TEXT: DARYOUSH HAJ-NAJAFI, PŘEKLAD: LUKÁŠ PRCHAL
Lidé, kteří ovládají svět, pravděpodobně nečtou Vice, ale můžete si představit některý z nich při čtení Paradis (což je také francouzské slovo pro ráj). Tento magazín prezentuje hlavně drahé soft porno. Mají raději, když se tomu říká erotika, ale co, je v tom spousta skvělých narážek a občas i hloubkový rozhovory s vědci, jako třeba s vynálezcem LSD Albertem Hofmanem nebo rozsáhlý profily lidí jako Damien Hirst nebo Sir Norman Foster.
Pařížský magazín má za sebou už páté vydání a vychází zhruba dvakrát ročně v angličtině a francouzštině. Kvalita je mega-vysoká a páté vydání vyšlo dokonce jako kniha. Paradis dal dohromady nóbl umělecký ředitel Thomas Lenthal a Jonathan Wingfield, který je zároveň editorem velkýho módního časáku Numero.
Další vagíny Terryho Richardsona.
Vice: Paradis vypadá tak trochu jako několik prvních vydání Playboye, která byla vždy vydržována ve velký úctě mužskou částí editorů. Proč tedy ten ohromný skok zpět k propojování porna a intelektu?
Jonathan: No, je to erotika. Playboy byl skěvelej a měl milionovej prodej, ale francouzský magazín Lui byl stějně tak důležitej. Je to cyklus. Předtím, než se v 80. letech prosadily ženy a našly svůj “hlas”, lidé politizovali kozy a zadky. V jistém smyslu se k tomu vracíme.
Ženská krása podle postmoderního designéra Ettore Stottsasse.
Proč je porno tak zatraceně dobra věc?
O tom není pochyb. Zpočátku jsem trochu bojovali s Louvrem ohledně fotek Jurgena Tellera, ale projděte se po Louvru - je to tam plný nahých žen. Nezačali jsme s ničím novým. Koukněte se na dějiny umění. My jsme jenom museli poprosit pár lidí, aby nám pózovalo a požádat bulvár, aby nám uveřejnil nějaký fotky, i když bulvární publicistika není nijak dobrá.
Satan.
Myslím si, že když novináři míchají starý věci se současnýma změnama ve společnosti, vzejdou z toho vždycky solidní nesmysly. Ale zdá se, že v módě je odklon od pánských módních časopisů, ve kterých se prezentujou mladý úspěšný zajíčci, k těm, ve kterých jsou opravdový muži, k nimž můžeme jenom vzhlížet.
Opravdu si nemyslím, že můžete napsat jen tak 15 000 slov o patnáctiletiletým klukovi. Paradis má svou novinářskou ideologii; můžeme udělat 45 stran o Davidu Hockneym. Když Playboy psal o Lennonovi a Muhammadu Alim, dělali s nimi čtyři rozdílné rozhovory, aby se dostali k finální verzi článku. Když jedna část zabere rok, aby se to napsalo, nám to nevadí. Máme rádi hloubku a pokrytí v extrémním stylu; je to pokus udělat ten nejlepší magazín všech dob, ne jen vyplnit místo.
Daisy Lowe.
Sám jste redaktorem jinýho úžasnýho časáku, proč děláte ještě na Paradisu?
Paradis dělá jen jedno nebo dvě vydání za rok. V mé práci není nic víc vzrušující, než sedět a vymýšlet nový plány. Nikdo nám neporoučí, co psát, ale tak jako tak je o devět měsíců později venku časák. Třikrát se nám také podařilo dostat k telefonu Alberta Hoffmana, což bylo jenom pár měsíců před jeho kulatýma stýma narozeninama.
