děti



FOTOGRAFOVÁNÍ DĚTÍ RUSKÝCH ZBOHATLÍKŮ

03/01/2012

AUTOR: ELEKTRA KOTSONI

12

Podívejte se na tohohle nafoukaného malého byznysmena. Jeho jméno je Vladim a jeho rodiče jsou velmi bohatí. Když fotografka Anna Skladmannová Vladima navštívila u něho doma, zeptal se jí, kolik fotek bude dělat. Odpověděla mu, že ne víc než deset. Vybalila si věci a dala se do práce. Po desátém kliknutí foťáku se sebejistě zvednul, odešel do svého pokoje, navlíknul se do pyžama, sedl si před televizi a poručil své služebné, aby mu přinesla čaj.

Vladimovi bylo tehdy pět let. Nevím, kolik mu je teď, ale dokážu si představit, že by pro něj nebyl žádný problém nechat vás zavraždit.

Anna má hodně podobných příběhů z doby, kdy byla v Moskvě a fotografovala děti, které budou za pár let škrtit britskou ekonomiku. Což je možná jeden z důvodů, proč se rozhodla dát fotky těchto dětí do knihy s názvem Little Adults.

Zavolala jsem jí a popovídali jsme si o tom.

VICE: Ahoj Anno, jak se máš?
Anna Skladmann
: Jsem na dovolené na Bali. Svítí tu sluníčko a je tu teplo, příjemná změna po Moskvě, kde je příšerná zima.

Aha. Četla jsem o tobě, že ses narodila v Brémách. Jak jsi skončila v Moskvě?
Moji rodiče jsou ruští emigranti, kteří žili 30 let v Německu. Vyrůstala jsem tam a trávila hodně času s babičkou. Babička před emigrací pracovala v Bolshoi Theatre, takže mě naučila hodně o ruské kultuře. Mluvila o hudbě, divadelních představeních, o baletu… A já si ve své hlavě vytvořila neuvěřitelně barevný a nostalgický svět velkého Ruska. Ale když jsem poprvé v roce 2000 Rusko navštívila, viděla jsem něco, co se od mých představ dost lišilo.

Jak to?
Zjistila jsem, že všechno je šedé a barvy, které jsem si představoval, nikde nebyly. Nic z toho, co jsem si vysnila, jsem neviděla. Byly tu jen auta a špatné počasí. Až když vstoupíte do něčího domu, uvidíte všechno to světlo a teplo. Takže, když jsem se po studiích přestěhovala do Ruska, hrozně mě zajímalo, jak tihle lidé žijí. A foťák jsem si brala kamkoli jsem šla.

21
Nikita a Alina na italské ambasádě v Moskvě.

31

Hádám, že takhle ten projekt začal…
Možná, že začal už o něco dřív. Když jsem poprvé byla na výletě v Moskvě, bylo mi 14 a moji rodiče mě vzali na maškarní bál. To bylo poprvé, kdy jsem se setkala s nějakými ruskými dětmi, a děsně mě překvapilo, jak odlišné byly od dětí, které jsem znala z Evropy. Nebyly oblečeny jako děti, které jdou na karneval, byly oblečeny jako dospělí. Seděly společně u stolu a mluvily a chovaly se velmi zdvořile. Tehdy jsem byla malá, ale zanechalo to ve mně velký dojem. Myslím, že to bylo poprvé, kdy jsem začala přemýšlet o společenských jevech a začala jsem je dávat do sociálního kontextu.

Přestěhovala ses za prací do Ruska hlavně kvůli tomu prvnímu dojmu?
Ne. Strávila jsem nějakou dobu s Annie Leibovitzovou v New Yorku a poté jsem cítila, že je nejvyšší čas na vlastní projekt. Takže roku 2008 jsem se přestěhovala do Moskvy, ale nikdy předtím jsem tam nežila a neměla jsem tam žádné přátele, takže jsem chodila ven hlavně s mojí matkou. Jednoho dne nás navštívil matčin známý z dětství, který se oženil s někým hodně prachatým. Tehdy jsem poznala Nastiu, osmiletou holčičku, která se stala prakticky mojí múzou pro tenhle projekt.

