V Holešovicích v budově bývalých Elektrických podniků (byl tam Designblok nebo Code:Mode) vzniká kreativní prostor, jaký v Praze nemá obdoby. V posledních měsících zaplnily prazdný dům z období funkcionalismu kreativní ateliéry výtvarných umělců, módních návrhářů, architektů, grafiků, video produkcí a dalších. A protože se navzájem neznají, zítra budou mít otevřeno déle a navštíví se navzájem. Ostatní můžou přijít samozřejmě taky. O doprovodný program se postará Vice spolu s Lunchmeat festivalem a Divus Jižní křídlo.
18.00 - 22.00 OPEN STUDIOS @ BUBENSKÁ 1 (stanice Vltavská)
Blackfilm - video
Brmlab - Hackerspace Prague
David Pulpán / Hescauer – fotografie
Damenbike - fixed bikes
Divus / Umělec mag
Dušan Záhoranský
Evžen Šimera - malba
Ex Lovers - grafický design
farmor Films - video
Jan Gemrot - malba
Jan Pfeiffer - art
Jitka Mikulicová - malba
Koko - fashion, joga
Kolektiv - grafický design
Lip Production - video
Lunchmeat - visual studio
Nikola Semotanová - PH brutal
Ondřej Petrlík - malba
Robert Šalanda - malba
Surf-trip.cz - surfing
Tektek – architektonické studio
The Builders – architektonické studio
Trust - visual studio
United Kingdog - komiksové plakáty
Vice - media
ZZZ - grafické studio, produktový design
18.00 - 22.00 BRMLAB SHOWCASE Biofeedback: mikroworkshop na tema spankova laborator v amaterskych podminkach, snimani a analyza biosignalu, snimani EEG se zamerenim na moznosti vyuziti v BCI, ukazka snimani vizualne evokovane mozkove aktivity Biolab: extrakce chlorofilu a jinych barviv z rastlin, extrakce DNA z ovoce a jine biologicke pokusy Rep-rap: ukazka open-source 3D tiskarny, stroje co pretvori vase navrhy v realne veci. Behem prezentace bude jeden funkcni exemplar tisknout darky pro navstevniky. Laserovy projektor: interaktivni demonstrace pocitacem ovladaneho RGB laseru
20.00 – 23.00 DIVUS JIŽNÍ KŘÍDLO X TRAFAČKA SOUND SYSTEM Koncert kapely zkoušících v Bubenské 1
Bellamy Moon (live)
Gerda Rein & Kai Yamanashi (live)
Fried Papayas (live)
Panenské ostrovy (live)
21.30 - 02.00 VICE X LUNCHMEAT PARTY
Mimozem (live), Enfant Terrible (DJ)
+ VJ Kassarar
VSTUP ZDARMA!
A kdo by neměl dost audiovizuálna, tak může zabrousit na warm-up za rohem do Bio Oka (Františka Křížka 15, Praha 7). LUCHMEAT @ BIOOKO
18:00 přednášky
19.00 Niño Viejo - ukázky individuálních projektů členů této skupiny vizualistů
20.00 Nohista (A/V show)
20.45 Boris Edelstein + Steve Buchanan (A/V show)
21.30 Skyence + Johannes Timpernagel (A/V show)
Četl jsem o konzervách lunchmeatu z Lidlu. Místo masa je v nich jen sádlo a když ho vyškvaříte, zbyde vyškvařený sádlo, v lepším případě tam ještě najdete vepřový ucho. V tomhle poslouchám svý arabský kámoše a vepřový nejim a lunchmeat si dopřávám jinak a jen jednou za rok.
Loni jsem skončil tak, že vlastně ani nevim, jak jsem se dostal domů. To sci-fi s 3D projekcema a muzikou mě tak trochu rozmasakrovalo do konzerv, který má Lunchmeat ve znaku.
A letos to bude taky asi slušný. Příští pátek 18.3. proběhne festival elektronické hudby a vizuálního umění v Holešovicích. V Bio Oku se začíná v 18:00 a budou tam připraveny show od Nohisty, Borise Edelsteina + Steve Buchanana, Skyence + Johannese Timpermagela. After zadarmo po tomto menu bude o kousek vedle na Bubenské 1, kde vystoupí Mimozem s VJem a budou otevřena i některá studia k nahlédnutí.
