Tak jsem po dlouhý době zaplul na stránku Tata Kluků. A co nezjistím! Jedna z mejch oblíbenejch kapel bude koncertovat na konci října v Akropoli. A nebude to, děti, koncert ledajaký. Kluci nehodlaj hrát na pódiu, ale pod nim a po stranách.
Na pódiu samotným budou křepčit Dekkadancers - a to balet.
Čekají nás taky čtyři typy projekcí - klasický předpřipravený, obrazy reagující na rytmické změny hudby, počítačově modifikovaný fotografie tanečníků a projekce na 3D matnici.
Připravte se hlavně na kousky z posledních alb a možná okusíme i nějakou tu připravovanou novinku.
Po skončení koncertu budou hrát DJové Cashmeer, Skywalker & Maceo anebo DJs Ghonzales & Yukimura- můžete si vybrat.
Koncert, nebo spíš performance, je součástí Akropolis Multimediale - přehlídky nových médií a technologií využívanejch na český hudební scéně.
Takže si poznamenejte: TATATANEC, 29. října 2010, Palác Akropolis.
Sice si ještě prázdninujete, ale tak jako tak přichází čas na podzimní žúry. Vice jich pár připravuje a 30.9. pokračuje v nápadu propojit v obyčejný čtvrtek více prostorů do menšího klubovýho festivalu. Loni jsme tím startovali Vice, po zbytek následujících let jsme se rozhodli tuto událost zasvětit Václavovi, Svatýmu i těm dalším. Datumově to cca vychází. A protože je Párty Václav zasvěcená neokoukaný místní zábavě, lepšího patrona jí nemůžeme dopřát.
Z hudebního ranku se můžete těšit na koncerty WWW, Veena, Pregnant Mutant, Nauzea Orchestra, DATA-LIVE, Vees, dále na Slováky Pjoni & Ink Midget, co letos rozsekali Pohodu po The Stranglers, stejně jako loni A.M. 180 stage v NoDu nebo Folk Assault stage s Jiřím Konvrzkem, Emozpěvem, Karlem Kunrtem a Nicelandem. Václav je propojen i s výstavou Decadance Now! - Za hranicí krajnosti, která 30.9. bude zažívat první návštěvní den, který bude prodloužený do 22.00 a bude okořeněn projekcí filmu Decadence a dekadentníma videoklipama.
Lístky na celou akci v prodeji nejsou, protože všichni Václavové i jejich kámoši to maj zadara.
Pro další informace se přihlaště na Václavův facebook a sledujte www.partyvaclav.cz
MONOTONIX
Monotonix dělaj hudbu, díky který se průměrnej kluk cejtí chlapem a nevinná holka rozjetou courou. Dřevní tvrdej rock’n´roll se vší špínou, potem a válenim se na podlaze… Tam se válí hodně kapel, zpěváků a zpěvaček, ale nikdo při tom nevypadá tak rozedraně jako Ami Shalev. Týpek, co stojí za mikrofonem (v případě, že si ho v extázi na podiu nestrká k nahýmu zadku). Vytáhlej chlupatej a vlasatej vousáč, kterej vypadá jako vůdčí osobnost tvrdýho fanouškovskýho jádra Led Zeppelin, navlečenej v nestoudnejch slipech jak ze sedmdesátkovýho gay porna. Výrazná alternativa vymydlenejm hošánkům se zadumanym pohledem a kvádrem od Pugha, který hlásaj poselství typu : „Jezte sračky, neni možný, že by se sto miliard mušek mýlilo!”