41
Nastia.

Co na ní bylo tak zajímavého?
To jak stála, jak mluvila a témata o kterých chtěla mluvit. Nic v jejím chování nepřipomínalo dítě. Vzpomínám si, že kdysi měla velkou kočku a šla s ní na výstavu. Každý v místnosti byl při pohledu na ni zhypnotizován: chovala se dokonale vybraně jako malá herečka. Žila v obřím avantgardním domě, jehož součástí byly marocké lázně a ona mě tím domem provedla. Na každou část domu, kterou se mi chystala ukázat, se převlékla do jiných šatů.

Zdokumentovala jsi to?
Jasně. Ten den jsem ji začala fotografovat. A myslím, že si to užívala stejně jako já. Hodně jsme si povídali. Ona měla ráda pozornost a věděla, že i já ji potřebuju. Ve skutečnosti jsem nevěděla, co dělám, ale ona mi dala něco, co jsem v životě potřebovala. Hned druhý den mi volala, že má nový nápad na focení, takže jsem se sebrala a jela k ní. Když jsem tam dorazila, už mi jen vysvětlila svou myšlenou, jak chce být focena.

Takže kdy sis uvědomila, že tohle focení se rozroste do celé série?
Na krátko jsem se vrátila do New Yorku a začala jsem tisknout svou práci na diplomku a v tu chvíli jsem si uvědomila, že v Rusku žije celá generace dětí narozených a vychovávaných v tomhle prostředí.

51
Nastin mladší bratr.

Jaké je tedy to prostředí?
Jedná se o společnost, která se stále vyvíjí, stále čerpá inspiraci z mnoha zdrojů. Není to zcela prozápadní, protože mají hrozně bohatou historii, myslím si, že jim bude trvat hodně let, než se skutečně vytvarují. Všechno je pro ně nové, takže to dost vnímají.  Například, když jsem fotila ty děti, bylo zřejmé, že se dívaly do časopisů jako Tatler a Vogue. To se dalo lehko poznat podle toho, jak seděly, jaké věci si vzaly na sebe a důvod, proč chtěly pózovat.

6

7
Arina

Je tam několik mírně sexuálních póz. Což mě zaujalo, jak jejich rodiče reagovali na tenhle druh chování? Řekla bys, že to podporovali?
No, neměli žádné námitky. Možná, že to nepodporovali, ale nahlas to neřekli. Kdyby ses podívala do šatníků těch dětí, které byly plné šatů, bot, make-upů… Jednou jsem byla požádána, abych vyfotila dvě holčičky v klenotnictví jejich matky. Taky měly malou sestřičku, a já požádala jejich matku, aby ji nebrala na focení, protože tam budu dělat s osvětlením, které by jí mohlo ublížit. Když jsem tam přijela, nejenže tam to dítě bylo, ale taky mělo kolem krku navlečený těžký náhrdelník.

To muselo být k popukání. Jak si vysvětluješ to, co ta matka udělala?
Myslím si, že ti rodiče také vyrůstali v zoufalství a vlastně nikdy nedostali šanci mít vlastní dětství. Snaží se svým dětem dát všechno, na co si vzpomenou. Ale jak vidíte, je to dost postavený na hlavu.

Myslím, že se tomu říká začarovaný kruh.
Tohle se stane, když neexistují tradice, které by držely národ. Musí nejdříve porozumět sami sobě, než začnou žít tímto životním stylem. Pamatuju si, že v Anglii, kde jsem chvíli byla na internátní škole, se děl přesný opak než v Rusku. Nejbohatší děti nikdy neměly peníze a jezdili klidně vlakem nebo autobusem. V Moskvě mají tuny posluhovačů, kteří za nimi chodí na každém kroku. Řidiče, chůvy, někdy i bodyguardy.

8
Alisia.

Co dělali rodiče těch dětí, které jsi fotografovala?
Nefotografovala jsem oligarchy. Fotila jsem novou vyšší třídu v Rusku. Takže je tu hodně lidí, kteří obchodují se surovinami z privatizace v 90. letech. Další rodiče vzešli z módního průmyslu, restauratérství, z filmového průmyslu, z obchodu s nemovitostmi, z politiky… Bylo tam také pár rodičů, kteří byli součástí inteligence, ale nepleťme si je s ostatními: před dvaceti lety neměli vůbec žádné peníze.

