VICE DNES - 05/2010



LEGOZÁVISLÁCI

25/05/2010

TEXT A FOTO: JONATHAN BENDER
PŘEKLAD: KAROL HOŠEK

3592383wizardofoz

Jonathan Bender, autor nedávno publikované knihy LEGO: A Love Story, se před pár dny zastavil na Brick Magic, což je jedno z největších setkání dospělých legostavitelů a uctívačů kostiček. Pro nás ostatní tam pořídil pár obrázků…

Zatímco se zbytek společnosti snaží rozhodnout mezi stovkama kolekcí legokostiček a přemítá, jestli zbudovat raketu nebo barák, pětadevadesát dospělých milovníků Lega se sešlo ve městě Raleigh v Severní Karolíně, aby tam přes víkend ze stastisíců legokostiček zbudovali bující metropole, universum Harryho Pottera a rekonstrukci bitvy na planetě Hoth. Výstava nadšenců Brick Magic přilákala 8 000 návštěvníků, kteří se přišli podívat mimo jiné na slavnostní odhalení nové Lego kolekce inspirované vesmírnou odysseou a díla legoumělce Nathana Sawayi.

Na náseldujících fotkách se dozvíte, kam až může kostičkama dlážděná cesta dovést, seznámíte se s chobotnicí vyrobenou z legopneumatik, a ani kvůli tomu nebudete muset opouštět svou pohodlnou kolečkovou kancelářskou židli.

39786650pirateship

Pirátská Loď
Královský koráb byl vystavěn z nového 1664-dílného setu, který vypluje na širé moře trhu letos v červnu.

65368117spacemosaic

Vesmírná mozaika
Takhle by mělo vypadat správný čelo postele. Legomozaiku vytvořil Daniel Pikora z klasického Lega, které spatřilo světlo světa poprvé v roce 1978.

391190wall-e

Wall-I
Až iPad příští rok vyjde z módy, Wall-I bude připravenej ho uklidit. Oba dva výtvory pocházej z rukou Joe Mena, jednoho ze spoluorganizátorů Brick Magic.

3592383wizardofoz

Čaroděj ze země Oz
Jo, tahle legokostičkama dlážděná žlutá cesta vinoucí se mezi pididomečkama je součástí miniatury Země Oz. Na svědomí jí mají Michael a Erika Huffmanovi.

66024157monkey

Opička
Existuje King Kong a potom ještě Bratránek Kong - zvětšená verze legoopičky, kterou stvořil Will Stroh.

96037716snotweiler

Snotweiler
Snotweiler je psisko vybudovaný pokročilou legařskou technikou zvanou ‘Studs Not on Top’ (žádný čudlíky navrch). Tahle technika zaručuje hladkej povrch a zároveň taky dala vzniknout jménu tohohle čokla v životní velikosti.

49190710legooctopus

Legochobotnice
Tahle chobotnička je dítko Jordana Schwartze, sestavil jí téměř jen s pomocí obrácených legopneumatik, jiný než součástky legový tahle hlavonožkyně údajně neobsahuje.

39669619hothbattle

Bitva na planetce Hoth
Dospělýmu fanouškovi Lega Willu Strohovi se podařilo rekonstruovat hvězdnoválečnou bitvu na planetě Hoth. Dokonce i vojáci impéria potřebujou hrneček horký čokolády, aby na ledově studený planetě přežili.

7530602dragon

Drak
Jediný, co týhle dračí miniatuře chybí, je minifigurka Matthewa McConaugheye nahoře bez třímající sekyru.

4923640ironman

Ironman
Chris Campbell a Jared Burks předvedli k poctě druhýho dílu filmovýho Ironmana jedinečnou legofigurku, která svítí díky LED zářivkám umístěným v hlavičce a hrudi.

95150287chinesedragon

Čínskej drak
Čínskej Novej rok letos do Raleigh v Severní Karolíně dorazil o kus dřív.

98451505windturbines

Větrný mlejny
Tahla větrná farma pensylvánského kroužku legařů se skládá z otáčivých turbín a hloučku nespokojených figurek, které si stěžují, že jim větrné mlýny blokují výhled na moře.

33841891minifigs

Figurky
Poměr tří Batmanů na jednoho Robina se pro sbírku jedinečných figurek Jareda Burkse zdá naprosto ideální.

40314594legopoly

Legopoly
Alan Bernstein legoizoval klasickou hru, která podle jeho slov vždyky končí smetením figurek ze stolu a zvoláním, že bankéř podváděl.

74373432quidditch

Famfrpál
Jenn Poole v tomhle seskupení zachytila hru Famfrpálu z Harryho Pottera. Nové kolekce Potter-Lega se na trhu obejeví v říjnu.

47279189greeneggsandham

Zelený vejce a šunka
Dáte si zelená vajíčka se šunkou od stavitele Chrise Howarda?


Kdo neskáče není Čech. Hop, hop, hop.

