FOTKY A TEXT: GUIDO GAZZILLI
PŘEKLAD: JANA PATOČKOVÁ
Lampedusa a mediální lži
Tohle je to, co viděl rybář z druhé fotky: zhruba 60 přistěhovalců čekajících na autobus, který je odveze k molu a později do vnitrozemí Itálie.
Lampedusa je nejjižnější ostrov Itálie. Je tak jižně, že je vlastně blíž Tunisku (167 km) než Sicílii (205 km). Je tak jižně, že je geograficky níž než Tunis nebo Alžír.
Samotný ostrov je docela malý: 6.300 obyvatel. Není proto nikterak překvapující, že italská vláda a média začali mluvit o “přistěhovaleckém poplachu” a “Lampeduské krizi”, když kolem poloviny února ostrov zaplavilo 3.500 severoafrických utečenců po pádu Ben Aliho v Tunisku. O měsíc a půl později už bylo na ostrově trvalých utečenců (alias squatterů) 5.500. Struktura s Orwellovským jménem “Centrum identifikace a vyhoštění” (ano, přesně jedna z těch Orwellovských institucí co by se dala definovat jako “dočasné útočiště” nebo spíš “ilegální vězení kde jsou zadržovány na dobu neurčitou nevinné osoby”- záleží na vašem úhlu pohledu) byla obsazena 2.500ti osobami, ačkoli její kapacita nepřesahuje 800 osob.
Noviny začaly okamžitě mluvit o tragédii a počet příjezdů uprchlíků na ostrov od února vyčíslily na něco kolem dvaceti tisíc. Psalo se také o naštvaných lampedusanech, o tom, že se celý ostrov stal jedním velkým uprchlickým táborem: bez vody, bez elektřiny a bez potřebných zdravotnických opatření. 28. března po vylodění celých dvou tisíc osob během jediného dne začal ministr vnitra Maroni s programem násilného odesílání utečenců zpět do vlasti. Vyjádřil se ve smyslu, že z dvaadvaceti tisíc utečenců přítomných na ostrově jich jen zhruba 2.000 žádá o azyl jakožto lýbijští běženci na útěku z války, ostatní jsou jenom “obyčejní” běženci z Tuniska. A Maronimu se nikdy špinavý běženci nelíbili.
30. března ostrov navštívil náš milovaný Silvio “Sedni-si-mi-na-obličej” Berlusconi, prvotní příčina našeho každodenního vzteku. Berlusconi oznámil, že: 1. přesune všechny přistěhovalce, 2. navrhne Lampedusu na Nobelovku za mír, 3. promění ostrov v daňový ráj, 4. začne na ostrově projektovat golfový hřiště a kasíno, 5. si na Lampeduse koupí vilu.
Po týhle Silvio-show dostala zhruba polovina běženců dočasné povolení k pobytu a byli rozeseti po nejrůznějších uprchlických zařízeních po celé Itálii, aby se pak následně pokusili pokračovat dál, do Francie (a to i přesto, že francouzské autority neuznávají italské povolenky k pobytu). Druhá polovina pak byla vrácena zpět do Tuniska. Výsledkem je, že tu máme 20.000 tunisanů, kteří jsou odpinkávaní tam a zpátky po celý Evropě a to nejlepší co je čeká je násilný návrat do Tusniska. Španělsko a Německo si začalo stěžovat na neustálý příliv přistěhovalců přicházejících z Itálie. Francie je posíla rovnou zpátky. 11. dubna došlo po vzbouření v uprchlickém táboře k požáru v centru Lampedusy, což vedlo k dalším vyhoštěním. Bylo nám řečeno, že situace je pro lampedusany nebezpečná, dramatická. Noční můra.
Mezitím, co přijížděli další lodě, co tisíce přistěhovalců putovalo bezcílně mezi evropskýma celnicema a hranicema, náš kámoš Guido Gazzilli se vrátil ze svýho výletu po tomhle ostrově. A první věc co nám řekl byla: “Takže, noviny jsou plný úplnejch sraček.”
A tady vám předkládáme co viděl a nafotil během svýho pobytu na ostrově.
