Ochutnávka z nový desky Klaxons před Pohodou30/06/2010V baru v Hotelu Kyjev v Bratislavě teď vyhrává z laptopu dneska uvolněnej track z nový desky Klaxons a snaží se přetnout neustálý žádonění metrosexuální niggas ze slovenský Evropy 2. Přitom se tu poloprázdnejma ulicema nese “Pohoda je vypredaná. A ak ešte nie je, tak bude”. A Klaxons tam hrajou. Zhruba za měsíc potom jim vyjde deska Surfing The Void. Jestli chcete chytnout ještě něco z novýho odéru tohoto bandu, tak na www.klaxons.net. Oficialne počuvanie tady Neoficialne tady: |
mezi raperama existuje bratrsky connect30/06/2010TEXT & FOTO: ILYA (alias) RENE SHALMONE
Ahoj vsichny, jsem Ilya, spatne se pisu cesky, ale v pohode, doufam ze nebudete criplove a me dobre pochopite). Tak ze, tady mam pro vas nejake te fotky z natoceni rapvidea “Brothers Connect”. Ve kterom ucastnily se takovy vyznamny lide na ruske hip-hop scene, jako Smoky Mo(SP), Dj Nik One(MSK), Berezin(P13), Legion(P13squad), a takze Avatar Young Blaze(LA), nas bro ze spojenych statu. Idea videa v tom, abych ukazet, ze mezi raperama existuje bratrsky connect, a nevady ze vsichny z ruznych casti zeme, a take predat ten respect pro jedneho spolecnogo kamosa, ktery zemrel v lete 2009 (MC Molodoy a.k.a. Tony Pepperony). Bohuzel jsme nemeli dost casu premyslet nad scenery, takze natoceni probihalo freestylem. Jezdely jsme po cele praze, hledaly ty nejake zajimave pro nas mista, a tam nataceli. Ze strany CZ podporovali to natoceni klucy z noveho, a pervniho v cechach ruskeho hip-hop leiblu Warn-A-Brother(WAB). Opravdu to bylo 10 dni srandy a pozitivni atmosfery, predpokladam ze to nebude posledni vizit ruskych raperu do cech, kvuli tomu connectu ktery se ted’ka objevil, a ktery se muzete procitit podivav se na clip, ktery se objevi nejak tak za mesic. Vsemmir! |
Lístky na Creepy Teepee v Data trafice30/06/2010Creepy Teepee propukne už za čtrnáct dní, a proto by bylo možná za vhodné, zakoupit si lístek na tenhle festival nevídaného a neoposlouchaného dřív, než budou pryč! U nás v Data trafice U Velblouda (Haštalská 1, Praha1) najdete všechny tři druhy lístů:
Jednodenní (na vybraný den) za 250, dvoudenní za 450 a Fest Pass na všechny čtyři dny za krásnejch 750 Kč, sečteno podtrženo! Tak neváhejte a vykupujte, tohle bude trendsetting fest fesťáků! |
SEZNAMTE SE: ZOE29/06/2010FOTO: KAMILA STEHLIK
|
Creepy Teepee vizuál od Jakuba Hoška konečně tady!28/06/2010ARTWORK: JAKUB HOŠEK
Dneškem u nás ve VICE začíná seriál toho nejlepšího, co bude k vidění a slyšení na letošním festivalu Creepy Teepee v Kutné Hoře! Těšit se už můžete začít i na předprodej lístků přímo u nás v Data trafice, Haštalská 1, Praha 1! |
Franta je hrozně hezkej kluk, všem se vždycky líbí už na první pohled.25/06/2010TEXT: KUBA KAIFOSZ
S Vees jsme se potkali na jejich včerejším koncertě v rámci United Islands a znovu nemůžem než vřele doporučit. Kluci jsou prostě prvotřídní dřevorubci s nádechem starejch dobrejch časů, kdy pravej rokec ještě znamenal svět. VICE: Tak já bych chtěl slyšet, jak byste představili tuhle svoji kapelu… Mates: Tak já bych představil tu kapelu úplně jednoduše: jsme tří (smích). Já se menuju Mates, bubeník náš se menuje Franta a basák náš se menuje Bernard. Hrajem společně asi od roku 2006, předtim jsme hráli v nějakejch předchozích kapelách a dali jsme se víceméně dohromady, protože jsme poslouchali společnou muziku. To máte naučený? Mates: Máme to naučený. (Smích) Bernard: Já bych chtěl jsenom dodat, že my jsme kapela Vees, máme naučený všechny rozhovory a odpovídáme na všechny otázky úplně stejně, takže je to jako z gramofonový desky. V tom případě, mohli byste našim čtenářům prozradit