně taky lidi - ti, co společně WeSC tvoří nebo ti, co tuhle značku nosí. Protože podstatou WeSC jsou lidi. Lidi, co společně vytváří zajímavý věci.

Jo, vy spolupracujete s řadou kreativních lidí.
Značka je od začátku spojená se zajímavými lidmi – WeAktivisty, kteří s námi různou formou spolupracují a svou osobností značku dotváří. Naším prvním WeAktivistou byl Jason Lee – skateboardová legenda, což jenom dokazuje, že jsme se od skateboardingu nevzdálili, jen do něj vnesli ještě něco navíc.


MAREK ZÁPRAŽNÝ: ROZHOVOR S NEJLEPŠÍM SKEJŤÁKEM ČR-SK

07/03/2011

ROZHOVOR A FOTO: MARTIN KARAS

marekzaprazny_portreta_color_vice1

Úspěšných lidí z našich končin moc není. V konkurenci okolního světa je těžký prorazit. Marek Zápražný je 22letý kluk ze Slovenska, který během posledních tří let zazářil na Evropské skateboardové scéně a v prosinci 2010 i na té světové. Jeho fotky a videa vidělo za poslední rok tisíce lidí v časopisech, skate knihách, jako byl třeba projekt Fluff SB od holandskýho fotografa Marcela Veldmana, nebo velkých webových stránkách po celým světě.

V dnešní době má Marek světový sponzory, kteří mu pomáhají dělat jeho věc a dávají mu svoje produkty, aby je propagoval. I když se nikdy nestal mistrem České nebo Slovenské republiky, je v současné době naším nejlepším jezdcem na skateboardu.

Marku, za posledních pár let si měl možnost se díky skateboardingu podívat kolem světa. Jaký to bylo pro kluka, co přišel z malého městečka jako jsou Malacky na Slovensku?
Bolo to to, o com som vždy snival jak maly chlapec ked som zacal jazdit. Je to sen asi kazdeho skejtaka. Nemas na starosti nic ine len to, co ta bavi. Popri tom vidis ine kultury, sposoby zitia, stravovanie, mentalitu ludi. Dost věci sa popri tom naucis.

Když jsem před mnoha lety jezdil po některých velkých evropských závodech, tak jsem se setkal s několika předsudky vúči lidem z východní Evropy. Spousta „zápaďáků“ se nás bála a myslela si o nás hodně nesmyslů. Setkal si se taky s něčím podobným nebo jsou tyhle doby už pryč?
Stretol som stym uz davnejsie, teraz je to uz celkom ine. Ludia sa nestaraju o to odkial si, ale jak sa k nim spravas a jak sa chovas.Vždy sa najdu ludia zo zapadu ktory sa na nas budu pozerat inak, to je jasne, stym nic nespravis. Ja si myslim ze je to tym ze nepoznaju nikoho z tejto strany alebo tu zatial nikdy neboli. Poznaju to iba z telky a filmov jako Eurotrip alebo Borat…

marekzaprazny_kickflip_vice

Minulý rok si byl, již podruhé a jako první Čecho-Slovák v historii, na nejdůležitějším skateboardovém závodě pro amatérské jezdce na světě – Tampa AM na Floridě. Zkus nám trochu popsat tenhle zážitek a vysvětlit to, proč je tenhle závod tak důležitej? Jak si tam letos dopadl a co to pro tebe znamená?
Je to najdolezitejsi amatersky závod preto lebo su tam pozvany iba top amateri z celeho světa a kvalifikovat sa sem da iba na par zavodoch na svete. Jazdec ktory to vyhra ma vecsinou postarane o to, ze sa bude zivit skateboardingom este minimalne desat rokov.. Teda vecsinou to tak byva. Tento rok som skoncil na 19. mieste. Znamena to pre mna vela, je to najcennejsie vitazstvo co zatial mam. Jazdcov tam bolo zhruba 230, takze si myslim ze som dopadol celkom dobře. Videt ten závod na zivo je na nezaplatenie.

Je to o hodně rozdílný než podobný akce v Evropě? Čím tohle je?
Je to rozdielne. Vecsina velkych europskych zavodov je podobnych, vecsi rozdiel bol v konkurencii a organizacii. Konkurencia bola neporovnatelna s tou europskou, americania jazdia proste lepsie. Je to tym ze v statoch je skateboarding viac „cool“ jak v europe. je tam vecsi trh, tym padom mozu znacky viac podporovat svojich jazdcov. Organizacia bola na jednotku, vsetko na cas a spravne, ziadne chyby. O jazdcov bolo postarane vyborne. Europske zavody nebyvaju organizovane az tak dobře, az na par vynimok.

