AUTOR: ALEX HOBAN
Bez ohledu na to kolik blogů se mi podaří napsat o Severní Koreji, než umřu, nikdy nedokážu rozcupovat domov jenom proto, že by to byla zábava. A říkám to i přesto, že jsem tam byl kdysi zadržen a při další příležitosti jsem byl přidán na černou listinu po té, co jsem na jejich vládu kálel v The Guardianu. Jak by mohl někdo nemilovat zemi, která je domovem nejšitovějšího a nejdepresivnějšího zábavního parku na světě? Všechno v západním světě je tak neuspokojivě kompetentní v těchto dnech.
Okej, na první pohled to není tak špatné. Tenhle park se nachází jenom 12 km od centra Pchojngjanu. Mangyongdaa je místo pro vzrušení, kam si přijedete odpočinout po náročném týdnu otrocké práce, neúnavném hledání jídla, schovávání se pře KGB a ořezávání majestátního trávníku nůžkami. Můj průvodce pro tento den trval na tom, že park je otevřen sedm dní v týdnu a je vždy přeplněný, což je dost vtipný, protože, když jsme tam dorazili, ukázalo se, že je téměř prázdný a prodlévá ve vzduchu jako prd na hřbitově plném politických disidentů.
Byl jsem zmatený, proč nám nedovolili hned opustit autobus. Pustili nás asi až po 20 minutách a žena u brány přitom šíleně mávala rukama, protože u brány zastavil další polorozpadlej autobus. A pak mi došlo, co se dělo.
Tito ubozí pitomci – nebo možná šťastní pitomci? – byli pořád popoháněni dvacet kroků před námi a vypadali jako by se bavili nejlépe za celý život, park by byl bez nich úplně opuštěný a my bychom si mohli myslet, že opravdu nejsme v Disneylandu. Kromě nás, západních vetřelců, byli oni jedinými lidmi v celém parku. Podivný úkol, ale aspoň byli placeni spravedlivě a důstojně, aby podpořili falešnou představu diktátorské vznešenosti… to jsem si říkal pro sebe (velmi velmi potichu).
Jéé, podívejte, holčička na kolotoči. Možná, že celý svět se v Severní Koreji plete. Možná, že tohle je První Světově prosperující, utopický zábavní park.
Abych řekl pravdu, nic tam nevykřikovalo hlasitěji „První Svět“, než solární panel připevněný na hlavě toho kluka.
Když jsme byli pryč od karnevalových atrakcí, objevily se tyhle ostnatý kruhový věci, který přivedly bělochy k životu, když se na ně náhodou podívali. Používal jsem kapesní zrcátko, abych zjistil, co se děje za naší skupinou, protože jsme měli zakázáno otáčet se, a odpovědí bylo „kurva nic“.
Pamatujete si, když z Chessington World of Adventures zmizel Magic Carpet a nahradili ho Samurajem? Nyní už víte s čím VB a SK obchodují. Lidově demokratická republika stále nemá Professor Burp’s Bubbleworks, co? Ale srát na to, Kim Čong!
Na chvilku se mi podařilo odpoutat od zbytku skupiny a zjistit, co se děje v několika opuštěných koutech parku. Našel jsem tenhle druh scvrklého japonského vlaku, který jde proti všem proti-japonským principům.
…ullizečka uklízí listí a imaginární odpadky do koše
…a zoo obsahuje dokonce jednoho páva.
Tohle nebylo to vzrušení, které jsem hledal. V záchvatu šíleného zoufalství jsem následoval několik Severokorejců na záchody. Chyba!
V tomhle žlábku vidíte severokorejské hovno. Tak přesně takhle to vypadá. VICE exkluzivně:(
Poté, co jsem vykonal stolici, jsem se cítil jako holubice míru, která přinese čtenářům VICE bližší pohled na život v totalitním státě a zamířil jsem si to ke střelnici, kde se měli střílet gorily.
Omlouvám se, ale žádné fotky goril. Bylo tam několik žen, které plnily působivá plnící opičí pera. Ale předtím, něž jsem si je vyfotografoval, jsem já pitomec vyfotil tyhle rozbitý motokáry. No, každopádně to ty ženský neuvěřitelně vyděsilo a okamžitě mě vyhnaly a dovedly zpátky k mé skupině. Píčovaly na mě v korejštině a pěkně mě uzemnily. Focení motokár= velké korejské tabu.
Nejlepší kousek parku, jak mi bylo zaujatě řečeno naším průvodcem při příjezdu, byla velká horská dráha, která byla postavena pod vedením a s inspirací samotného Kim II-sunga. Bez jeho moudrosti by, jak ten náš průvodce vysvětloval, by se Korea nikdy nestala takovou státní velmocí na světové úrovni, jakou je. Severokorejci by se asi divili, kdyby se dozvěděli, že všechno, co si myslí, je postavené na hlavu.
Samozřejmé, když jsme se přiblížili k té věci, byla ubohá. Rozpadala se a my jsme museli čekat téměř hodinu, než se nahoru vyšplhal chlap s kladivem a zamlátil několik uvolněných šroubů zpátky do děr.
Kim ll-sungu ta tvoje zasraná horská dráha potřebuje umýt.
Je škoda, že Severokorejci uznávají své „zákonodárce“ jako nadřazenou rasu, která je nenahraditelná. Předtím, než jsme se na té věci mohli projet, komouši, kteří nás hlídali, vyslali několik vyděšených zemědělců na zkušební jízdu, jako kdyby tam posílali lidské pytle s moukou.
Když se dostali na vrchol tratě, chlápek se svatým kladivem je donutil přísahat věrnost Kimům a potom – leeeeeeeetěli. Naštěstí se všichni vrátili bez chybějících částí těla, takže nás taky nechali projet.
Pokud byste strávili celý svůj život zíráním na trávu a zoufalá rýžová pole a náhle se ocitli připoutáni na ocelovém gigantickém jazyce společně s těmi slavnými bílými ďábli, taky byste vypadali jako ten chlápek.
A proto miluju Severní Koreu.