koho kopírujete? Teda, já vim, že se má říkat: „Který kapely vás inspirujou…” Franta: Koho kopíruju? To těžko říct, no. Voni to spíš říkaj lidi mě a já se to z toho dozvídám. Po každým koncertě mi ríkaj Bonhame, Keithe Moone nebo… Takže ty seš Zeppelíňák? Franta: Já su Zepelíňák. Já su vodrostlej Zeppelíňák, teď. Nejseš The Who, teda… Franta: Míň, no. Tak s tebou už se nebavim. A koho kopíruješ ty? Mates: Já kopíruju podle lidí asi nejvíc Hendrixe. Pak myslim, že ještě kopíruju Page, ještě toho Townsenda taky kopíruju a kopíruju ještě… Sičáka (frontman The Pooh), to jsem taky někde slyšel. Fakt, jo? To je tim, že je slyšet, jak kopíruješ ty Queens of the Stone Age. Mates: (smích) Mě ještě nikdo nikdy neřek, že kopíruju Queens of the Stone Age. To by pro mě bylo ještě větší uznání než kopírovat Hendrixe. Bernard: A víš, co je škoda? Že ještě nekopírujeme třeba Muse. To mě hrozně mrzí (smích). Mě zase přišlo z toho, co jsem slyšel, že jako kytarista tíhneš hodně ke classic rocku… Mates: To ne. Já teďka čerpám hlavně víceméně z White Stripes. Z Dead Weather… No. Přesně to říkal Sičák… Mates: Ale já vypadám trošku podopbnějc Jacku Whiteovi než Sičák. Jsem brunet… Ale jseš moc hubenej… Mates: (smích) No… prostě hodně toho Jacka Whitea kopíruju. Usínám s pocitem, jestli takhle taky leží Jack White ve stejný poloze, češu si vlasy, stříhám si vlasy podle toho, jak je má Jack White… Hmm. A co si slibuješ od Veeček do budoucnosti? Mates: Já doufám, že Veečka budou dál kopírovat ty svý vzory, že si budem dál honit ty svý ega a doufám, že to nezačne bejt stereotyp. (smích)
A co ty? Bernard: Já bych chtěl postupně vylepšovat třeba rider - položky na rideru. Jakože banány a Colu? Bernard: Přesně tak, banány a Colu, vodku. Ale ještě jsme tam neměli třeba pizzu. Já bych chtěl hrožně moc do rideru pizzu. To nemůžeš přece, na rider musíš chtít jenom vege-jídla. Bernard: Jo! Vege-jídla, ale z indický kuchyně. Mates: Můj velkej požadavek na rider jsou polívky, už jsme dlouho nedostali nikde žádnou polívku. A co ty bys chtěl? Franta: Co já bych chtěl? Já bych chtěl na pivo, teď! Ale když už se nás ptáš takhle osobně, tak já bych si třeba hrozně rád… Zašukal? Franta: Jo, to taky, ale to mi zrovna teď moc nechybí v poslední době. Zvlášť když jezdíme třeba do „určitých” měst (smích). Ale já mám teď takovej cíl do budoucna, pokud na to budu mít prostředky, tak si chci rozšířit sestavu toho, na co hraju. Mě právě poslední dobou hrozně zaujali bubenící, který si koupí snímače, nasnímaj si bubny a dělaj do toho různý efekty. To mě fakt baví. Chtěl bych to zkusit, protože si myslím, že by to mohlo dát jinej zvukovej rozměr do celý kapely. Tyjo. A co si seženeš ty, když bude mít bubeník najednou tolik hračiček? Mates: Já si seženu nějakej kostým, abych vypadal nějak podobně jako Jack White (smích), pak si seženu, pokud na to budu mít peníze, tak si seženu stejnej aparát Fender, jako má Jack White, pak si seženu stejnou kytaru, jako má Jack White a doufám, že s tim budu spokojenej, no. Bernard: Já myslím, že bysme se měli taky zeptat manažera, co čeká od Veeš do budoucnosti! OK. Tak jaký to je jezdit s touhle kapelou? Kolda (manažer): Kluci, máte všechno, co potřebujete? Máte pivo všichni? Franta: Ne! Kolda: Zařídim, vyřídim. Kdo bude chtít jíst teďka? Mates: Já. Kolda: Tak já přinesu nějaký klobásy…. Hele, je to super! Já se s klukama znám už hrozně dlouho a docela mě baví už nebejt před reflektorama, ale bejt za nima! A mimo ty naučený kecy? Kolda: No jo. Je to fakt na hovno… (smích) Furt jenom posouvám mikrofony. A kolik za to bereš? Kolda: (smích) Hele, beru si - chceš to fakt vědět? - beru si 20% po