Neumím si představit, jak těžké muselo být, dostat se k těmhle rodičům a přimět je, aby ti dovolili fotografovat jejich děti.
Myslím si, že hlavní důvod, proč mi bylo umožněno dostat se s mým foťákem do tohohle světa, byl ten, že jsem ještě pořád hodně mladá a nepředstavuju žádnou hrozbu. Mám pocit, že ty rodiny mě ani nebraly jako skutečnou fotografku. Byla jsem pro ně něco jako starší sestra těch dětí nebo rodinná přítelkyně.

Vypadá to, že ti všechno hraje do karet, Anno! Díky za rozhovor.


FOTOŽUMPA #19: DĚTSKÁ

13/10/2011

AUTOR: PAKOČKA

Bez komentáře a hyperlinků na Mimibazar a Módní peklo. Modří už vědí.
tumblr_lspvk5ydy61qbb5y3o1_500
f3798255
ebbf7ec50a1834ec3d4ca9ffd026fd64_vice_670
de7228ca7ea92b5c49c93cb66cd06e7a_vice_670
ba57112c80d22dd8b6868d557da848ac_vice_670
b9668da2eb1b65030be9d2880aaa2fc1_vice_670
185613_137858149614394_100001706287458_220676_5867327_n
18934_lowres_205_dsc08736_m375x474
930b8753a85ecf8a748608a0deef3e46_vice_670-550x380
428
7c7a255d550e755d22b399ff1336ccee_vice_670-550x732
6a013484b9e7bb970c013485f0ae9b970c


A co děti? Mají si kde hrát?

08/10/2010

TEXT: MARKÉTA GARAI

FOTO: MARKÉTA GARAI, ŽANETA VAŠKOVÁ

Už vás omrzelo opíjet se s kamaráda dětským šampáněm, hledat vaší barevnou žvejku na podlaze mezi konfetama nebo brečet se svým klukem u Disney pohádek? Chcete být víc hustý než zkaženej puding? Nastal váš čas!

01

Převlečte se za starou babičku a nepozorovaně kupte v hračkářství spoustu dětskejch tetovaček. Oblečte se do máminejch sexy oblečků a naplácejte to na sebe. Ukradněte tátovi cigarety a nafoťte se u záchodový mísy. Je to fakt dekadentně prďácký.

02

Říkáte, že chcete víc? Že tohle vám na tvářknize popularitu nezvedne? Oukej, zkuste se válet nahý po sporáku a tvářit se u toho sjetě, určitě to bude vypadat moc pěkně. Vytiskněte pak jednu rodičům nad krb do obývacího pokoje.

03

A sakra, že se chtěj přidat i další kamarádi? Tak to si nandejte černý brejle, protože řešení je drsný jak toaletní papír za totáče. Musíte najít čínský překupníky, který vám střelej opravdovej tetovací strojek. Jo, vypadá to trochu jako mámin stroj na šití, co se na něj nesmí šahat. Ale zase budete teďka vypadat hodně drsně jako Xena nebo Sylvester Stallone.

04

Můžete se tetovat do pusy, vaše zuby to jistě ocení!

05

Můžete potetovat svojí holku a kdyby moc remcala, nacpat jí jazyk do pusy a tetovat poslepu.

06

Můžete potetovat opilýho kamaráda, co usnul v křesle a nejeví přílišné známky života.

07

Můžete potetovat svojí mladší sestru …. a třeba i vaší kočku. Au.

08

Možná, že až se pak ráno vzbudíte zabalený do igelitu a do hrudi vás bude pálit nápis s hlubokou tématikou třináctiletého antikrista - God is fucking cunt. Vaše hustota pak dosáhne naprostého vrcholu.