O den později se všechno přesune do MeetFactory, kde od 17:00 budou probíhat přednášky a workshopy, od 21:00 začne hlavní dějství a vrcholy od 23:00. A těmi jsou Teebs vs. F.Sanders + Dima Borzin, Luke Abbott z labelu Border Community (vs. Niño Viejo) a pak King Cannibal vs. Akuzatif.
Možná jste postřehli, že vrata od naší galerky ve městě jsou už nějakou dobu zavřený. Od ledna jsme totiž na Bubenský 1. Tam, co Masaryk slavil narozeniny a pak tam byl Designblok nebo Code:Mode. Je to tady prostě skvělý! Vzniká tu kreativní space uprostřed Prahy. Kromě nás tu je Divus s Umělcem a lidma z Karlin Studios, Lunchmeat, bio/neuro/techno hackeři Brmlab, videoprodukce, architekti, grafici, výtvárníci, šperkaři, fixeři biků, módní návrhářky. A od konce února tu začnou akce.
Divus
V pátek 25.2. magická flétna a premiéra filmu aneb Divus otevírá v přízemí v jižním křídle galerii a kavárnu. Na to se tu těšíme všichni, protože zatím tu funguje jen prapodivnej automat na kafe, ze kterýho pijou jen návštěvy. a to magickou lucernou a premiérou filmu.
PRAGER KABARETT / DIVUS - VEČERNÍ UMĚLCI
Mark Ferelli - Devil Daddy (20:45 - 21:15)
James Hollands - Telepathy 101 (21:30 - 22:20)
Mark Ferelli - Devil Daddy (22:45 - 23:15)
Vstup zdarma
Ve stejný den, akorát ve vedlejší místnosti dělaj kluci z Lunchmeatu a Glitch.cz další Skweee párty s Mesakem aspol., podobnou, jako dělali loni v Holešovicích v tom malym klubu, kterýmu už nemůžeme přijít na jméno.
DIFFERENT MENU
Pavan aka Limonious (Swe - Flogsta danshall)
Mesak (Fin - Harmönia)
Joxaren (Swe - Flogsta danshall)
Denoir | Tvprodukt | Noa?
Start: 20:00, Od 21:00 projekce filmu We Call It Skwee, vstup 100 Kč
V březnu by pak měly být všechny ateliéry už 100% zaplněný, takže nejlepší čas na swingers party - den otevřených dveří se vzájemnou poznávačkou všech uvnitř i venku.
BUBENSKÁ EINS
Open Studios @ Bubenská 1 (18.00 - 22.30)
Vice X Lunchmeat party (22.30 - 02.00)
Vstup zdarma.
Nemám rád apokalyptický vize, protože kvůli nim beztak vznikaj samý debilní kulturní produkty (kromě tohohle textu mám na mysli třeba Emmerichův nesmysl 2012, Knihu přežití nebo Doktora od jezera hrochů - a peklo se teprve bude stupňovat). Česká scéna s elektronickou taneční hudbou by si ale nějakou pořádnou katastrofu zasloužila. Ty blitky, který nám většina našich klubů a promotérů předhazuje jako čerstvý zvuk ze zahraničí, se totiž „překvapivě” v 99% případů nedaj poslouchat a se současným děním mají společnýho asi tolik jako Čína s demokracií. Proto jsem si taky sbalil pár švestek (rozuměj Slivovici, prachy a špunty do uší) a vypadl na pár dnů do Londýna.