započtení nákladů. Mates: Čtvrtinu, jako všichni. A co ještě, kromě posouvání mikrofonů, vlastně děláš? Kolda: Starám se o to, aby bylo tolik piva, kolik má bejt, dělám booking a komunikuju s labelem za kapelu. Máme super Skype chat a Google kalendář. Franta: Tam se vždycky dozvíš, kam musíš jet. Tak ještě nakonec bych vám chtěl dát prostor, abyste si řekli, co chcete. Prodejte svoji kapelu… Bernard: Neprodám. Mates: Tak my jsme skvělá kapela. Všichni kopírujeme někoho, takže kdo má rád ty naše vzory, tak tomu se to zaručeně bude líbit. Franta: Já jestli mám prodat to naše umění, tak jedině tou pódiovou šou, protože tam ukážem vždycky všechno, co můžem dokázat. Takže jestli chcete někdo koupit, tak si přijďte pro pódium zatančit. Bernard: My jsme nejlepší kapela z Budějovic. Rádi jezdíme do Prahy i do jinejch měst i do Brna, do Český Lípy. Třeba i do Plzně. Mates: Třeba i do Ústí nad Labem! A co je na vás specifickýho? Bernard: Na nás je specifický, že jsme strašně sympatický kluci. Zvlášť Franta. Franta je hrozně hezkej kluk, všem se vždycky líbí už na první pohled. Je strašně živelnej a když přijde k mikrofonu tak dokáže bavit lidi. Franta: Hele, tohle je prostě moje kapela, kterou žiju. Mates: Já se naprosto stotožnuju s Frantou. Moje kapela je prostě moje kapela. Moje kapela je můj život. Prostě já a takový další dva caparti, se kterejma jezdíme v autě po republice. Některejm lidem se to líbí, některejm ne. A těm, co se to líbí, těm jsem za to vděčnej a čím víc jich bude, tak tím to bude lepší. Víc o VEES najdete na jejich bandzone profilu. |
RADIKÁLŮV SEN ANEB RUDÁ ZÁŘE NAD BROOKLYNEM24/06/2010TEXT: HONZA KREJČA
Málokdo je ochoten natvrdo přiznat, že situace v chudinských čtvrtích Houstonu, na předměstí Atlanty nebo vybranejch částech Brooklynu je podobná třeba jako v Řecku. Anarchie vládnoucí v komunitách nejchudších černejch přistěhovalců se vlastně datuje od chvíle, kdy jejich předci setřásli otroctví a pustili se do osidlování velkoměst. Podoba civilizace doznala změn, se svobodou přišla i zodpovědnost, kterou ne každej unese. Gangstas se stali hitem 20. století. A ani dnes neváhají černí kluci z ghett používat k prosazení své pozice v hierarchii betonové džungle vydírání, násilí, skupinový nátlak. Ve výjimečných případech hlubší myšlenku… Mít z toho husí kůži je naprosto v pořádku, ostatně věhlasnej fotoaparátčík Pete Best otevřeně přiznává, že v Houstonu při focení borců obtěžkanejch bouchačkama a všudepřítomnejma kelímkama s ketaminovým “energy drinkem”, měl pěkně sevřenou prdel. Žádnej div. Jsou místa kam i ten nejotrlejší polda leze s vyloženým odporem. Dva impulzivní členi dvou různejch černejch komunit nám umožňujou nahlédnout tento velkolepý biják reality skrz podobnou zkušenost. Dead Prez zkoumají starej dobrej a po zuby ozbrojenej hood kritickym rýmem, proto se M-1 a stick.man po celou dekádu stávají svědomím černý komunity Brooklynu, kde do posledního metru zkoumají prostředí s jeho částečně komickými a částečně krutými mechanizmy. Záleží na tom, jak to vidíte. K debutový desce na labelu Wu-Tang Clanu otevřel dvířka Lord Jamal, kterej je nepřímo dostal ze sféry vlivu prázdně tlachajících aktivistů a kamarádíčků z dealerských sítí. Výsledek? Zvedlá rukavice rázem napěchovaná radikalizmem Černých panterů, velerozmanitou flow, ale hlavně je sešitá inteligentní nití na míle vzdálenou od nudně se opakujícího stereotypu pimpin’ hiphopu s drzostí králů. Blá, blá, blá…? To asi těžko - průlomovej singl Hip Hop mluví jasnou řečí. Jo, bejbe, na stole leží šťavnatý sousto. Jde sice o tofu baštu na Marxův způsob, ale pokrok nezastavíš…