Teď se chystáš na svůj první větší pobyt v USA, kam jedeš v březnu. Nebude to východní pobřeží, ale Kalifornie - kolébka skateboardingu. Co se tam chystáš dělat a jaký sou tvoje očekávání?
Do Kalifornie sa chystam pracovat. Dostal som ponuky od americkych znaciek, ktore by ma chceli priamo sponzorovat. Takze budem travit dni jazdenim a pracovanim na mojich dalsich videach, fotkach a profiloch. Ocakavam 60 dni tvrdeho skateboardingu v najlepsom pocasi od rana az do vecera na miestach ktore poznam zatial iba z videi. Další nesplneni sen, ktory uz mam takmer na dosah.

marekzaprazny_smokinghand_color_vice

Myslíš, že je možné živit se skateboardingem také tady u nás a co by pro to měl normální kluk nebo holka udělat? Spousta lidí v ČR asi nemá ani představu, co to obnáší. Existuje teda nějakej recept?
Mozne to je, ale není to také jednoduche. Presny recept na to asi neexistuje, bohuzial. V prvom rade musis mat trosku talentu a stastia, bez toho to proste nejde. Clovek do toho musí investovat hlavne vsetok cas a dost penazi na cestovanie. Jazdit třeba stále a dost podstatnou vecou je cestovanie. Ludia z tejto strany Europy su není moc podporovani, takze sa musia snazit 3x viac aby boli vidiet. Najlepsie je sa odstahovat niekam za lepsimi podmienkami, to je napr. Spanielsko, Francuzsko, Nemecko alebo najlepsie rovno do statov.

Řekni aspoň jednu věc, pro kterou je dobrý do toho jít. Skateboarding je přece pro většinu normálních lidí o bolesti, potu, zničenejch věcech a potenciálních problémech s rodičema, lidma a orgánama tohodle státu.
Ja som to vždy robil pre ten pocit ktory mam každýkrat ked sa postavim na skejt alebo kde vratim nejaky trik o ktory sa snazim uz dlhsiu dobu. neda sa to presne popisat, hreje vas to při srdci. :) je to nieco jako euforia. Nevymenil by som to za nic

A co závist a další negativní stránky jako typicky Českej „hejting“, teda nenávistnej přístup k novejm a jinejm věcem – velice rozšířenej na skoro všech webovejch stránkách? Určitě si se setkal s typickým českým anonymem, co pomluví všechno od hlavy až k patě, nic mu není svatý, všechno umí líp než ty, ale nikdy se sám nepodepíše. Mě to přijde jako přežitek toho komunistickýho práskání a udávání, který nejspíš dělali rodiče těch dnešních digitálních „hejtrů“. Jak se s tím vyrovnáváš?
To je dost mozne, ja som v tej době nezil takze to neviem posudit. Cesky „hejting“ je klasika, ktora vždy bola, je a bude. Ja uz sa nad tym ani nepozastuvujem, uz som si to na to zvykol. Vždy sa najdu ludia ktory si budu riesit komplexy tymto sposobom. Vecsinou su to pripady ludi ktory nevedia jazdit a zavidia vam to alebo vam zavidia to, ze vy ste nieco dokazali a oni ne. Je to normalne vsade ze vam ludia zavidia, to je samozrejme, ale ne v takom pocte jako tu.

Co tvoje nejoblíbenější webový stránky?
Oblubene stranky mam, asi jako každý. V mojom pripade su to skejtove stranky
skatevideosite.com, Berrics.com, Skateclick.com, Thrashermagazine.com, Hellaclips.com

100426-zaprazny-citystars11

Jakej je tvůj názor na Facebook? Zrušil bys ho, zpoplatnil nebo nechal tak, jak je teď? Spousta lidí s ním začíná mít problém především kvůli ochraně soukromí.