Darca spermii ktorý ma 46 detí

08/04/2010

TEXT: JAN VAN TIENEN, PŘEKLAD: PETER LACKOVIČ

FOTO: BOUDEWIJN BOLLMANN

darce

Môjho kámoša sestra-lesbička pred nedávnom otehotnela. Cez niekoľko Holandských web stránok kde sa kontaktujú ženy ktoré chcú deti a muži ochotní darovať spermie, našla svojho darcu. Navštívila som tieto stránky a našla podivnú komunitu kde slobodné ženy, lesbické páry a páry v ktorých je chlap neplodný môžu nájsť šťastie vo forme malej šálky semena a následného tehotenstva. Okrem toho je to miesto kde si ženy žiadajú o vysokých, modrookých blondínov s dobrým vzdelaním, miesto neukojených dravcov hľadajúcich sex a takisto kde chlapi z bežných rodín potajomky darujú spermie aby splodili čo najviac deti ovplyvnení čítaním skreslenej teórie Darwina. Na jednom message boarde sa mi odrazu začalo objavovať meno: Ed Houben. Ráznym štýlom ponúkajúc svoje semeno. A pravdepodobne veľmi úspešne keďže jeho ponuku prijalo mnoho kandidátok. Ed ma 46 deti a keď toto píšem tak je s ním tehotných 6 žien. Nedávno, keď mal stretávku so 16-timi ženami ktoré použili jeho spermie, spoznal aj zopár svojich decák vo veku od 6 mesiacov po 4 roky. Dokopy sa tam zišlo 30 ľudí.

Vice: Ako si začal darovať spermie na internete?

Ed Houben: Asi pred piatimi rokmi som zistil, že je veľký nedostatok darcov spermií a od momentu ako som videl priateľku môjho brata ako sa o neho stará na smrteľnej posteli, som veľmi chcel pomáhať iným ľudom. V prvej chvíli som si myslel, že to dosiahnem získaním diplomom prvej pomoci. Ale pomáhaním ľuďom, ktorí majú deti, má väčší účinok a hlavne je to veľmi pozitívna vec. Nikto vám to nevezme.

Ale predsa, 46 detí je trochu priveľa, nemyslíš?

To je síce pravda, ale na druhej strane, ak by bol dostatok darcov tak by som s tým určite prestal. Moje okolie siobčas myslí, že som divný keď mám toľko detí, ale ja to vnímam ako pomáhanie iným. Nemám za tým žiadne egoistické úmysly, len sa proste cítim dobre keď vidím druhých ako sú šťastní.

Tak ako to prebieha, zanecháš odkaz, stretneš sa, máte spolu sex a bum-tehotenstvo?

Nie. Keď nadviažem kontakt so ženskou na internete, predtým ako vôbec niečo naplánujem si pošleme zopár emailov. Týmto spôsobom zistím či bude dobrým rodičom, alebo nie. Potom, ak mám z toho ja aj ona dobrý pocit, naplánujem stretávku. Predtým som kvôli darcovstvu zvykol cestovať po celom Holandsku, Belgicku a občas do Nemecka, ale teraz ich žiadam aby prišli oni do môjho mesta, Maastrichu kde si zabezpečia hotel. Rád by som ich pozval k sebe domov, ale musím počkať kým sa moja mama odo mňa odsťahuje do domu dôchodcov. Keď sa tí ľudia ubytujú, prídem tam a odskočím na toaletu masturbovať. Nie je v tom žiaden fyzický sex. Keď som hotový tak si sadnem, počkám dokým sa ženská samooplodní a potom odídem. Tento proces opakujeme až kým neotehotnie. Medzi tým sme občas v kontakte, alebo sa o nich už nikdy nič nedozviem. Záleží čo tá matka chce. Jediná vec ktorú neakceptujem je zodpovednosť za rodičovstvo. To je dopredu jasne stanovené.

Ak máš už teraz 46 detí a ďalších 6 je na ceste, musí ťa to stáť kopec času.

Čas ktorý ma to stojí sa mení z týždňa na týždeň. Všetko záleží na ovulácii ženy čo sa nedeje v stanovených intervaloch. Pretože semeno musí byť vložené pred ovuláciou, mňa môžu zavolať predtým v akýkoľvek čas v mesiaci. Pred pár týždňami sa mi stalo, že som musel oplodniť päť žien za jeden týždeň. Jednu v piatok, dve v sobotu, jednu v nedeľu a pondelok. Dve z toho otehotneli.

Takže si celkom plodný chlapík. Akým spôsobom si udržuješ spermu vysokej kvality?

Nikdy nenosím džínsy, alebo obtiahnuté nohavice. Mechúre sa musia vždycky voľne húpať a nikdy si nedávam horúcu sprchu alebo saunu. Okrem toho veľmi zriedkavo pijem a pravidelne beriem tabletky kyseliny listovej a rybieho oleja. Ale priemerný muž toto všetko vôbec nepotrebuje. Kámoš mi raz povedal, že počul najžalostnejší výkrik keď jazdil na koni. Nejakou bizarnou náhodou sa jazdcovi za ním podarilo zamotať jeho ľavé vajce do kúsku lana a odtrhlo sa. To muselo brutálne posrať jeho plodnosť.