. Tenhle Ami se předtím, než s kámošema založil Monotonix, rozehrával u Mono Addicted Acid Man, což je ale kapela, o který toho budete vědět víc jenom v případě, že jste nadšenej izraelita, nebo pocházíte z Izraele. Odtud pochází i Ami a spol. (kytarista Yonatan Gat, bubeník Haggi Fershtman) a je sympatický, že ač se odsud kvůli polním podmínkám a zákazům hraní (!) vypakovali dřív, než se vůbec pořádně vyhráli, nedělaj mrtvý brouky a nepřimýšlej si imaginární příbuzný v hostinnějších koutech světa. Jsou hrdí na svůj původ, ale zas to nejsou landovci. Jsou nohama na zemi a nějak to neprožívaj („jo, sme z Izraele a vždycky budem mít špatnou anglickou výslovnost a přízvuk, v tom je ale náš ksicht, a proto jsme tam, kde jsme”). Ofiko fungujou od roku 2005, ale první epčko “Body Language” vydali až tři roky nato. Lp “Where Were You When” pak vloni na podzim. Na obale je fotka holky s těsnejma džínama na půl žerdi, který z chlupů vyskakujou hlavy členů kapely.. To je myslim docela trefná charakteristika toho, o co jim de..o holky a zábavu. Jejich forma postelovýho vábení a bordelu má ovšem styl a koule. Oba releasy vyšly u Drag city, kde vydávaj třeba Bonnie Prince Billy nebo Joanna Newsom. Milujou Dinosaur Jr., respektujou Silver Jews. S oběma jeli turné. Koukněte na libovolný live video z youtube a uvidíte sami, že zažít tudle kapelu naživo nenechá chladnym ani člověka navyklýho na postávání u baru. Je to bordel, je to sexy, má to energii půlky rádoby rozjetejch britskejch indie kytarovek (jinak taky british sluts) v jednom. Vivat rock’n´roll, baby!
TV BUDDHAS
Supportem Monotonix na pražský zastávce jejich turné budou TV BUDDHAS. Ti už na tuzemský půdě ještě neušlapaný fanouškama alkopunku hráli několikrát. Naposledy vloni v rámci Famufestu. Sourozenecký duo Mickeyho a Uriho Triestovic, též z Izraele, to má taky rádo nahrubo. Spíš než Zeppeliny ale citujou spíš Doors, a vůbec jsou tak nějak psychedeličtější. Hodně jedou květinovou estetiku. Zvukovou i vizuální. Zabasovanej rokec, transendentální výlety mimo dosah neztripovanejch pohárků a čelenky s kristuskama. Událost!
Monotonix a TV Buddhas zahrajou 23.5.2010 v Praze v Meetfactory.
Jo, kamarádi, je to v prdeli. Ronnie James Dio nám to v neděli zabalil. Takže paroháče k nebi a volume doprava. Jo, a taky si potom můžete přečíst tenhle článek, co pro nás sám Ronnie před pár lety napsal. Já si jdu dát zatim někam panáka na jeho památku. Metal, pyčo! Metaaaaaaaaaaaaaaaaal!
Mám za sebou dlouhou a rozmanitou kariéru muzikanta, zpíval jsem ve skvělejch rockovejch kapelách jako Rainbow a Dio. Ale musím říct, že nejlepší zkušenosti mám z doby, kdy jsem nahradil Ozzyho Osbourna a stal se zpěvákem Black Sabbath.
Já osobně mám ten pocit, že Black Sabbath v době, kdy jsem se k nim přidal, docházel dech. Jejich poslední úspěšná deska už byla pár let pasé a Ozzyho problémy začínaly vyplouvat na povrch. Ozzy mě za to nesnášel, ale já se nikdy nesnažil mu ukrást práci. Plánoval jsem nahrát písničku s Tonym Iommi pěknejch pár měsíců před Ozzyho odchodem z kapely.
Těsně předtím, než jsem s kapelou začal hrát, jsem se setkal s Tonym. ‘Můžu ti něco zahrát?’, řekl mi a zahrál mi pár rifů. ‘Dej mi pár minut,’ odpověděl jsem a dal dohromady kus textu. Vzniknul z toho song ‘Children of the Sea’.
Než jsem se z toho stihnul vzpamatovat, Tony mi řekl: ‘Ronnie, už nechci hrát s Ozzym, chci hrát s tebou.’
Pak jsme dali dohromady klasickou desku Heaven and Hell, která kapelu vrátila zpátky na výsluní po komerční i umělecký stránce.
Díky tomu si Ozzy samozřejmě začal myslet, že jsem malej parchant, chvíli na to z kapely odešel Geezer. Řešil tehdy osobní problémy. Všichni tihle lidi jsou zvláští, ale Geezer byl opravdu nešťastnej, Ozzyho odchod ho dost traumatizoval.