Facebook je dobry a spatny zaroven. Zalezi na co ho clovek pouziva a kolko osobnych informacii tam napise. Kazdopadne by som ho nezpoplatnil ani nezrusil, ponechal by som ho tak jak je. Ludia ktory stym maju problemy vecsinou sdielaju na profile moc osobnych informacii. Není predsa normalne si pisat denny harmonogram to statusu, ale to je kazdeho osobna věc. Nad tym by sa malo zamysliet viac ludi…

Ok, když opustíme tuhle parketu digitálního světa a vrhneme se na jiný téma, které se víc vztahuje k tomu, co děláš. Tím tématem je móda. Hodně lidí má představu o skate módě jako o něčem, co nosila Tereza Pergnerová, když uváděla ESO – kulich ve stylu popelník, ustřižený woodlandy, kostkovaná košile + nezbytnej řetěz u boku a samozřejmě ošoupaný tenisky s velkým jazykem. Dnešní známé urban značky se přitom nechávají částečně inspirovat kulturou skateboardingu ve velkých městech jako jsou Los Angeles nebo New York. Jak vnímáš měnící se trendy a kam myslíš, že směřujou?
Skejt trendy sa menia z roka na rok. Zacina to byt cim dalej vecsi ulet. Mne osobne je to v podstate jedno, ja budem vždy nosit to v com sa citim dobře ja a ne to co je zrovna „inn“. Skejtove znacky sa zacinaju zaujimat o sirsi okruh ludi, nie len o skejtakov. Chcu zarobit cim viac penazi, jako asi každý. Takze zacinaju vyrabat věci v ktorych mozu chodit aj ludia ktory nejazdia, ale lubi sa im to.

Co bude teda tvuj „outfit“ na cestu za velkou louži?
Moj outfit..? Ja ostavam verny mojej klasike. Lahsie tenisky na nohy, uzsie kalhoty, kratke triko, kosela. A nesmiem zabudnut na bryle, ktore budem potrebovat na ten sunshine.

A budeš mít s sebou řízek s chlebem v alobalu, jako svačinu nebo nějakej „bio“ produkt z místní Eko-farmy?
Ja som zvyknuty od malicka jest vsetko, takze si myslim ze stym problem mat nebudem. rizek s chlebem si kazdpadne necham jak svacu az budem tvrdnut na letisku a na obed zajdem kludne do bio farmy uz niekde tam.. :) aj ked tym bio veciam moc neverim.


Hoth je bezpečnější než Nanook

03/01/2011

imperial-walkers-from-empire-strikes-back

Impérium vrací úder je bezpochyby nejlepší díl Star Wars. Úvod filmu odehrávající se na sněhem pokrytý planetě Hoth, kterou okupujou vojenský síly Darth Vadera (neplést s podobně zlým frontmanem Pearl Jam Eddie Vedderem) i ochlupený predátoři, zřejmě inspiroval skateboardovýho specialistu Honzu Minolu k natočení videa odehrávajícího se na planetě Nanook.

Chápem, že standardní cesty propagace jsou mrtvý, jenže i Lucas věděl, že musíte začít aspoň čtvrtým dílem. Chceme dalších pět dílů, abychom to pochopili. Takže: Buy or die?


Skate session ve vile

03/03/2010

TEXT: KRISTÝNA HOLUBOVÁ

27169_328928457826_33071192826_4044534_2632246_n

Konspirativní prostředí pražské P**** vily hostilo ve středu 24.2.2010 showroom švédské street fashion značky WeSC/WeAretheSuperlativeConspiracy. V prvním bytě jste mohli narazit na oblečení a sluchátka v kuchyni a obýváku, ve druhém bytě probíhala celý večer skate session a v bytě třetím se rozjel koncert utajeného seskupení Umění Klamu. Asi jste tam nebyli, my bohužel taky ne. Z fotek ale usuzujem, že to byl solidní mejdan. Tak na jaře skejty ven!

27169_328928672826_33071192826_4044555_7799724_n

27169_328928812826_33071192826_4044570_4684415_n

27169_328928387826_33071192826_4044528_3475858_n

27169_328928602826_33071192826_4044549_6287083_n

27169_328928427826_33071192826_4044531_6080376_n


Nemožná skejtová mise

04/12/2009

TEXT: CHRIS NIERATKO, PŘEKLAD: LUKÁŠ PRCHAL

skejt-1-circle-around-skaters

Chris rozdává skejty vděčným Kubáncům.