Proč sakra zrovna tam? Berlín je přece blíž, je děsivě cool a nejlepší párty se podle všeho odehrávaj tam. Hmm. Podívejte se prosím do kalendáře a znova se ujistěte, že nemluvíme o roce 2007. Jasně, je to tam skvělý a spousta producentů se přestěhovala právě tam (hlavně proto, že je tam levně, že?), ale zase se to tak nějak začíná přirozeně stáčet k Anglii a pokud mě teda chcete poslat do prdele s tím, že jsem úplně vedle, učiňte tak prosím v komentářích. Minimálně bychom se ale mohli shodnout na tom, že leden a únor byl v Čechách, co se týče taneční klubový muziky, totálně zabitej. A ne, halovky s DJem hrajícím nohama (doufám, že nějakýho idiota napadne napsat něco ve stylu: „Ty debile, neurážej postížený.” - o tohle tady fakt nejde) nebo 45letý vysloužilci, co byli dobří před deseti lety a snaží se jít s trendem, nás opravdu nezachrání. Tohle jsou jen dva (bizardní a exemplární) případy toho, jak se u nás s elektronickou taneční muzikou většinou nakládá. Díky za Sperm (Pantha du Prince, Boxcutter atd.), Lunchmeat (Ikonika, Nosaj Thing), Wilsonic (něco dobrýho každý rok) a pár dalších výjimek.
Ale zpátky k britský metropoli. Nejsem zas takový omezenec, abych si myslel, že tady můžem pořádat srovnatelný párty. Každopádně ani nerozumím tomu, jak je možný, že se na ostrovech stojí před klubama kilometrový fronty (pátý narozky DMZ = 2 hodiny stepování před místem, i když jsme tam s bandou vyrazili na devátou), v prostorách se skoro nedá pohnout a po skončení akce stojí před dveřma desítky lidí, který se vás snaží nalákat na konkurenční večírky. Taky je dost nemožný srovnávat znalosti tamních návštěvníků akcí s těma našima (Jo, ty nový alba na Hyperdubu vypadají sakra slibně. Slyšel jsi ty čerstvý tracky od Kode9 v rádiu? Ne? A co říkáš na Artwork? A na Plaid zítra jdete? vs. Hele a ten dubstep je jako co? To je takový pomalý d´n´b, ne? House music? Jasně, to je Scooter. Nebo to je asi techno, že?) atd. Rozdílama bych se tady mohl zabývat asi hodiny, ale už na to kašlu, protože je mi jasný, že každý člověk, který tohle čte, byl někdy v zahraničí a nebo si je vědom toho, že i v Polsku nebo v Maďarsku jsou na tom 3x lépe.
V rámci výjezdu jsem teda navštívil xyz akcí a slyšel pár jmen, který se k nám asi jen tak nedostanou. Dobrý každopádně bylo, že zrovna ten samej víkend se v Londýně odehrávala Red Bull Music Academy a tak jsem se tam společně s věrnýma kritikama poměrů na český scéně vydal na jimi pořádanou párty. Line-up: Joy Orbison, Rustie, MJ Cole a lidi z akademie. Název klubu si už nepamatuju, ale bylo to v Camden Townu, o kterým vám všichni řeknou, že je to přesně ta čtvrť, kde jsou samý punkáči. Na týhle akci bylo jasně vidět, že mladý umělci místní lidi zajímají a dokonce jsme se dali do řeči s bandičkou Holanďanů, který se na cestu vydali právě kvůli tomuhle mejdanu a čerstvým jménům. Problém byl v tom, že dostat se na parket vyžadovalo vystát nekonečnou frontu, která se navíc nehýbala. Do toho tam poskakovala celkem fešná manažerka, která nadšence (včetně nás) od trpělivýho čekání odrazovala s tím, že do druhýho patra, kde se zatím předváděl Joy Orbison, se stejně nedostanem (Hyph Mango už v Anglii nikoho moc nezajímá. Ne, že by někdy někoho zajímalo tady).
Hrát na city s tím, že jsme ubožáci z východu se nám teda rozhodně moc nechtělo (to by byla snad ještě větší podpásovka, než klasická česká praktika - Víš, ale my jsme s Karlem dlouholetí kámoši a znám jeho ségru. Taky fotím pro Partykoťáko.cz? Ty mě neznáš? Tak pustíš mě tam? Mě se totiž těch 50Kč nechce platit). Ani na to nemáme žaludek, takže jsme podstoupili meditaci v řadě s drinkem.