24/05/2010

TEXT: OVEČKIN
FOTO: MALKIN

img_0008

Mistři, mistři, mistři, Šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří. Sám jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří. Bude v očích mít úžas, jak Alenka v říši divů. Wí ár dz čámpións. Kdo neskáče není Čech. Hop. Hop hop. Ať žije hokej. Ať žije Jágr. Ať žije Staromák. Kdo neskáče není Čech. Hop, hop, hop.

img_0010

img_0002

img_0021

img_0035

img_0038


HIP-HOP BATTLE O VOLIČE

24/05/2010

Hip-hopeři se rozhodli, že je na čase zvednout kšiltovkářům prdele a dokopat je k urnám. Crew Praha v tomhle ambiciózním pokusu zastupuje Enemy, Indy, Smack, Marat, LA4 a Vladimir 518…

…a Crew Brno/Rychnov nad Kněžnou zase Jay Diesel a Tafrob -

- posuďte sami, komu se to líp povedlo!


VERNISÁŽ JOSEFA BOLFA NA FOTOBLOGU

24/05/2010

bolf

Byli jsme na vernisáži výstavy Josefa Bolfa, kterej v pražský galerii Huntkastner představil svojí nejnovější sérii obrazů nazvanou ‘Osobní dispozice’. Pepa je fakt dobrej a patří mezi nejlepší současný malíře, takže si výstavu fakt nenechte ujít. Navíc má rád Yeah Yeah Yeahs, co víc dodat…

Jak vernisáž probíhala si můžete prohlédnout na našem fotoblogu.


SWAT aneb zabijáci mý vzletný nálady

24/05/2010

TEXT: JAMIE LEE CURTIS TAETE
PŘEKLAD: LENKA ŠIMEČKOVÁ

swat

Tohle video (který nemá co dělat s obrázkem) je ta nejděsivější věc, kterou jsem kdy viděl. Ukazuje Missourský SWAT tým vnikající do domu chlapíka, který měl dle jejich zpráv pěstovat trávu, pak před zraky jeho sedmiletého syna zastřelí psa a následně chlapíka zatknou. Dost se mi příčí znít jako nějakej euro-sráč, ale dějou-li se šílenosti takovýho typu, jsem zatraceně rád, že ve Státech nežiju. Plus teda musim podotknout, že máme lepší sýr, a holky se nepromenádujou v pyžamu po ulici. Analyzoval jsem video s expertem na tyhle SWAT týpky.


Radley Balko je žurnalista a expert na policejní vyzbrojování a na problém přespřílišného využívání SWAT týmů. A tak jsem si s ním promluvil.

VICE: Čau Radley. Co se to kurva na tomhle videu děje?
Radley Balko: Jde o celkem běžnou policejní drogovou razii. Policajti dostali tip od informátorů, že jde o dost významnej zdroj marihuany. Prohledali smetí a našli zbytky trávy v koši na odpadky. A tak poslali SWAT parťáky.

Byla vznesena obvinění?
Otec byl obviněn z přestupku držení marihuany, držení drogového příslušenství a, neuvěřitelně, z ohrožování dítěte.

Ohrožování? Typuju, že hulení trávy v baráku s děckem je zatraceně nebezpečná aktivita. Nic jako taková bouchačka šermující přímo před jeho hlavou.
Ale marihuana byla v Columbii ve státě Missouri dekriminalizována. A od obvinění z ohrožování bylo upuštěno. Takže zůstalo obvinění z drogového vybavení. Minulý měsíc přiznal vinu a dostal pokutu 300 dolarů.

A co policie? Může je rodina legálně obvinit?
Nechávají si otevřené možnosti. Ale jsou trochu ohromený z takové pozornosti. Z mých zkušeností při žalování takových nezákonných vniknutí je pravděpodobnost výhry soudního procesu dost nízká. Státní zástupci to jednoduše člověku udělaj dost těžký zažalovat vládu.

A co ta škoda na baráku? Zaplatí náhradu?
Ne. Kdyby nenašli žádný nedovolený drogy, předpokládam, že by jim město za škodu zaplatilo, i kdyby jenom kvůli tlaku veřejnosti. Ale ve většině soudních pravomocí neexistujou žádný požadavky, a to ani když si třeba spletou barák. V Baltimoru došlo minulej rok k případu, kdy vpadli k chlapíkovi, protože si spletli adresu. Rozkopali mu vchodový dveře. Zkoušel od města získat úhradu za výměnu nových, bohužel bezúspěšně. Nicméně na něj poslali inspektora, kterej ho měl pokutovat za skladování rozbitých dveří na dvorku.

Teda, síla.
Myslim, že nakonec zaplatili, ale až za měsíc, a až potom, co místní noviny tuhle historku uveřejnily.

A co by se mělo dít potom, co video skončilo. Něco jako, fízlové odjeli a matka zůstane v baráku s vyděšenym dítětem a zastřelenym psem? Nechali by ji tam stát bez dveří a zamíst zbytky domácího mazlíčka?
V mailu mi napsala, že i s děckem strávili čtyři hodiny na zadnim sedadle zamčenýho policejního auta. Nezmínila se o tom, co následovalo. Ale v jiných případech, jo, jasně, nechaj tě, abys ten bordel poklidil sám. Zvlášť když někoho zatknou. Někdy dají děti do péče. Mluvil jsem ale s lidma, ke kterým vpadli omylem, a ti pak strávili noc v dokořán otevřenym domě bez dveří.

A to asi nemluvíme o ojedinělý události, je to tak?
Po pravdě řečeno, co je na týhle akci neobvyklý, je fakt, že byla natáčena a že se dostala do médií. V USA probíhá podobných nedovolených zásahů 100-150 denně (a, čím dál více i v Kanadě a v UK ). Těch, kdy se netrefí do správnejch dveří, je míň, dojde k nim tak jednou za tejden. Ale je těžký sehnat o tom přesný údaje.