Aké to nedávno bolo vidieť toľko svojich detí na jednom mieste?

Najskôr som sa sústredil na organizačnú stránku toho dňa lebo sa chcel uistiť že sa každý cíti fajn. Keďže tam došli ľudia z Belgicka, Holandska a Nemecka, trochu som sa obával že medzi seba nezapadnú, ale už o malú chvíľu, ti ktorí rozprávali tým istým jazykom, sedeli vedľa seba a nakoniec z toho bol príjemný deň. Ukázali mi svoje decka, ale tie sa po 5 minútach začali medzi sebou hrať a kašlali na mňa. Bolo to ako: “Oh, takže to bol otecko. No ale čo sa dá robiť, nič iné som ani nečakal. Poobede prišiel pre väčšinu z nich čas na spánok a všetci odišli. Rodičia mi neskôr povedali že to bol skvelý spôsob ako sa medzi sebou spoznať a takisto pre deti stretnúť ma.

Nemáš obavy z toho, že by si sa na nich mohol postupne naviazať a zároveň nemať možnosť byť s nimi v kontakte?

S niektorými matkami som sa spriatelil viac aby som vedel ako sa vodí ich deťom. Keď sa dieťa narodí, nemám pocit otcovstva. V tomto momente som chladný a tým pádom sa dokážem vysporiadať s darovaním spermií. A takisto je to rozdielne, pretože som chlap. Žena cíti kopanie a rast deväť mesiacov, ja iba rozdám dvesto miliónov spermiových buniek. Nemôžem im predsa všetkým zakývať.

Si si v tom istý?

Nie až tak celkom. Minulý rok jedna žena ktorá nosila moje dieťa, porodila predčasne. Dieťa vyrastalo mimo maternice a narodilo sa 20 týždňov po splodení a po hodine zomrelo. Keď mi matka zavolala, plakal som prvý krát od smrti môjho brata. Mal som päť keď zomrel. Našťastie mi ostali iné matky mojich detí. Tie ktoré sa stali mojimi priateľmi.

Máš priateľku?

Nemám, som hanblivý typ chlapa. Nikdy neoslovím ženskú sám od seba a ani nechodím často von takže sa nemám s akou stretávať. Takisto verím na lásku na prvý pohľad čo to ešte viac komplikuje. Niektorým ženám som daroval spermie aby sa do mňa zamilovali, ale nikdy to nebolo obojstranné.


Klaunův památník

01/03/2010

TEXT A FOTO: JAMIE LEE CURTIS TAETE, PŘEKLAD: LUKÁŠ PRCHAL

klauni-1

Každý rok se první únorovou neděli klauni z celého světa sejdou v kostele Nejsvětější Trojice v Dalstonu, aby si připomněli památku Josepha Grimaldiho. Grimaldi byl velice významný a vlivný klaun, který odešel na věčnost v roce 1837. Předtím, než zemřel, vymyslel hromady klaunských ptákovin. Myslím, že založil Klauní koncil (pokud něco takového existuje) a byl také prvním klaunem, který hasil oheň květinou, která stříkala vodu.

Protože mám rozvrácenou osobnost a jsem idiot, zapomněla jsem, že jsem o tomhle chtěla už dávno psát. Úplně jsem to vypustila z hlavy, dokud mi to znovu nepřipomněl můj spolubydlící. Bohužel jsem v té době byla už asi dvě hodiny u svého přítele a snažila se s ním opít.

klauni-2

Jen abyste měli představu o tom, jak moc jsme byli opilí, udělala jsem asi minutu předtím, než jsem vyrazila, fotku svýho přítele.