Jsem osoba, která ráda dává. Ale přesně nevím, co to vlastně znamená. Prostě mám tendenci upřednostňovat přání ostatních před těmi svými. Stalo se mi to například včera. Byl jsem u White Catle (něco jako Mekáč), zajel jsem s autem k okýnku a malá paní uvnitř skleněné krabice po mě chtěla 5 dolarů a 55 centů. Dal jsem jí 21 dolarů a 5 centů. Řekla mi, že jsem jí dal moc a snažila se mi můj dolar a niklák navíc, vrátit. Tak jsem jí vysvětlil, že pokud použije všechny prachy, které jsem jí dal, bude pro ni mnohem jednodušší vrátit mi drobné. Byla zmatená. Ujistil jsem ji, že kdyby namarkovala přesně to, co jsem ji dal, jednoduchost matematiky by se prokázala a vše by bylo přesně tak, jak jsem prorokoval. Pochybovala, ale byla ochotná to zkusit. A měli byste vidět, jak se její tvář rozzářila, když jí stroj ukázal, aby mi vrátila přesně to, co jsem říkal. Ten den, jsem změnil její svět. Proč? Protože jsem se zajímal. Ovšemže, nedokázala pochopit matematiku natolik, aby dovedla vypočítat jakoukoli jinou částku, ale pokud jí ještě někdy přelétne přes frňák cena 5,55, bude se svými znalostmi schopná vrátit z 21 dolarů a 5 centů. Měnit lidské životy dokáže být tak povznášející.

Začátkem tohoto roku jsem byl na životní křižovatce. Nebyl jsem si jistý, zda by měl být můj další dobrý skutek započat odstartováním hladomoru nebo ukončením světového míru. Když v tom mi od mého kamaráda Augieho z Acapulca přišel jako na zavolanou odkaz na internetové video s názvem Kubánská skejtová krize. Krátký dokument zachycoval kubánské skejťáky trpící neustále probíhajícím embargem, které začalo platit téměř padesát let předtím, než se vůbec narodili. Jezdili na příšerném vybavení. Polorozpadlé, pokřivené desky, rezavá ložiska, hranatá kolečka a skejtové boty měli natolik obnošené, že svým vzhledem připomínaly spíše sandály. Jedna scéna dokonce ukazovala chlapce, který si zlomil své prkno a plakal. Pomocí kladiva a hřebíků byl nucený slepit jej a stlouct dohromady. Bylo pro mě dost srdcervoucí vědět, že mám tři skejtové obchody plné desek a jediná možnost pro toho chlapce nebo pro jakéhokoli jiného Kubánce, jak dostat nový skejt, byla ta, že jim ho někdo donese.

Rozhodl jsem se tedy s problémem na Kubě něco udělat a dopravit těm klukům tolik skejtových věcí kolik jen unesu. Ale my Američané máme zakázáno létat přímo na Kubu už téměř 50 let. A každý Američan, který cestuje na Kubu, riskuje dopadení pod pokutou 10 až 100 tisíc dolarů. A to se ani neodvažuji pomyslet, co by s námi udělala kubánská vláda, kdybychom byli zatčeni.

skejt-2-kids-on-wheels

Kluci na vlastnoručně vyrobených skejtech, které nás přivedly téměř k pláči.

Netřeba tedy dodávat, že jsem byl posranej strachy.  Plánoval jsem uskutečnit misi na místo, kam jsem nikdy nevkročil, na místo, kde nikdo nemluvil anglicky a kde ve skutečnosti nikdo nechápal důsledky politické napětí. Navíc jsem měl na krku zodpovědnost za 18 skejťáků, kteří se na mém bláznovství podíleli. Bral jsem sebou také svoji ženu, která byla v pátém měsíci těhotenství. V srdci jsem doufal, že všechno bude v pohodě, že nás nějaká vyšší moc poslepu provede všemi nástrahami, protože jsme přeci jen byli na misi dobré vůle. Podobně jako Blues Brothers, i my jsme plnili Boží poslání. Jak by se nám to jen mohlo nezdařit?

Teď vám ale už klidně můžu říct, že bychom všichni skončili v base, kdybychom se pokusili dostat na Kubu přes Panamu a jen tak tam bez rozmyslu vtrhnout, což jsem měl původně v plánu. Přesně jako nějaký geniální Američan. Mojí hlavou se honily myšlenky jako: „Hej kámo, prostě tam doplujem, vyhodíme zásilku zboží a pohoda.”  Ale jenom díky obrovské porci štěstí jsem stále na svobodě a mohu vám vyprávět náš příběh.