Takže jak taková běžná akce vlastně probíhá? Kolik lidí se takovýho vniknutí účastní a jakym nářadíčkem jsou vybavený?
Takovej normální SWAT tým čítá šest až deset členů. Většinou jsou vybaveni automatickejma zbraněma, neprůstřelnýma vestama a beranidlem. Občas používají výbušný oslepující granáty, čímž dočasně paralizujou lidi na místě útoku. Někteří používají dokonce obrněný transportéry a tanky. Hodně z toho je ve svý podstatě polovojenská záležitost a některý věci dokonce přímo vojensky využívaný. Pocházej od americkýho ministerstva obrany, který se v 90.letech potřebovalo zbavit nějakých věcí a ustanovilo jakejsi darovací program. Což znamená, že vybavení patřící na válečný pole se teď rutinně používá v ulicích U.S., a to proti jeho obyvatelům.

Někde jsem nedávno četl, že sem tam používaj fakt šílený záležitosti jako tanky a bajonety.
O bajonetech nevim, ale tanky a APC patří k běžnejm hračkám. Znam šerifa z Jižní Caroliny, kterej vlastní APC s kulometnym pásem, střílejícím 50-ti kalibrovou munici. Jde o městskou plochu, kulky takovýho typu provrtaj pět městských bloků. Fakt šílený. A jak jinak, pojmenoval svoji trofej “Peacemaker”. Je to mimochodem ten samej šerif, kterej šel po Michaelu Phelpsovi. Vlastně poslal SWAT týmy do baráků studentů, který figurovali na tý nechvalně známý fotce s Phelpsem. Fízlové údajně neřekli “Kde jsou drogy?”, ale ” Co víte o Michaelu Phelpsovi?”

Šílenství. A je to tak, že k těmhle útokum dochází vždycky za svítání?
Většinou se odehrávaj v noci, nebo těsně před svítáním. Ale není to pravidlo.

A je policie povinna se ohlásit před vstupem?
No a to se právě dostáváš k tý choulostivý otázce. Technicky jo, protože je to ustanoveno v Castle Doktrině, která vychází z anglickýho zvykovýho práva. Ale US Nejvyšší soud vysekal nějaký vyjímky. Jsou-li cajti přesvědčeni, že ohlášení se by představovalo hrozbu jejich vlastnímu bezpečí, nebo by poskytlo čas druhé straně zlikvidovat to, co oni hledají, můžou do baráku vlítnout bez zaklepání. Ale dokonce i požadavek toho, že zaklepaj a ohlásí se, je zdlouhavej ceremoniál.

To ale zní jako fakt zatraceně blbej nápad. Vlízt lidem do baráku, bez ohlášení, s maskama na ksichtě a s odjištěnejma granátama. Jednou jsem málem probod spolubydlícího, když na mě vyskočil potom, co jsme se zhulili jak papriky a sledovali Scream.
Jasně,je to šílenost. Když vtrhneš někomu do domu, když je vytáhneš z postelí, podnítíš v nich naprosto primitivní pudovou odpověď. Bojuj nebo uteč. A když seš na svý vlastní půdě, tak se mi nezdá útěk jako varianta. Jsem si jistej, že i když potvrzený drogový dealeři na komanda SWAT vystřelí, ani nevědí, že vlastně střílej na fízly. Navíc, každej přeci ví, co se ti stane když zabiješ policajta. Samozřejmě, i lidi, který byli na hony vzdáleni statutu drogovýho dealera, se do takový situace dostali a ti z nich, co vystřelili, jsou teď za mřížema.

A jsou volaný jenom k drogovym případům?
Ne, zaregistrovali jsme, že týmy SWAT jsou volaný i k naprosto banálním přestupkům. Co se mě týče, podali jsme hlášení o skupině vojenských veteránů, kteří hrávali charitativní poker pro zraněné veterány. Tyhle jejich hry ale údajně porušily texaské hrací právo, tak na ně poslali SWAT.

Co z toho vzešlo?
Co si pamatuju, tak nedošlo k žádný omluvě nebo odstupnýmu, že SWAT tým by mohl bejt přezbrojenej.

Tudíž, patřim-li v Americe k těm víkendovejm konzumentům drog, ( což předpokládam dost lidí, co čtou tenhle blog, patří ), jaký jsou šance, že se potkam se SWAT komandem?
Nepravděpodobný, bych řek. Jedná se o 100-150 takových vniknutí denně. Věřim, že asi 50 miliónů, nebo tak něco, Američanů se přiznalo k požítí nepovolených drog v předešlym roce. Z toho vyplývá, že je pravděpodobný, že nepřijdou zrovna na tebe. Šance se ještě snižuje, když seš bílej kluk a žiješ v dobrý čtvrti. Bytový jednotky nižší třídy jsou brány útokem celkem pravidelně. Ty zbylý tak moc ne. Samozřejmě to neznamená, že bychom se měli spokojit se stavem 100-150. Po zuby ozbrojený hovada, co si hrajou na vojáky, rozbíjej baráky a zatýkaj lidi, o kterejch maj podezření (ani ne jistotu) na nenásilné, konsensuální přestupky - to prostě nepatří mezi věci, který se tolerujou, jestli se teda nazýváme svobodnou společností.