Nejucelenější podobu svý vize Dead Prez vytřískali z alba Revolutionary but Gangsta, která i přes hodně tupej název nabízí spektakulární záběr na proměnu černý komunity v sebevědomou sílu, která dokáže obhájit právo na existenci. Zlatý řetězy jsou moc těžký, mrtvejch je už příliš, takže smlouvu s korporací berme jako zřetelnej pokus zasáhnout pořádně širokej záběr masy placatejch kšiltů společně se čtenáři Rolling Stoneu, ale díky vlastnímu DIY přístupu taky řadu lidí, který vědí, jak těžký je obdělávat svý vlastní políčko. Čas jen potvrzuje prozíravost sázky. Od roku 2002 natočili celkem čtyři mixtapy plný invenčních postřehů, přičemž k ruce byli DJ Green Latern nebo DJ Drama. Jakkoliv bude znít přirovnání k Public Enemy divně a anarchronicky, jde o stejnej křižáckej přístup a neústupnost k společensky citlivejm tématům. Sedlina vytlačovaná do krajů nemá co stratit, proto si neochvějně stojí za svým. Ať už chceme nebo ne, i my se pohybujeme v sektách a ghettech. Informační věk nám ovšem přeje, k rozbíjení okovů otroctví stereotypu kolikrát stačí stáhnout aktuální album ze stránek crew a vyrazit na pouze zdánlivě tuctovou párty. Ta dnešní v Lucerně Music Baru dá zároveň odpověď na otázku jak moc se hiphopová komunita proměňuje u nás. Očista od pózérů libujícících si v formě, nikoliv obsahu nebude otázkou jen jednoho večera. Blues postmoderního věku potřebuje čas a trpělivost. Stejně jako radikálův sen. Dead Prez vystoupí dnes, 24. 6. 2010 v Lucerna Music Baru.
|
PATOLOGIE HODNEJ JÍDELNÍČEK24/06/2010TEXT & FOTO: HANNAH SALEH V poslední době jsem četla pár článků o nemocniční stravě. A fakta v nich obsažená byla stravitelná stejně těžko jako popisovaný menýčko. V tu chvíli jsem začala opravdu soucítit s lidma, co musí do nemocnice. No jo, a potkalo to i mě. Snobové lítají na gurmetský víkendy do Provence, lidi z Vice do VFN.
Každý, kdo někdy vařil, ví, že když se snažíte, je jídlo dobrý, a když se nesnažíte, je takový nijaký. Ale tady? Lidi, co to připravujou, nejspíš vydávají zvláštní energii na to, jak jídlo udělat nepoživatelnym. Tyhle hnusy by se nechytly ani na patologii.
Snídaně jsou v zásadě v klidu. Protože nemocnice zřejmě uzavřela dohodu s pekárnským koncernem, dostáváte balené a relativně čerstvé koláčky a vánočka-like věci. S kakaem. Večeře taky tak. Pár krajíců překvapivě čerstvý a voňavý šumavy, která se tam nemohla dostat jinak než omylem, doplněný balením bezmasý vysočiny. A k tomu rajče jakožto jediný zástupce z říše vitamínů za celý dlouhý den. Teď, když venku všechno zraje, mi to připadá jen těžko uvěřitelný.
Obědy tomu ale nasazují korunu. Už v jedenáct vás k smrti vyděsí polívka z umělý jíšky, nejlevnější mražený směsi pod svíčkovou, nudlema a s množstvím Maggi desetkrát větším, než doporučuje krajskej hygienik. Za půl hodiny ale přijde to hlavní. Jídlo. A když ho sníte celý, přežijete snad všechno. Přiznám se, že se mi to nepovedlo. Co je nejlíp vystihuje nemocniční stravu? Neschopnost trefit zlatej střed. Buď je to moc, nebo je to málo. Rozvařená rejže a tvrdý maso. K tomu UHO z prášku a jeden plátek žampionu (protože je to kýta na žampionech). Anebo neosolený rozvařený brambory, který z nějakýho důvodu nejsou žlutý, s kuřecím stehnem, pokrytým gumovou vrstvou čehosi vydávajícího se za kůži. Jídlo navíc smrdí, jak kdyby ho marinovali v dezinfekci. Jako největší šílenost mi přišla rádoby bramboračka s úplně syrovejma bramborama. Není to trestný, podávat nemocným takový blafy?
A jako výsměch všem chudákům, co tohle musí snášet, na nástěnce visí plágoš s tím, kolik bílkovin byste měli pozřít v nemocnici za den. 200 gramů masa nebo litr a půl mlíka. No, jde fakt těžko, když vám kakao zalejvají vodou.
