TEXT: MAREK NEKUDA
FOTO: PETER FABO
Údajně o nás kolujou fámy, že jsme sekta. Bohužel vás musíme zklamat, není tomu tak. Ve svým středu nemáme žádnýho Jima Jonese ani jinou podobnou charismatickou figurku, která by vám dokázala zprostředkovat pořádný duchovní zážitek. Výhoda týhle doby ale tkví v tom, že si někoho takovýho můžete s klidem najmout. Takže vám s konečnou platností můžem potvrdit, že vaše novoroční přání prošly ohněm osvobození a snad se taky vyplní. Díky jedný schopný čarodějce. Tady je potřebná dokumentace. A taky rozhovor s hlavní protagonistkou rituálu.
Rozhovor s Mashou (text na požádání neprošel žádnou korekturou a nebyl ani jinak upravován)
Vice: Když jsem se dozvěděl, že budem dělat nějaký tajemný rituál a viděl jsem, jak se těsně před začátkem strojíš do toho šílenýho kostýmu, říkal jsem si: “Co to asi sakra bude?” V momentu, kdy jsi vyběhla ven a spustila si svoji meditaci v doprovodu utrhaných hlav od panenek, v mojí myšlenkách se nezhmotnilo “Co to sakra je?”, ale “Má to tolik energie a je to sakra zábavný”. Takže - kdo vlastně jsi a jak ses k celý tý vesmírný energii a tak dostala?
Masha: Sem holka. Jako Luckavondráčková a fialová Květa. Mam nemoc, kerý máma říká “bohatej vnitřní svět”. Choroš mozku, plíseň, kerá přetáčí vnímání. Není to nic jedinečnýho. Žiješ reálnej život, akorát si povídáš s víc lidma a řešíš víc problémů, než ve skutečnosti máš a znáš. Dyž začneš se s těma lidma v hlavě hádat nahlas v krámu, dyž tě pronásledujou, kradou, nebo sou víc ty, než ty, řeší se to pilulema. Člověk je pak klidnej a tlustej. Dyž nepolykáš, furt se něco děje. V Touškově v obejváku seš jako ve filmu. Další level je roztočit ty kotouče před vostatníma. Jednak nějak věřim, že se těch osob zbavim, dyž je prozradim, za druhý v tom další lidi poznavaj ty svoje houby, tagže se zjišťuje, že je to normální. Tůto všechno sem se naučila v životě a ve škole.
Vo síle vesmíru mi řek pán v metru. Byla sem vypráškovaná. Koukal na muj buldočí ksicht.”Musíte vesmíru věřit, že vám kluka přivede”. Takže sem věděla, že mě nebalí. Knížky vo mentálnim tréningu mam najetý vod třinácti let. Neřikám, že mi Univerzum hází pod nohy pětistofky, modlim se, abych vstala a stihla. Taky mi nachází ztracený věci. Hlavně furt děkuju. Ale to by vám řekla i Květa.
2) Když se člověk dívá na tvoje vystoupení, musí zákonitě přemýšlet nad tím, nakolik je to všechno dopředu připravený. Je to čirá improvizace nebo nějak trénuješ a doma polykáš tuny rajčat, které mají vizuálně a chuťově nahrazovat lidský srdce?
Musela sem sama doma spolknout lidský srdce, aby vznik energetyckej tunel. Co se dělo pak nemohla sem ovlivnit a nepamatuju se.
3) Co všechno musí člověk podstoupit k tomu, aby se vymotal z područí týhle civilizační nudy a začal pořádně komunikovat s nějakou vyšší duchovní silou?
Salta se prej taky ténujou tak, že si člověk v tramvaji furt představuje, že ho skočí. Já se musim dycky nejdřív úplně vyčerpat. Ale to je návod můj, ne univerzální. Protože je každej jinej a všechno se furt mění, není na to příručka. Kromě několika best celerů. Taky existujou kurzy. Jesli něgdo cejtí civilizační nudu, dyž umíraj lidi třeba na Hajty zrovna a skíni upálili holčičku, může napřiklad v únoru chodit nahej Prahou.
4) Máš připravený nějaký další výstupy, který budou dráždit nájemníky okolních bytů? Celkem mě bavilo pozorovat ty zděšený tváře některých lidí, jejichž svět byl právě rozbourán přívalem magie.
Chci pomoct všem nájemníkům světa. Usilovně pracuju na totálnim vyčerpání a votvírám se dalšímu impulsu. Neustále. Veškerou vší silou.
5) A nějaké poslání na závěr?
Děkuju všem. Ibohu. Děkuji MATAIOTECHNII za psycho zvukovou stopu, která umožnila celou tu magii! Je potřeba adoptovat hromady dětí. Adopce je tady furt divně složitá. Pěstounská péče může zachránit taky. A třídění odpadků samozřejmě. A chodit pěšky. A nenakupovat tolik. Trénovat velkej hýžďovej.
Díky za rozhovor.