Uvažoval si někdy o využití potenciálu těchhle SWAT útoků z jinýho hlediska, třeba jako blbej fór?
Jo,stalo se.

Cože?
Říká se tomu “věcSWAT”. Viděl jsem jenom pár takovejch případů.

Do háje, takže to je jako fakt? Jsem jenom tak kecal.
No děje se to do tý míry, že už to má jméno..


RADEQ BROUSIL A ADAM HOLÝ V LANGHANS

22/05/2010

Naši fotografové vystavují v Langhans Galerii.

langhans

Od příští středy až do konce srpna můžete navštívit hromadnou výstavu věnovanou fotografickému portrétu s důrazem na nejsoučasnější tendence české tvorby s názvem EGO / portrét x fotografie. Výstava se bude konat v pražské Langhans Galerii.

Mezi řadou jiných jmen zde vystavují i naši spolupracovníci Radeq Brousil a Adam Holý.

Od Radeqa jste mohli vidět v módním čísle sérii ‘Sbohem Maso’, věnovanou fenoménu masek v českém folklóru. Taky jste se s ním mohli setkat jako s jediným českým fotografem ve VICE PHOTO BOOK. Radeq Brousil vystavuje kompilaci sedmi fotografií z různých sérií, které mapují jeho tvorbu. Nechte se překvapit zajímavou selekcí, kterou mají na starost kurátoři Robert V. Novák a Pavel Turek.

Fotografie Adama Holého se objevily například ve VICE Guide to Prague a také v našem módním čísle, kde vám představil svou sérii z Universálního Psychiatrického Chrámu 316a. Adam bude vystavovat diáky scanované spolu s kaligrafiemi. Ty představují spojení dvou prostorů, vitráž z ikonických portrétů dětí s Downovým syndromem a pestrobarevné struktury superstrun. Dětská fantazie. Paralelní vesmír. Jeden chromozom…

langhansii

Vystavující:

Michal Adamovský, Jan Bigas + Štěpán Pech, Patrik Borecký, Vladimír Boudník, Radeq Brousil, Adam Holý, Václav Jirásek, Šymon Kliman, Richard Loskot + Karel Prát, Český člověk (Ivan Lutterer + Jan Malý + Jiří Poláček), Willy Najvar + Zbyněk Baladrán, Jano Pavlík, Michal Pěchouček, Ivan Pinkava, Robert Portel, Johana Pošová, Rudo Prekop, Lukáš Prokůpek, Petra Steinerová, Václav Stratil, Adéla Svobodová, Jiří Thýn, Dušan Tománek, Aleksandra Vajd + Hynek Alt, Zein, Václav Zykmund

Vernisáž: 25. 5. 2010 od 18 hodin

Výstava potrvá od 26.05. - 29.08. 2010

Kurátoři: Robert V. Novák & Pavel Turek

Langhans Galerie Praha, Vodičkova 37, Praha 1

www.langhansgalerie.cz, otevřeno denně kromě pondělí: 13 - 19 hod


TAKOVEJ NESERIÓZNÍ ŠOUMEN

21/05/2010

TEXT: HONZA KREJČA

donnasummer

Sudičky se nepletou. Když se hodíte do kůže sotva narozenýho dítěte roku sedmdesát dva, kolem se honí fakt divy světa. Američani prohrávaj ve Vietnamu, hippies přežívaj v komunitách a Černý panteři diktujou podmínky pro funkedelii na dalších patnáct let. Čas pro vznik unikátně-obskurní psychiky popkulturního vraha století.

Celá jeho kariéra je lež, až na jednu výjimku. Totiž, že je karaoke přeborníkem par exellance. Pro Jasona Forresta tohle fakt není problém. Sype to z rukávu od šesti, kdy začal napodobovat nejlepší zpěvačky epochy a pokračoval v pubertě, kdy nerdil s flaškou koly a nintendem za zvuků mixtatapů plnejch Eltona Johna, Supertramp a Steely Dan. Hrubej úvod, pekelnější pokračování po přestěhování z Karoliny do New Yorku, kde několikrát zopakoval pod hlavičkou Cock Rock Disco (mj. Otto Von Shirach), že mashupový království nemá hlavu, ani patu, a že když budeš na distanc od Osymysa, že nezůstaneš nikdy sám. Jo, Jason Forrest aka DJ Donna Summer má to nejlepší před sebou, což je evidentní po ukončení „seriózní” hudební kariéry zapíchnutý před pěti rokama albem Shamelessly Excited. Teď chce už jen díky svejm oslnivejm, ale taky dost epileptickejm záchvatům rozdávat radost podivínům a nejkůlovějším děckám mimo komunitu. Vlastně je to happy end, plešatící Jason nechce zapomenout na neopakovatelný polaroidový momentky z pěti ročníků Wasted Festivalu, na kterym se podílej svym dílem i Ondřej Skala, breakorovej fanatik odvedle známější jako Ježíš táhne na Berlín.