Neuvěřitelně mě ale překvapilo, jak milý byly sestřičky a pomocný personál. Bez jakýkoliv ironie můžu říct, že se chovály úplně stejně jako zdravotní sestry z Ordinačky. Ale to jídlo? To jako myslí vážně? Divím se, že to ještě někoho nezabilo. Na druhou stranu, je podávaný v tak malých dávkách, že ty asi ani nemůžou být smrtelný. |
GOSSIP V DATA TRAFICE23/06/2010TEXT: KUBA KAIFOSZ
Psát pozvánku na to, že v sobotu hrajou v SaSaZu Gossip, je dle mého fakt zbytečný plýtvání energií. A tak jsme si pro Vás radši v naší Data Trafice připravili takový maličký překvapení.
Tahle akce začíná dneska odbytím 13:33 ve VICE Data Trafice, Haštalská 1, Praha 1. Všechny další potřebné informace Vám s radostí poskytnu na místě osobně. |
ČESKEJ ANDROŠ ŽIJE!22/06/2010TEXT: KUBA KAIFOSZ
Když jsem skoro přesně před dvěmi lety poprvý přijížděl vlakem do Českejch Budějovic na nějakou akci, kam si nás pozvala parta kluků, co si dodneška říkaj Noise Assault Agency Budweiss (NAAB), vážně jsem nečekal, že si to místo a ty lidi takhle zamiluju… V Budějovicích je totiž jedna z posledních opravdu a doslova žijících a neustále se vyvýjejících scén českýho undergroundu. Tím ovšem nemyslím, že tam banda mladejch hraje po garážích covery na Plastic People, to vážně ne. Kluci kolem NAAB jsou pro mě totiž naprosto nevídanej úkaz: jejich kapely se formujou stejně rychle, jako se rozpadaj, aby mohli znova vznikat, a to zásadně ze stejných členů, kteří se v rámci několika kapel pořád nějak prohazujou a střídaj. Tenkrát, před těmi lety, hrála většina z nich v Soxoo… Což byla taková ta nudná kapela, kde každej jednou brnkne a pak dva dny klečí u svejch krabiček a něco tam šroubuje, šteluje a dělá to hroznej hluk…
…a lidi na to blbě čuměj a kejvaj hlavama, protože to jediný, co na tom bylo zajímavý, byl naprosto maniakální bubeník (Cikál), kterej do toho řezal snad ještě rychleji než dokáže klopit absinthy na baru nebo najít nedokouřenýho špačka na chodníku. Po rozpadu Soxoo hrál Cikál, jestli se nepletu v Kosmonášupu, kterej se s přestávkama tu a tam ještě někde snad i objeví, avšak v pravděpodobném naprostém poblouznění kapelama typu Dÿse a Hella se najednou z ničeho nic vyloupla na svět dvouočlená kapela s názvem Depakine Chrono, která je pro mě jeden z naprostejch vrcholů českobudějický scény…
Druhej člen tohodle dua: Budil, přezdívaný Búďa má tu svoji historii pro tenhle článek ještě daleko plodnější. Před Depakinem hrál totiž v budějickým kultu všech náctiletých dívek (a že jich tam je!), v legendárním kapitánovi Mozkolízovi, tedy v kapele Moss Call Lees, která svůj krátkej živůtek balancovala na pomezí ryze českýho Silver Rocket post-punku, peprnýho českýho 70’s androše, Fugazi a mluvenýho slova…
… kde kromě Budila hrál na bicí, recitoval básničky a hlavně a především se hojně potil jeden takovej kluk, kterýmu tam nikdo neřekne jinak než Ewa, kterej se po rozpadu Mozkolíze najednou objevil ve skoro Dischordu hodný kapele Pregnant Mutant (PRGNTMTNT) po boku dvou pohrobků Soxoo: Deutsche a Sokola, kterej shodou okolností celou tu dobu hraje v takový mile poetický, trošku nasraný kapele s nejlepším názvem na světě: Nuly. No, prostě… v Českejch Budějovicích to fakt žije!
VIDEO: Kapitán Mozkolíz…
Depakine Chrono…
Pregnant Mutant… |
Hey lesbians, why you gotta hate? We’re not all bad. Some of us are perfectly able to stop talking to our friends for a minute and go help a woman remain decent when she goes. I was there BTW and the guy didn’t even look at her during the main part. He did threaten to kick my ass after this picture was taken however but that’s good too. 
Komentáře/Zvětšit
DOs & DON'Ts