Svůj první koncert jsme hráli na stadionu s 102 000 lidma, musím říct, že se nám to šlo fakt dobře. Samozřejmě tam bylo pár lidí oddanejch Ozzymu, který mi ukázali prostředníček, ale nijak se mě to nedotklo. I když mám lepší hlas než Ozzy, on je pořád hudební ikona.
Po nějaký době Bill Ward odešel z kapely, zrovna v ten den, kdy jsme měli hrát v Denveru. Řekl, že už nemůže lítat letadlem. Teď, po 26 personálních obměnách, jsou Black Sabbath slavnější a úspěšnější než kdy jindy.
Pravda je, že jim vůbec nezávidím. Když kolem mě projede Ferrari, nemám myšlenky typu ‘doufám, že ten to ten parchant naboří do stromu a chcípne.’ Spíš si myslím, no pěkný, taky bych chtěl někdy mít takový auto.
Pátýho května proběhlo před nějakou to dobou slavný Květnový povstání, narodil se Karel Marx a umřel Leopold I. O pár let pozdějc ten samej den pustili Gándhího z vězení, byl na trh uvedenej první sériově vyráběnej osobní počítač Apple II a byla vydaná legendární střílečka Wolfenstein 3D. Čím se tohle datum zapíše do historie letos fakt nevíme, ale za to víme, že na vás v NoDu tenhle den bude čekat pořádně nadupanej line-up. Uslyšíte například Dva a Mikinikills DJ’s ale hlavně islandský FM Belfast.
Pravděpodobně nejvíc utajená elektro-indie-popová kapela FM Belfast pochází z islandského Reykjavíku. Začínali v roce 2005 jako dvojice ve složení Árni Rúnar Hlöðversson a Lóa Hlín Hjálmtýsdóttir. Nejdříve fungovali pouze jako studiový projekt, živě se poprvé představili o rok později na islandském festivalu Airwaves 2006. Svoji první desku s názvem “How To Make Friends” vydali na podzim roku 2008. Na desce je jedenáct elektro-popových písniček s bizarními, lehce podvratnými texty (”We are running down the street in our underwear”). Za jednou z nich se skrývá i předělávka hitovky Killing in the Name od Rage Against the Machine, tentokrát v neodolatelně táhlém, funky synth-popovém tempu s názvem Lotus. Tahle cover verze, společně s druhou převzatou písní na desce (hodně zpomalený Pump Up The Jam od Technotronic) nenuceně vymezuje hrací pole FM Belfast. Je to generace, na kterou se z jedné strany valilo lacině vlezlé Eurodisco a z druhé strany se o slovo hlásil nesmlouvavě politický punk, který se pomalu, ale jistě, stával středním proudem.
Nahrávání debutu probíhalo částečně v New Yorku a částečně v rodném Reykjavíku. Vlastními silami si desku taky následně zmixovali a udělali k ní i obal. Aby toho DIY přístupu nebylo málo, vydali ji na svém labelu World Champion Records. Deska sklidila nadšené ohlasy a stala se domácí událostí. Kapela se rozhodla představit i zbytku Evropy a vydala desku znovu na (už o něco větším) islandském labelu Kimi Records (mj. Benni Hemm Hemm). Pokud si od toho slibovali větší propagaci, zřejmě se spletli a do hry se musel vložit známý německý label Morr Music, který se konečně postaral o evropskou distribuci. V březnu letošního roku vyšla i vinylová verze “How To Make Friends” a dvouletá sága je tedy u konce. Pokud informace neklamou, chystají FM Belfast brzy svojí druhou desku. Možná, že něco málo z chystané novinky zahrají i na pražském koncertě 5. května v Roxy/NoD.
Oh, the Germanity! Imagine walking down the street and passing Sgt. Synth as he busts out a little “Pocket Calculator” on his Minimoog. The whole rest of your life would be the best day ever. Komentáře/Zvětšit DOs & DON'Ts
Girls with guns are fucking hot and they give all guys a bulge in the front of their pants, but when she’s in Israel things get real dark real fast and the bulge ends up coming out the back of our pants instead.