Těžko odhadnutelná forma rozesmátého neholeného ksichtu by měla bejt magnet numero uno. Tenhle člověk totiž vyprodává sbírku svých vinylů tím nejlepším možným způsobem, rozripováním a převedením do zlomkovité kaše, z které nemusí vyváznout vůbec nikdo, kdo se objeví na residentní noci Dutty Weekend. Myslim, že hiphopeři budou překvapený a hipsteři ještě víc. Poznaj totiž svý spolužáky a nejprovařenější pařiče týhle malý, malilinkatý díry.

DJ Donna Summer vystoupí v rámci rezidentní noci Dutty Weekend 21. května 2010 v klubu Central Station


NEJLEPŠÍ KAPELA NA KAPLICKÝ POŠTĚ!

21/05/2010

TEXT: KUBA KAIFOSZ
FOTO: DANIELA HANNOVÁ, ARCHIV THE POOH

thepooh1

Se Sičákem, supersexy frontmanem kaplickejch legendárních megahvězd The Pooh jsme se takhle v sobotu sešli na jeden kroužkovej Budvar v Masnejch krámech, a jelikož tam nějaký Němčouři dělali hroznej bugr, museli jsme se k sobě s tim diktafonem lísat, jak největší teplouši, aby bylo vůbec něco slyšet. Jó, holky, věřte mi, bylo to vážně skvělý!

VICE: Tak tady lidem řekni, co jsou The Pooh?
Sičák: To jsme my (smích). Ne, dělám si prdel. The Pooh jsou čtyři kluci, který pomlouvaj ostatní kapely a jsou nejlepší kapela na světě a jsou z Kaplice. Né, třetí nejlepší kapela v Kaplici!

A ty dvě lepší?
Nejlepší je Kuzma Crew a druhá nejlepší je… jak voni se jmenujou? (luská prstama a přemýšlí) ZTP!

Na netu máte teď tři nový songy. Co z toho bude?
Z tohodlectoho bude třípísničkový EPčko a máme takovej speciální plán - teď to nechci úplně prozrazovat - vydat to s takovou potravinou, jakože netradičně. Prostě jako přílohu jedný potraviny.

Jsem si všiml, že ty písničky jsou tak pěkně tématicky pojmenovaný
No, to jsme si řekli, abysme neměli stejný ty “songy” jako na tom minulym, tak že vyzkoušíme nový kódování a nový skrytý hříčky. Tak jsme udělali sémanticky a foneticky tři odlišný písničky, který maj názvy jako Solnice - Sol Nice, Oui Nice jakože vinice a Her Nice jakože hernajs! A, vole, když jsme to vyvěsili tak nám frajer řek, že to máme blbě, že to má bejt her beauty (smích). Tak si říkám: “A hernajs!”

Jak se změnili The Pooh od tý doby, co tam není Katka (bejvalej kytarista)? Jaký je to teď s Make-upem (novej kytarista)?
Katku, toho jsem potkal nedávno, ale nepozdravil mě. Byl totiž otočenej zády. Na Make-upovi mám rád, že je víc spontánní, hlavně na podiu. Katka byl takovej, nechci říct přízemní… prostě je tam víc energie s tím Make-upem. A hlavně je starší a je takovej - povahově tam víc zapadá. Umí to, co chci, aby dělal. Teda… To, co řeknu, že neudělá. A taky se mi líbí, že má svůj vzdor, i když je to blbej vzdor a nesnáším ho, ale mám ho rád (smích).

A stýská se ti někdy po Katkovi?
Hudebně jo. Hudebně je to šikovnej kluk. Ale nevim, jestli teď dělá muziku. Já s ním v kontaktu nejsem.

Já naposled slyšel, že hraje na saxofon…
No, no, no. Tak ale nevim, jestli to pořád dělá. Jsem naposled slyšel, že hraje na kasu v Kauflandu. Asi nějakej noise (smích). Pípá. Ale Katka byl šikovnej instrumentálně strašně moc, Make-up je trošku takovej lempl. Třeba 43…, ten song, tam nedokáže zahrát to sólo. Asi si málo honí péro, že nedokáže pořádně udělat ty přírazy. Takže místo um tam tam um taramtam dělá um ta ta ta ta ta ta, takový skáčko.

Teď když vydáte to EPčko a jste už velký, zastupovaný, co vás čeká?
Teď ten koncert s těma Black Rebel (ten je mimochodem dneska, pozn. autora). A čeká už nás asi dva roky klip, a pořád se to tak nijak nevyvýjí.

A na co?
No, ty vole, teď už je to asi třetí písnička, ale měla by to bejt ta Her Nice. To jsme teď vymýšleli scénář s Majkláčem (velkej boss a zakladatel Bandzone) -

Takže máte i Bandzone podporu?
Bandzone nám dělá management. Jakože zatím v uvozovkách. Je to takový rozpracovaný, ale dělá. A vymýšleli jsme prostě scénář. Zatím to vypadá na Krávu (http://www.krava.net), že to bude točit. A bylo by to ve stylu, že jsme kluci z vesnice a že Tomeš (bubeník) jezdí traktorem.