Dobré příběhy nemusí mít happy-end, ale ten náš ho dostal, takže po útrpném stání v nuzný frontě zpestřeném čekáním (pro změnu) na baru, jsme se dostali na mini-parket, kde probíhala vřava jako na správným punkovým koncertu. To mělo svý výhody, pokud se kolem vás pohybovaly nějaký atraktivní slečny (nebylo jich málo; speciální pozdrav posílám vymóděný zrzce, která mi celkem zblízka předváděla svůj piercing). Horší to samozřejmě bylo, když byl v blízkosti nějaký upocený týpek, ale jelikož maj lidi v Londýně styl, moc často se to nestávalo. Z hlediska hudebního je nutno podotknou, že se všichni vybraní mlaďasové předvedli ve výborným světle (Rustie s Orbisonem zvlášť) a podobnou párty bychom u nás potřebovali jako sůl. Takže kluci z Red Bullu, je na čase uspořádat nějaký větší mejdan i u nás.
V menším měřítku se o aktivitách Red Bull Music Academy můžete dozvědět na zítřejší (13.3.2010) infosession v rámci festivalu Lunchmeat, kde svý zážitky zprostředkujou Ad Bourke a Kidkanevil. Pokud si ale chcete pokecat s Dam Funkem, Moritzem Von Oswaldem, Henrikem Schwarzem nebo Carlem Craigem, svou šanci jste už prováhali, protože právě tihle pánové v Londýně taky byli. Stejně tak Modeselektor, Roots Manuva nebo DJ Sprinkles. Hmm. Můžete to zkusit příští rok. Z našeho vyprávění už víte, že trpělivost růže přináší.
S Romainem Tardym alias Aaltem jsem se potkal, když mrštně překonával koleje před smíchovskou Meetfactory. V jednom z jejích rozlehlejch pokojů má tenhle francouzskej VJ prazatimní bydliště. Do Prahy totiž přijel celejch čtrnáct dní před zahájenim festivalu Lunchmeat, aby měl dost času vztyčit na pódiu setup pro svoje vystoupení s producentem Nosaj Thing.
Aalto je členem skupiny vizuálních umělců AntiVj. Tenhle sebevědomej název si nárokujou z toho důvodu, že se na party nepachtí s klasickým plátnem a projektorem, ale místo toho vytváří optický efekty pomocí nasvěcováním objektů různejch tvarů a velikostí. Aalto navrhl pro Lunchmeet originální stage-design, jehož konstrukce bude vyrobená z polystyrénu v rozměrech čtyři krát šest metrů. Půjde o jedinečnej kousek, kterej se už na jiný akci asi neobjeví. Po skončení Lunchmeetu totiž pravděpodobně zmizí v hlubinách popelnice, ledaže by si ho nějakej designu chtivej jedinec transportoval do svýho obydlí.
Vice: Z tvejch vizualizací je cejtit, že máš rád jednoduchost.
Aalto: Jsem velkej fanda minimalistickýho a konceptuálního umění a velmi jednoduchejch tvarů, ale nepředstírám, že jsem nějakej post-minimalistickej umělec. Důvod, proč se mi líbí minimalistická estetika je to, že mě unavuje koncept VJingu směřující pořád k lepšímu, většímu, barevnějšímu a agresivnějšímu. Mám rád jednoduchost, kterou je ale možný zobrazit ve velkým formátu.
Viděl jsem jednu tvojí projekci, na který nejsou geometrický obrazce, ale něco jako skákající sněhuláci. Nechal ses inspirovat kawaii, japonskýma infantilníma obrázkama?
Asi jo. Na kawaii dneska narazíš každou chvíli, takže se jeho vlivu nejde vyhnout. Ostatně ta projekce byla určená hlavně pro děti, protože probíhala v pařížský knihovně MK2 během prázdnin. Podobný legrační blbosti dělám fakt rád.Moje tvorba se dá vlastně rozdělit na dvě části - jednoduchý geometrický vizualizace a pak trochu barevnější pestřejší záležitosti jako třeba ti sněhuláci.
Používáš někdy vizualice s těma srandovníma postavičkama na party?
Jo, někdy je používám i pro VJing na hard-core hudbu. Před pár měsícem jsem byl na festivalu Nordic Impact, kde se hrálo hlavně tvrdý techno. Rozhod jsem se pro svůj živej set nepoužít černobílý jednoduchý vizualizace, který byste na takový akci čekali, ale naopak ty legrační barevný věci.