Prosila jsem každého, aby šel se mnou, protože si ani sama nedokážu objednat pizzu po telefonu, aniž bych nevyšilovala. Nikdo nešel, takže jsem se překonala a vyrazila sama do kostela Nejsvětější Trojice v Dalstonu.

klauni-3

Přišla jsem pozdě, takže jsem musela stát mimo dění, úplně vzadu. Když jsem se postavila na špičky, mohla jsem si vpředu povšimnout skupinky klaunů sedící v první řadě. Zbytek davu se skládal snad pouze z novinářů a nějakých hipíků. Myslím, že o tom byla zmínka v Time Out nebo v The Guadian nebo v podobných novinách.

klauni-4

Z motlitby jsem měla kulový, protože jsem se většinu času bála toho, co by asi tak řekla takhle jeptiška, kdyby zjistila, že jsem nalitá.

klauni-5

V jednu chvíli bylo pronášeno něco jako Klauní modlitba, která byla čtena na památku devítiklaunům, kteří zemřeli v posledním roce. Z toho jsem měla trochu slzy v očích.

As I stumble through this life,
help me to create more laughter than tears,
dispense more cheer than gloom,
spread more cheer than despair.

Never let me become so indifferent,
that I will fail to see the wonders in the eyes of a child,
or the twinkle in the eyes of the aged.

Never let me forget that my total effort is to cheer people,
make them happy, and forget momentarily,
all the unpleasantness in their lives.

And in my final moment,
may I hear You whisper:
“When you made My people smile,
you made Me smile.”

klauni-6

Po skončení bohoslužby se všichni přesunuli do vedlejší místnosti na představení.

klauni-7

Nevím, jak se to stalo, ale zabloudila jsem mezi kostelem a místností, kde se odehrávalo představení (i přesto, že se všichni pohybovali společně), až jsme se nakonec ocitla na kraji jeviště. Došlo mi, že tohle bylo přesně to pravé místo, odkud se dalo nádherně sledovat představení a navíc jsem se nemusela dohadovat s žádnými lidmi.

klauni-9

Vždy jsem si myslela, že lidé, kteří se bojí klaunů, jsou cáknutí, po pozornosti bažící kreténi, domnívající se, že David Hasselhoff je legrační, ale musím uznat, že někteří z těch chlápků na pódiu byli ZKURVENĚ DĚSIVÍ.

klauni-10

Myslela jsem si, že jsem byla vyděšená jenom proto, že jsem tak vysoká a byla jsem hodně blízko, ale při pohledu na tyhle fotky mi přelézá mráz po zádech. Mrkněte na toho chlapa. Kdo by na tom jeho ksichtu mohl najít něco jiného, než masivní šílenství. Měl potetovaný celý pazoury a navíc piercing v jazyku.

klauni-11

Dávej si pozor děvče! Stojí přímo za tebou!

Tak moc jsem se toho chlápka bála, že jsem se na něj musela několika lidí zeptat. Zjistila jsme, že jeho jméno je Rico. RICO! Neměl by se klaun jmenovat Bozo nebo Happy nebo něco podobného? Když mi někdo řekne jméno Rico, vybaví se mi nějaký profesionální wrestler  nebo nějaký hnusný násilník z vězení.

Tak tohle je Ricovo představení. Co to kurva má být? Jako vážně… Co to tam kurva dělá?

klauni-12

Na konci svého představení začal předvádět striptýz (to je jeho pásek na zemi). V tomto bodě někdo rychle přerušil hudbu a vyhodil ho z pódia.

klauni-14

Další věc, s níž jsem se těžko vypořádávala, bylo to, že tenhle příšerně nalitej chlápek byl jenom pár centimetrů od houfu křičících dětí. Všechno byl čím dál šílenější. Nakonec toho bylo na mě moc, takže jsem se zvedla a šla do prdele. Odpočívej v pokoji Grimaldi!


Nejkrásnější dárek k Vánocům

24/12/2009

TEXT A FOTO: EDA KEMLING

dsc_0026

Mám radost. Obrovskou radost. Lepší Vánoce se ani nemůžou povést. Dva malí kluci, moji synkové, čekají, co jim letos přinese Ježíšek. Teda mám takovej neblahej pocit, že ten starší už ví, že je to úkol pro rodiče. Ostatně uchovejte tajemství, že dárky nosí Ježíšek, když každejch 20 minut v televizi výrobce GS Chondro opakujou otázku: „Co ještě, ještě koupit k Ježíšku?”. Takže jestli synek není úpně blbej, tak už asi ví, že dárky musí někde sehnat maminka s tatínkem. Ten tatínek, kterej ničí svoji trapností celý jejich dětství teď stojí před nelehkým úkolem. Soudcem budiž mu jeho matka, tedy babička synků a žena, matka synků. Dva nejintimější svědci, kteří budou číhat pod stromečkem. Tatínek tedy může nezklamat a selhat. Koupít praktickej dárek, třeba lyže nebo kombinézu z obchodu, kterej provozuje Váš spolužák ze školy a vy tam máte slevu. Nebo nějaký auto na vysílačku ze Sparkys, který ještě před Silvestrem bude rozbitý pohozený v koutku. A nebo…