Takže takový Kabáti…
Prostě traktoristická píseň! Majkláč říkal, že když chceme prorazit, jakože do světa, což s touhletou písničkou řekl, že bysme mohli, tak že si nemáme hrát na Američany a máme prostě bejt echt český, exotický prostě.

thepooh

Sičák

A kdy by to mohlo bejt?
Netušim. Až budou prachy. Nemáme prachy, ty vole. My jsme tak vyšťavený totálně, brutálně z toho nahrávání, i ještě předchozim nahrávánim… jsme se z toho ještě nedostali. A koncerty, co jsme hráli za málo peněz…

A jaký to je, bejt teď pod XProduction a už ne jenom pár kamarádů s kapelou?
No, má to svý plusy i minusy. Ten jedinej minus je, že ty ostatní kapely začnou bejt strašně předsudkový a maj tě za kokota, kterej je komerční, což mě mrzí. Ztrácíš přátele a nemůžeš hrát tady, vole, s kámošema z Budějic a nevysvětlíš jim, že prostě nemůžeš, že to není v našich možnostech. A seš za čůráka. To je potom problém.

Vítej v Čechách…
No. A ty plusy jsou, že máš kontrolu nad všim a nemusíš se o nic starat. Zařídí ti koncert, zařídí ti všechno kolem. A odpadnou ti veškerý starosti, věci, který tě trápí, kvůli kterejm máš vrásky a můžeš se soustředit víc na tu muziku. Je to fajn.

Hele, já jsem si vždycky říkal, když jsem vás poslouchal, že jste jako správný malý kluci začali hrát Nirvanu, pak jste jako Nirvana začali hrát Queens of the Stone Age, a teď mi přijde, že v těch novejch nahrávkách začali Queens of the Stone Age hrát Muse. Jak ty přistupuješ k tomu, že vás tuna lidí posílá do píčy, že jste jenom kopírka Queens of the Stone Age?
Tohlecto je taková zvláštní věc. S těma Muse, jak to teď všichni říkaj, tak co jsem tam jakože vykrádal, tak Muse, to je fakt asi to poslední, ty vole.

Tak v tom případě cos tam vykrádal?
Cornera, Black Keys, pak supr kapelu, která je strašně trapná, ale mě se brutálně líbí - Switches. Anglická, hnusná vyprdelávková kytarovka, ale fakt mě to dostalo. Maj tam supr aranže na zpěvy. To jsem vykrádal hodně hlavně v tý Her Nice. Komplet ty zpěvy a hlavně ty aranže - tam je to brutálně ovlivněný. Pak ty Racounters, všechno okolo Jacka Whitea, tyhlecty kapely. No, pak ty naše slavný QOTSA. A ty Muse jsme tam zakomponovali jenom v tý Solnici - ten zpěv. Tam byla taková nudná rovná linka a já jsem to prostě chtěl změnit, že to je fakt nuda, tak jsem tam hodil tohlecto. Poslech jsem si nový Muse, jakože je vůbec neposlouchám! Já, ty vole, jsem je začal poslouchat někdy v listopadu a fakt jsem je dřív vůbec neposlouchal, to je strašně zvláštní. Ale pak jsem si z toho začal dělat prdel a třeba ve Oui Nice - my tomu říkáme „brá brá” a jak maj Muse ten novej singl, já fakt nevim, jak se to jmenuje, fakt to neznám, tak tam maj prostě takový „bra brá!” a my tam udělali „bráá bráá!” (smích) A to je, ty vole, největší Muse kopírka, která tam na tom EPčku je. A to fakt můžu odpřísáhnout. To nebyl žádnej záměr. A s tou Nirvanou to jsme, ty vole, začínali jako Nirvana revival. Takhle jsme vlastně i působili do toho roku 2004, 2005. Byli jsme Pooh bez The, pak jsme přidali určitej člen, jakože jsme se zurčitovatěli a začali jsme u Pavézy (zpěvák z Locomotive, kterej debutový EP nahrával) to EPčko, což byla Nirvana jak svině. A potom, co jsme to natočili, jsme si řekli, ty vole, tohlecto nejde, musíme bejt originální! Tak jsem podladil o dva tóny a byli jsme Queens of the Stone Age (smích).

Jak vlastně vznikl název The Pooh?
No, to ještě když jsme neměli kapelu, tak jsme ji samozřejmě měli - to jsme takhle brali kazety Nirvány a dávali je holkám, že jsme to jako my. A já měl akustiku a Zip (basák) měl akustiku, ale to byla jako basa a bylo to super. Pak jsme nějak začali zkoušet a Tomeš místo rytmu hrával na bicí melodii, to si pomatuju. To jsme hráli Lithium nebo Aneurysum a Tomeš místo duc duc tu du, duc duc tu du hrál tap tap tap taptaptaptap taptap tap tap (zpívá melodii). A ten název vznikl, ještě když jsme tu kapelu neměli. Měli jsme ji jenom ve svejch snech s vínem na louce, když jsme ještě ani nemohli pít. Někdy v šestnácti. A to jsme si říkali, kdybysme vyhráli někdy MTV Music Awards, tak co by tam dobře znělo? A nějak jsme se shodli na tom jakože Pooh. „And the award goes to… Pooh!” A já měl i medvídka Pů někde z Kanady, jsem dostal, takže nejdřív Pooh a potom The Pooh.