Jak podobný animace vlastně vyrábíš?
Tohle jsem dělal rovnou ve photoshopu. Ale někdy nejdřív namaluju siluety na papír, pak to naskenuju a animuju na počítači.
Nesou tvoje vizualizace nějakej význam, nebo jsou prostě určený výhradně pro vizuální vjem?
Není to tak, že bysme do vizualizací vkládali nějaký politický poselství. Na druhou stranu, když s AntiVJ děláme projekce na větší objekty, třeba na budovy, přemejšlíme o kontextu místa, a o tom, jak bysme ho mohli skloubit s naší projekcí. Nedávno jsme dělali živej set v korejským New Songdo City. To město je vlastně obrovskej komplex, kterej je pořád ve výstavbě a nikdo tam nebydlí. Jihokorejci jsou posedlý moderníma technologiema, jsou to vlastně napůl lidi, napůl roboti (smích). Nový budovy v tom městě maj prej v podlaze tlakový sensory, který rozpoznaj, že člověk upadl a samy přivolají policajty a záchranku. Ve chvíli, kdy se lidi ze starýho kontinentu ocitnou v takovym šílenym futuristickym městě, kde není jedinej obyvatel a jen napůl rozestavěný budovy, začnou se vynořovat otázky. Není tý technologie a všeho kolem už trochu moc?
Když o tom mluvíš, nevznáší se podobnej otazník i nad samotným VJingem? Hudba, tanec, lidi, chlast, drogy a do toho ještě vizualizace. Nejsou už na party lidský smysly zahlcený jak v barokním kostele?
Souhlasím. Problém je někdy v tom, že vizualizace jsou opravdu někdy moc barokní, jak říkáš, bez jakýhokoli smyslu. Lidi na sebe někdy naplácaj deset vrstev videa a je to. Někdy je party bez vizualizací lepší než s nima. Pokud nemáš nějakej skutečnej projekt, něco specifckýho pro danej prostor, tak to většinou nestojí za moc. Kvůli špatnejm vizualizacím se někdy do party ani pořádně neponoříš.
Jeden z nejlepších zážitků s VJingem jsem měl v Británii na Glade festivalu, konkrétně mám na mysli show Labelu M-nus. Rozhodli se to udělat s naprosto minimálníma vizualizacema, drobnýma elementama v tmavym prostoru. S hudbou to fungovalo dokonale.
Bude tvoje vystoupení s Nosaj Thing připravený předem nebo spíš improvizace?
Pro každej svůj set mám většinou něco jako scénář s narýsovanou linkou intenzity vizualizace, která koresponduje s hudbou. Vizualizace většinou tvořím v dost těsným kontaktu s DJem. Na Lunchmeatu to bude ale jinak. Připravuju sice instalaci na pódiu, ale faktem je, že s Nosaj Thing jsem ještě nikdy nevystupoval a neznám jeho živej set tak dobře. Na rozdíl od jinejch vizualizací, pro který mám pevně danej scénář od začátku do konce, to tady v Praze bude větší improvizace.
Proč jsi se přestěhoval z Paříže do Bruselu?
Nájmy v Paříži jsou hrozně vysoký. Navíc jsem tam už nenacházel nový místa. Všechny nově otevřený podniky jsou strašně malý, takže pro VJing nejsou zrovna ideální. Na druhou stranu je tam samozřejmě spousta velkejch klubů, ale když děláš trochu experimentální věci, tak se do nich nedostaneš. Nájmy v Bruselu jsou dvakrát, třikrát nižší než v Paříži. Proto se tam taky poslední dobou stěhuje čím dál víc umělců.
Už ti někdy nějakej opilec zničil setup?
Jo. Dělal jsem jeden setup pro třídenní festival a poslední noc vystupovali Radioclit, lidi, co hrajou tropický techno. Jeden z nich byl zhulenej a prošel skrz konstrukci. Celý je to dělaný ze sádry, takže po něm zůstala velká díra, do který pak nacpali nějakou stupidní nafukovací palmu, co s sebou přitáhli na stage. Uvidíme, co mě čeká v Praze.