dsc_0017

Nebo svedete boj sám se sebou. Urovnáte si znovu hodnoty svého života. Zopakujete si, že rodina a ratolesti jsou na prvním místě. Uvědomíte si, že dárek by měl bavit i vás, neboť má za úkol poskytnout Vám příležitost k nenucenému a ničím nepnoucímu setrvání se syny. Strávíte noc na nějakém pohanském posvátném místě a teprve po zimním slunovratu se vrátíte do centra konzumu mezi všechny ty nerváky, kteří se klaní mamonu v chrámech konzumu. Nadechnete se, zavřete oči a necháte se vést. Vést tou krásnou Prahou až k místu, kde na Vás od roku 77 čeká dárek, nad dárky nejoriginálnější. Stolní hra. Na první pohled vypadá jako cvrkací fotbal. Už to by bylo dobrý, ale ne nejkrásnější. Krásný, ano. Ale něco by chybělo. To něco se zrodilo v hlavě vývojáře Chemoplastu Brno. Pravděpodobně pro malosériovou edici vyvinul hru, podobnou cvrkacímu fotbalu, ale tohle je basketbal. Vopravdovej basketbal s vopravdovejma košema ve výšce a panáčci dokáží vystřelovat míče obloukovou trajektorií až do koše. Ten nejkrásnější dárek teď čeká zamčený v šatně. Dlouhých 32 let a letošní Vánoce patří jen jemu. Halelujah. Narodil se Kristus Pán, radujme se! Jo a matka synů reagoval klasicky otázkou, která radost zkazila: „A jak víš, že už to nebylo vánočním dárkem někde jinde?”

dsc_0023


Zabijačka pro děti

11/12/2009

TEXT: JIŘÍ KREJČÍK
FOTO: LUCIE PALEČKOVÁ

p1100105

Každý víkend nám teď před barákem visí na hácích kusy prasete. A protože chceme chránit duševní zdraví nezletilých, založili jsme si v galerii dětský koutek. Rodiče se na zabijačce nafutrujou prdelačkou a jitrnicemi, a jejich ratolesti nám zatím něco hezkého nakreslí. Aspoň budeme mít něco na příští výstavu. Takhle to u nás vypadalo minulou sobotu 5. prosince.

p1100170

Osmiletý Šimon vyrobil strašáka spíš z povinnosti a pak radši smažil na gameboyovi Pokémony. A sám nejlíp ví, že to má styl. „Strejda mi teď na blešáku v Anglii koupil nového, už se to moc nedá sehnat,” vysvětloval. Fajnšmekr, to se musí nechat.

p1100133

Tomáš se napřed trochu styděl, ale když nám rozkopal všechny balónky, tak se rozmaloval a rozpovídal. Nakonec nám na sebe prozradil i to, že občas prdí. A taky to, že k nim do školky přišel Mikuláš a poslal na něj čerta. „Říkal, že zlobím. Ale v pytli si mě neodnesl,” tvrdil. Nejvíc se u nás ale evidentně bavil jeho táta. Tomášek ho nakonec málem musel domů táhnout za nohu.

img_0281

“Viděla jsi někdy tak barevného motýla?” ptali jsme se čtyřleté malířky Aničky. „Ne, ale až ho namaluju, tak ho uvidím!” reagovala pohotově. Ta holka si umí všechno pěkně zařídit. Mikuláš k nim domů nepřijde, jede totiž s rodiči k němu. Aničce se moc líbily obrázky v naší galerii. Umělkyně se holt nezapře. Jenom doufáme, že nebude moc zlobit. Čerta se prý sice nebojí, ale domácí vězení jako na obrázcích jí fakt nepřejeme.

p1100179

Tohle je obrázek od malého Topolánka. Na fotce ho sice nemáme, ale asi od táty moc dobře ví, že od fotografů se má držet co nejdál. Navíc, tohle za pár let vydražíme na mítinku ČSSD.

p11001681

p1100185

p1100198