Takže novej plán Pooh je prorazit do světa?
No, von je to i plán toho managementu a toho bookingu. Vzali pod sebe prostě kapely, který si myslí, že maj potenciál jít dál a maj na to. A teď jsme, ty vole, posílali cédéčka do Thajska na nějakej fesťák, do Itálie někam… Ty vole! My jsme to posílali z Kaplice! Do Thajska! To jméno mělo snad padesát písmen! Tam Thailand, viď, Ocean Tower. A vona: „A kam to je jako? Co to je to Thailand?” A já: „To je Tajsko!” A celá pošta v Kaplici to tam hned řešila a to jsem tam dva měsíce potom posílal poslední telegram. Tam mě maj rádi. Já tam přišel s telegramem poslední týden, co se dal posílat a vona: „To já tady vubec nedělám, musíte vedle k okýnku,” a tam jiná: „No to já taky vůbec neumim, Maruškó, tady pán chce poslat telegram!” „Tak mu viřiď, že to je drahý, že se mu to nevyplatí!” „Ale já to vim, že to je drahý, ale dneska je poslední den a já ho nikdy neposílal!” A vona: „Ahá, takže vy jste recesista!” Vole, na poště v Kaplici, tam jsme nejlepší kapela.

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Novej song Her Nice si můžete stáhnout exkluzivně tady. (Po načtení klikěnte na ‘Uložit stránku jako…’.)


NÁŠ ČLOVĚK VE VIETNAMU: OSTROV PHU QUOC

20/05/2010

TEXT A FOTO: TOMÁŠ MÜLLERimg_9354-samotka

Následující volný den vyspáváme, díky noční bouřce je polojasno a příjemných 28°C. Dalších čtrnáct dní budeme na cestách, a tak balíme a nakupujeme. Já jsem sehnal krosnu za 300 korun, snad to něco vydrží. Vyrážíme na odpolední procházku městem, a i když můj palec už vypadá lépe, jsem o polovinu pomalejší než ostatní. Přesto se nám podaří obejít docela velkou část města, procházíme nejznámější barovou uličkou, kde potkáváme spoustu evropských obličejů. V jedné hospodě na křižovatce si sedáme a dopřáváme si třetinku čerstvého piva Bia Hoi po třech korunách. Čerstvé pivo znamená, že se pije hned po uvaření, je relativně slabé, co se týče hořkosti i obsahu alkoholu. Ideální do tohohle vedra. Cestou domů potkáváme hospodu s nápisem „Bia Tiep”, což znamená české pivo, jsme zvědaví a lezeme dovnitř. V Hanoji je dost takovýhle hospůdek, které si vaří vlastní pivo, většinou ve varnách dovezených z Čech. Hospoda je úplně prázdná, ale na zdech nás překvapuje mapka západních Čech a další české reálie. Pivo je pekelně studené, poměrně sladké a chutí mi připomíná naše kvasničáky. Po druhé rundě nalačno zjišťujeme, že je taky docela silné a začínáme mít náladu, takže se radši vracíme domů dobalit a na večeři.

img_9456-plaz-u-hotelu

Další den odlétáme do Saigonu, kde přespíme, a ráno pokračujeme na ostrov Phu Quoc. Letíme ze Saigonu maličkým turbovrtulovým letadlem asi hodinu, kocháme se krásným výhledem na klikatící se řeky, rýžová políčka a malebné ostrůvky. Phu Quoc v překladu znamená „bohatá země” a ostrov je znám tím, že se tu vyrábí rybí omáčka. Je to největší vietnamský ostrov ležící Siamském zálivu a vypadá to tu trochu jak v tropickém ráji. Na ostrově běží elektřina jen přes den a většina hotelů má vlastní generátory. Asfaltových silnic tu moc není, kolem ostrova běží prašná kamenitá stezka. Ubytováváme se v hotelu Kim Hoa přímo u nádherné pláže a hned se tam placatíme. Bílý písek, palmy a průhledná voda, opravdu nádhera.

img_9343-cesty-na-ostrove

Tady na jihu se mluví trochu jinak, než v Hanoji, je to zřetelné i pro vnímavějšího cizince. Mluví se tu rychleji a i tón řeči je odlišný, od domorodců se dozvídám, že se tu používají i pro ně neznámé výrazy, často je znát, že naši severští průvodci mají obtíže se se zdejšími domluvit.

img_9435-zatoka

Objednávám si jídlo podle anglických popisků a přinesou mi úplně něco jiného - obsluha anglicky neumí. Zkoumám nápojový lístek a divím se vysokým cenám lihovin - od sta do tří set korun. Jak může pivo stát deset korun a nejlevnější panák stovku? Kai se mi směje, že to není cena za panáka, ale za celou lahev. Padne tedy rozhodnutí koupit červenou Smirnoffku za 280 korun. Po večeři připíjíme na hezký zbytek výletu, pak nám ale Honza s Adélkou z naší výpravy oznamují, že čekají dítě, a tak se připíjí na dítě, na další děti a na další věci a láhev je hned pryč. U stolu nás sice sedí dvanáct, ale domorodci moc pít nechtějí, a tak to zbývá na nás. Hotelová restaurace je už sice zavřená, nikdo nás ovšem nevyhazuje, a tak sedíme u stolu dál. Někteří ještě nemají dost a načíná se víno, vietnamská část výpravy se odebírá ke spánku a varuje nás, ať se hlavně takhle opilí nechodíme koupat. My se přesto koupeme v moři i v bazénu, potom bereme víno a jdeme ke mně na pokoj vést chytré řeči. Usínáme ve čtyři ráno značně společensky unaveni a budíček v osm nám způsobuje šok. Jedeme na výlet.