V lednu jsem šel navštívit kámoše do Reb Bullu a požádal jsem ho, zda by mi nepomohl finančně podpořit někoho z jejich skejťáků, kteří se mnou hodlali odjet na Kubu. Řekl mi, že byl nedávno osloven filmařem Tomasem Crowderem ohledně snímku o kubánské skejtové scéně. Poslal mě tedy za ním. O dva týdny později, jsem letěl do LA, abych se s Tomasem setkal. Vysvětlil mi, že pokud se ukážeme jen tak v nějakým skejtparku na Kubě s takovou hromadou vybavení, hned nás zastaví vojáci s kulomety. Vezmou nám věci, zatknou nás a budeme vyslýcháni. V ten moment ale zasáhla Štěstěna. Thomas mi prozradil, že už několik let spolupracuje s vládou na zvýšení skejtové úrovně na Kubě, a že mi může obstarat všechny potřebné dokumenty k tomu, aby se náš plán stal skutečností. O tři měsíce později jsme vyrazili na Kubu (přes Panamu). Táhli jsme s sebou 50 kompletů, 150 desek, 100 sad koleček, 200 párů bot a dalšího skejtovýho vybavení, o kterým si může nechat zdát kdejaký skateshop.

skejt-3-two-kids-and-skateboard

Budoucnost Kuby jede s novým vybevaním na max! Jo!

Do Havany jsme dorazili pod rouškou noci asi ve 2 hodiny ráno. Jeden po druhém jsme nejistě proklouzli přes celnici. Byli jsme posraný až za ušima, dokud jsme se nedostali do bezpečnější zóny. Skoro všichni to zvládli bez problému. První z nás, který se dostal skrz, se okamžitě začal shánět po pivu, abychom mohli pořádně oslavovat. Zvládli jsme to! S výjimkou toho posledního. A samozřejmě to musel být Tomas. Odtáhli ho pryč a asi hodinu vyslýchali. Jediná věc, na kterou jsem v tu chvíli dokázal myslet, byla, že pokud ztratíme průvodce, ocitneme se v pořádně hustým potoku plným sraček.

Nakonec ho bez dalších průtahů pustili. Teď jsme museli přijít na to, kolik bude potřeba taxíků pro 18 lidí a 26 báglů.

Havana je přesně taková, jakou si ji představujete. Je to úžasné město zamrzlé v čase. Většina vozů na ulici jsou americké výroby staré přibližně 60 let. Už teď vidím, jak budou majitelé těchto vozů okradeni sběrateli aut z USA, jen co Obama zruší embargo.

Tamní lidé na nás byli povětšinou milí a byli rádi, že vidí Američany. I přesto, že se stále ohlíželi přes rameno, ptali se nás na hromady otázek týkajících se okolního světa. Dokonce jsem se bavil s jedním chlápkem, který mi vyprávěl, že kvůli embargu je tu nedostatek téměř všeho. Například součástek na opravu počítačů nebo automobilů. Prozradil mi také, že kdysi měl obchůdek se železem, v němž vyráběl brzdové destičky. Jakmile však slova „brzdové destičky” opustila jeho ústa, všiml si vojáka v uniformě, který nás pozoroval. Okamžitě se sebral a začal utíkat.

Kdyby už nic jiného, tak tenhle výlet mi ukázal, jak moc bych si měl cenit svobody, kterou máme doma. Na Kubě byla spousta absurdních zákonů a pokut, o nichž jsem do té doby neměl nejmenší tušení. Policie by vás klidně poslala do vězení na tři roky za krádež sušenky. Když nemáte práci, dostanete 15 dní na to, abyste si ji sehnali. Nepodařilo se vám to? Tak si poseďte 3 roky ve vězení. Pokud jste Kubánec a nemáte potřebnou dokumentaci o vlastnictví některých věcí, rychle se jich zbavte - jinak skončíte ve vězení na 10 let.

Ráno v den, kdy jsme se chystali do skejtaparku rozdat všechno to vybavení, jsme seděli u bazénu a popíjeli mojito. Lidé z vlády používali hotelový kamerový systém a sledovali nás celé hodiny, dokud si nebyli jistí, že znají naše úmysly. Poté zavolali do hotelu a poslali za námi lidi, kteří nás vyslýchali. Mohu vám říct, že je velmi znepokojivé, když víte, že jste celé dny sledováni.

Když jsme se konečně dostali z hotelu do skateparku, všechen strach se náhle odpařil. Jakmile jsme dětem začali rozdávat nové věci, topily se v slzách. Pusinkovaly naše ruce a líbali svá nová prkna. Dokonce se nebáli ani dvou vojáků, kteří nás hlídali a zapisovali si každý náš pohyb. Ti malí skejťáci za námi posílali své babičky, aby nás objaly a poděkovaly nám.  Tohle byl ten nejvíce povznášející moment v celém mém životě. Dokonce překonal i tu malou paní u White Castle.