TEXT: KUBA KAIFOSZ
FOTO: JAN MUDRA, ONDŘEJ LOUP
Petr a Pavel jsou u nás na Letný známý firmy. Sám Pavel rýmuje: „Je to ale honička, bejt v Praze jednička!” když se ho ptám na vybledlou číslovku v americkejch barvách, kterou má vykérovanou na tváři. Pavla si pamatuju z dob, kdy měl ještě nohy a bejval to jeden z nejagresivnějších místních bezďáků. Teď je ale upoutanej na vozíček.
„No, to k němu takhle přišli mladý kluci a ptali se ho, co potřebuje a von řekl, že se potřebuje napít. Tak donesli vodku a cigarety, a tak ho vožrali… a i když viděli, že nemůže chodit, vodešli a von z tý lavičky - tam byl potůček takovej, to byl prudkej svah, a von tam sklouznul, ale napůl. No, a pak přišel porybný a von umrzlej napůl v rybníku, tak ho vytáhli, zavolali záchranku a přišel o ty hnáty. Je to blbý, že mysleli jenom na ten přiblblej chlast, místo toho, aby kamarádovi pomohli,” vysvětluje fousatej od dvou kartonů krabickáků. Pavel je z Havířova a odseděl si po různejch věznicích na dobrejch dvacet let. Tam taky nasbíral svý fešný barevný obrázky, nejvíc ve Valdicích.
„Něco rozbiješ, někoho zbiješ, a jedeš!” směje se Petr, kterýmu přezdívaj Inženýr, i když mi nikdo nedokáže vysvětlit proč, neboť byl původně povoláním zedník, než se stejně jako Pavel dostal do lochu za stodvacettrojku - rozkradení majetku v socialistickym vlastnictví: „Za čorky!”
Dneska vypadá docela čiperně až na to, že mu z ucha crčí tenkej potůček krve. I když byl za katrem o víc než polovinu kratší dobu než Pavel, je pokérovanej od krku až po kotníky s epesním telefonujícím Strejdou Skrblíkem v klobouku Strejčka Sama na prdeli a je to veselá kopa. „Tak třeba když mi dělali tady žebra, tak jsem u toho cháloval chleba!” zubí se, když se ho ptám na nějaký zajímavý historky. Nejradši má ale stejně svýho indiána.
Pavel je nadruhou stranu zosobněním těch nejabsurdnjších kontradickí: kromě obligátních prsatejch sexy koček, draků, tygrů, vypláznutýho jazyka Rolling Stoneů a něčeho mezi Jamesem Bondem a Drsným Harrym, má na zápěstí vykérovanej erb starýho Baníku, čelo mu zdobí vlajka AC Sparta Praha, nejradši má svůj červenočernej hákáč na ruce, taky osmdesátkovou divu Kim Wilde a Kissáky, který mu zdobí zápěstí („Ty už jsou ale rozmazaný…”), na zátylku poctu černejm myslivcům z Edelweiss, který prej miloval a přes vohryzek zase nápisy Express Killer a Semper Fidelis: „Vždy věrný, to je jako námořní pěchota,” a nesmíme opomenout ani jeho další svastiku na vnitřní straně spodního rtu.
Pokud vám to nestačí, můžu pokračovat: na rameni další fešná orlice s háknkrajcem v pařátech, přes prsa zase orlice americká, na tváři anarchistický áčko, na paži (hned vedle razítka prvního rozsudku) pietní kéra k úmrtí Rudolfa Hesse: „Jeho jsem uznával, byla to pravá ruka Hitlera,” natahuje svraštělou kůži prstama, na kterejch mu blednou písmenka f, r, e, e: „Free! Jako svoboda!” a mezi lopatkama se mu skví pěkně vyvedenej citát z Catulla: „Odi et amo.” Holt byl Pavel chvílema ve svym přesvědčení asi trošku nerozhodnej.
Pochodující králíček a kovbojka, která se s pistolí na jeho hrudi vyhýbá několika podlitinám („To tys mě vyklopil, ty čůráku!”), se tam objevili prostě jenom tak, stejně jako modrej makeup, kterej si nechal vytetovat přes víčka. Fešný modrý linky má i Inženýr, kterej se při focení neudrží a jme se hajlovat: „To víš, kluci jsou sparťani,” omlouvá kamarády fousatej s krabicákem a ochotně nám slibuje, že když mu zejtra přinesem versatilku, tak nám ukáže, jak se kéruje.
„To vezmeš kousek ostrýho klacku pitomýho, vyškrábeš to, vypícháš to, a potom čtyři, pět jehel a uděláš s tim všechno. Ale kluci, ručně to natepat, to je mazec! A na stíny pak potřebuješ motůrek z walkmana, to totiž nevytáhneš ručně. Stíny, ty potřebujou rychlost - svážeš dvě, pět jehel, pustíš to do toho a jedeš:
„Džžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžžž…”