img_9371-mestecko

Slunce už pálí skoro jako vnitřek mojí hlavy, vrávoráme do mikrobusu a jedeme po prašné rozbité červené cestě do místního muzea nebo spíše skanzenu. Kocovina je v tomhle vedru nesnesitelná, naprosto chápu, proč místní moc nepijí. Ve skanzenu jsou obchody se spoustou suvenýrů a výstavy s povídáním o historii ostrova, bohužel skoro všechno pouze ve vietnamštině. Je tu i malá zoo se zvířaty typickými pro tento ostrov. Tam je vstupné, které spočívá v tom, že si musíte zakoupit rybičku, kterou pak máte dát orlům ve voliéře. Ti jsou ale samozřejmě přežraní, zírají na nás a na zemi pod nimi se válí hromada nesežraných ryb. Dozvídáme se, že z ostrova pochází zvláštní rasa psů, která má podobně jako ridgeback rýhu na zádech. Tihle ale mají u krku rýhu zatočenou, takže vypadá jako rukojeť deštníku.

img_9329-mistni-rasa-psa

Nasedáme zpátky do mikrobusu a jedeme se podívat do místního lágru, který využívali Francouzi a později Američané pro zavírání a mučení zajatců a dalších nepohodlných lidí. Vidíme i některá mučidla, jako třeba „lůžko” z ostnatého drátu a plechovou krabici, kam údajně v největších vedrech zavírali třeba i dvacet lidí najednou. Jelikož byla krabice vystavená žáru slunce, muselo to uvnitř být opravdu smrtící.

Ve stánku u lágru se nám konečně daří koupit si pivo a trochu ulevit naší kocovině, vydáváme se dál na cestu do přístavu a vyplouváme šnorchlovat na korálové útesy. Každý dostaneme přiděleného jednoho vietnamského neplavce a skáčeme do vody. Útesy jsou nádherné, ale na místě jsou docela silné proudy a tak ve vodě dlouho nevydržíme. Na lodi si dáváme oběd, po kterém se nám konečně trochu uleví, a plujeme na další lokalitu, která prý je o hodně lepší. Je tu průzračná voda po pás, takže i neplavci mohou beze strachu do vody a plaveme se podívat na útesy. Je to nádhera, spoustu barevných ryb a rybiček, mořských ježků, koráli a vyhřívající se rejnok.

img_9311

Kapitán vyráží na lov mořských ježků, nabízí nám ochutnat. Jedí se zaživa, a tak to nemáme odvahu zkoušet, dokonce ani domorodci se neshodnou na tom, jestli je to dobré, přestože někteří si pochutnávají.

Ve vodě jsou bohužel také medúzy různých velikostí, menší než dlaň i větší než jídelní talíř, ale všechny průhledné a téměř neviditelné. Ty malé se daly přežít, za půl hodiny člověk už nic necítil, ale pár smolařů schytalo žahanec od těch větších a ještě druhý den ráno to prý bylo cítit.

Večer znaveni balíme a usínáme, další den nás čeká let zpátky do Saigonu. Strhává se hrozný liják a tak jen znuděně čekáme na odvoz na letiště. Loučíme se s naší průvodkyní Thu, která na ostrově s manželem zůstává, a my odlétáme do Saigonu.

Předchozí díly si přečtete tady (1) a taky tady (2).

img_9238-prilet


FARMÁŘSKÝ TRHY

19/05/2010

TEXT A FOTO: HANNAH SALEHOVÁdsc04635

Aby bylo jasno, farmářský trhy jsou VICE, i když to tak nemusí vypadat. Dva největší redakční alfa-samci těžce fandí všemu eko a bio. A taky jsou VICE články upřímný jako česnek z trhu smradlavej.

Bydlení na konci Prahy mělo donedávna jedinou výhodu. Knihovní autobus, kde člověk našel všechny Kundery a jemu podobný, protože na vesnici na ně pochopitelně žádná čekačka není. Teď přibyla další exkluzivita, farmářskej trh každej pátek.

Je maličkej, pár stánků. Žádný Holešovice. Nemá vůbec cenu rozebírat, že nabídka je malá, ale aktuální a zaručeně fresh. O tom už bylo napsáno dost. Jestli vám to doteď přišlo jen jako prázdný řečičky, tak VICE přece věřit může. Doopravdy tu najdete samý oxymoróny typu pálivá ředkvička, sýr z mlíka, česnekovej česnek, párky z masa, šťavnatý jablka. Dokonce jsem zaslechla i takovej drbík, že v létě budou červený rajčata.

Ve většině stánků prodávají poměrně mladý lidi. Dají vám od všeho ochutnat, tváře ošlehané větrem se usmívají a vyzařuje z nich „GIVE PEACE A CHANCE” mnohem spíš než nějaký supermarketový „DIE, BITCH”.

Po prvním ochutnání vás přepadne pubertální pocit zloby a prohnilosti celýho světa. Proč mi všichni lhali? Proč mi to zatajili? Čas zastaví a před očima se vám budou míjet krávy, vemena, bandasky, travička, usměvavý farmář a tak podobně. Čeká vás výlet do dálek, nebo-li trip,nebo-li silný halucinační záchvat.

dsc04644

dsc04646

dsc04632

dsc04642

dsc04640

dsc04641

dsc04631

dsc04637

dsc04633

dsc04630

dsc04629

dsc04628