INTERVIEW S POŘADATELEM FESTIVALU LUNCHMEAT JAKUBEM PEŠKEM
TEXT: MARTIN ŘEHÁČEK
FOTO: MARTIN NOVÁK
Kolik se na území Česka a Slovenska koná kvalitních hudebních festivalů? Tři? Nebo snad pět? Ne, že by na to nestačily naše matematický schopnosti posílený častou konzumací magnézia v prášku, který nám posvětil samotný Hamilton Morris, ale spíš se k těm smutnejm číslům ani dobrovolně nechceme dobrat. Lunchmeat ale podle nás patří mezi ty světlý výjimky, který nevábí na mumie s prošlou záruční lhůtou, a navíc do hry přináší prvek, na kterým se na většině akce nepěkně šetří - silný vizuál. O pozadí tohohle festivalu jsme si povídali s jeho organizátorem Jakubem Peškem.
Vice: Zhruba v polovině března proběhne první ročník festivalu Lunchmeat, ale je to jen jedna z akcí, které během roku vaše skupina pořádá. Co je to teda vlastně projekt Lunchmeat a kdo za ním stojí?
Lunchmeat je parta kamarádů. Celé dění okolo plechovky začalo před pár lety, kdy jsme Lunchmeat založili jako kreativní studio. Mimo to, že v audiovizualním oboru pracujeme, byla to taky vždy naše zábava. V roce 2006 jsme vyjeli na festival Pictoplasma do Berlína a tam potkali chlapíka z Jižní Ameriky jménem Acampante, který se účastnil jako host. S ním jsme dali dohromady první Lunchmeat a/v session, což je večírek propojující nezávislou elektornickou hudbu a vizuální umění, který pravidelně organizujeme v pražské MeetFactory.
Zaměření na vizuální stránku je na vašich akcích dost patrné a vymyká se z běžného českého rybníčku holých zdí a nudných projekcí. Jak obecně vnímáš propojení hudby a obrazu?
Pro mě je tohle spojení strašně důležité. Vizuál dokáže vytvořit speciální atmosféru a propojení hudby a obrazu může ve výsledku přinést silnější kulturní zážitek. Vždycky když jdu na koncert nebo párty, přemýšlím, jak bude ztvárněna vizuální stránka. Někdy ale stačí ke spokojenosti i dobrý light design, nemusí to být nutně projekce. My jsme si ale zvolili cestu, kde je obraz jedním ze základních prvků. Na náš festival připravujeme mimo klasicky pojatých projekcí i speciální světelný stage design. 14 dní na něm bude pracovat francouzský vizualista a člen skupiny Antivj - Aalto alias Romain Tardy. V Čechách to bude dost unikátní projekt a vytvoří nezaměnitelnou vizuální podobu akce.
Slyšeli jsme nějaké zvěsti o tom, že u vstupu budete rozdávat brýle na speciální 3D projekce. Je to pravda? A na jaké vizuální lahůdky se můžeme těšit, jestli smíš něco prozradit…
Je to tak. V rámci části “Spanish showcase” vystoupí The Stereovideo Project složený z hudebníka Sr.Aye, jednoho z prvních španělských IDM hudebníků, a vizualistů Lectrovision, kteří se 3D VJingem zabývají už nějaký čas. Jsem zvědavý, jak jim stereoskopie bude fungovat! Ale na každém pozvaném vizualistovy je něco zajímavé. Kromě Aalta bych vyzdvihl Video Jack, kteří budou dělat garde dubstepové princezně Ikonice. Jejich buclaté vektorové ilustrace k brumlavým a bublavým melodiím bezpochyby sednou! Kromě vystoupení v tomto a/v livesetu budou prezentovat svojí a/v adaptaci Bulgakova románu Mistr a Markétka. No a určitě bych měl také zmínit Ilana Katina, který je spolupořadatelem ženevského Mapping festivalu a je jednou z VJských ikon. Na Lunchmeatu vystoupí po boku DJ Schnautzi v jejich novém crazy-elecro projektu Torrent de Bites.
Zní to úchvatně. Nakolik budou kolaborace mezi hudebníky a vizuálními umělci připravené? Na první pohled to totiž vypadá, že půjde o hlavně o improvizace.
Někteří spolu pracují dlouho, někteří se poznají chvíli před vystoupením v Praze. Někdy to bude improvizace, někdy jen pilování zaběhlých principů a někdy to bude dlouhá příprava jako například spojení Nosaj Thing vs. Aalto. Ale všichni účastníci jsou spolu propojeni přes internet a je jasné, že si nějakým způsobem svoje vystoupení připraví. Ty dvojice, které jsme spojili dohromady my, pečlivě vybíráme, aby hudba a vizuál měli shodné prvky a k hodili se k sobě. Nicméně je jasné, že více se přizpůsobují vizualisté. Jejich materiál se přeci jenom lépe upravuje.
Pokud se nemýlím, tak by váš festival neměl být zdaleka jenom o hudebních nebo vizuálních vystoupeních, ale taky různých doprovodných akcích - přednáškách, worksphopech…
Jasně. Konečně se Lunchmeat bude konat o víkendu, což v minulosti nebylo možné a tak celou sobotu přes den bude velký sál MeetFactory plný přednášejících hostů z řad vizualistů. Co člověk, to úplně odlišný přistup k tvorbě. Bude to zajímavé nejen pro studenty. Přednášky jsou plné inspirace a je to perfektní motivace pustit se do něčeho podobného. Mimo to se návštěvníci můžou přijít podívat do NoD, kde budou tři večery před festivalem probíhat zahřívací kola. Na programu budou projekce zajímavých filmů s hudební tématikou, videoklipy propojující jak jinak než nezávislou elektronickou scénu a nová média, Red Bull Music Academy info session, nějaké menší workshopy a živá hudba.
Za mě jednoznačně palec nahoru, ale čím bys nalákal lidi, kteří festival vnímají jako příliš elektronicko-technologický a mají pocit, že tenhle koncept moc nezapadá do současného hudebního rámce, kde vládnou emo-zjevy, písničkáři a hraná upřímnost?
Můj názor je, že pořádáme akce, které jsou otevřené širokému publiku. Na Daedelus vs. Tohyto přišli moji dva kamarádi se svými tatíky a i staříci se bavili. Nicméně ano, je to přehlídka elektronické hudby a vizuálního umění, takže indie rock nečekejte. Mezi našimi hosty jsou ale tak respektovaní zástupci z řad hudebníků a vizualistů, že ten, kdo má rád kvalitní hudbu, navíc okořeněnou o vizuální skvosty, určitě nezůstane doma. Výsledkem by měla být spokojenost z navštívené akce vyhýbající se klasickému pojetí českých podniků.
Teď si trochu rýpnu, ale není malinko paradoxní, že si tak dáváte záležet na vizuální stránce a tři týdny před festivalem na mě ze stránek festivalu svítí jednoduchý nápis „In progress”?
Naštěstí máme hodně kamarádů a ti to pošlou dalším kamarádům. A ve výsledku je nejvtipnější, že lidi v době facebooků a nyxů už vědí, kdo přijede od první chvíle jejich potvrzení…
Můžeš ještě odhalit nějaké plány do budoucna? Nechystáte např. nějakou letní verzi Lunchmeet festivalu?
Uvidíme. Udělat něco v létě je lákavé. Ale zatím máme plán omezený na nějaké další 2-3 jednodenní Lunchmeat a/v sessions. Myslím, že času na tom strávíme hodně a můžeme se učit dělat věci včas, aby příští rok kovářovic kobyla nechodila bosa.
Festival Lunchmeat se uskuteční od 9 do 13. ledna v prostorách MeetFactory a NoD. Vystoupí na něm například Nosaj Thing, Ikonika, Aalto, Lectrovision a další. Více informací najdete brzy na těchto stránkách.
It’s OK to have these drunk Russian exhibitionist competitions where Vladki pushes Svetlana so far that she’s lying with her tits out like she’s on a piss-stained stretching rack, but he’s not supposed to get down there with her and get all slinky arching his back like Catwoman. Did he not get the memo? The only time men are supposed to act sexy is when women want a good laugh. Komentáře/Zvětšit DOs & DON'Ts
