CHARLES BURNS

ROZHOVOR A FOTO: SAMMY HARKHAM
PŘEKLAD: LUKÁŠ HOFMANN

Charles Burns je autor a kreslíř zodpovědný za podivné a děsivé komiksy jako Černá díra, Big Baby nebo Skin Deep. Ve svých knihách vytvořil svět podobný těm od Lynche a H. P. Lovecrafta. Je to realita, vylepšená a hrozivá, ale vždycky dostatečně povědomá na to, aby se mohla uskutečnit. Burnsovo nejznámější dílo je Černá díra. Je to příběh o teenagerech, který se nakazej hroznou infekcí, která jim způsobuje odporné mutace. Díky tomu jsou vyvržení ze společnosti a ukrývají se v lesích. Je to perfektní alegorie na divnost a odcizení v době adolescence. Je to trochu jako Dazed & Confused při permanentním přísunu papírků pod jazyk, jako takový ten nekončící bad trip. Je to klasika.
První dějství Burnsovy nový knihy s názvem X’ed Out staví vedle sebe reálný svět a ten transcendentální. Tentokrát se Burnsovy vzpomínky na svou punk-rock/pozérsky uměleckou adolescenci prolínají s vedlejší surreálnou dějovou linií, ve které postava podobná Tintinovi bloumá burroughsovkým městem příšer, tajemství a paranoie. Čekání na druhý díl bude těžké.
Sammy Harkham, který pro nás Charlese Burnse zpovídá, je jedním z nejtalentovanějších a nejoriginálnějších hlasů komiksové generace, co se zjevila po Burnsovi a jeho vrstevnících. Sammyho série knih Crickets vypráví příběhy, jejichž zpracování kolísá mezi divným, historickým, osobním a realistickým, všechno je ale protnutý hlubokou lidskostí a důvtipem. Harkham je taky zodpovědný za antologii Kramers Ergot, což je nejlepší pravidelně publikovaná série svého druhu od zlatých dob RAWu v 80. letech a v téhle sérii – hej, koukněte na tu spojitost! – se objevil i Burns.
Svět nezávislého komiksu je jako nějaká podivná sága a bratříčkování, rivalita ani hierarchie mu nejsou cizí. Byla by z toho skvělá telenovela, kdyby herci byli trochu míň bledí a skleslí. Ale zrovna Charles a Sammy jsou naštěstí kamarádi a vzájemně se obdivují. Tady je přepis jejich telefonního rozhovoru.

Vice: Jak začínáš takový projekty jako X’ed Out? Vlastně jsem se na to chtěl zeptat i v případě Černé díry. Začínáš s podrobným náčrtem toho, co se bude dít?
Charles Burns: U obou knih jsem začal jenom s hrubým nástinem. Jasně, ty knížky jsou docela komplexní, a když mám důležitou součást příběhu, která se objevuje na začátku a vyřeší se až ke konci, musím přijít na to, jak to bude fungovat. Jako třeba v Černé díře – dějové linie, co jsou uvedené na začátku, nejsou vyřešené až do půlky knihy.

Chápu.
Ale styl, kterým pracuju, je taky dostatečně otevřený, aby bylo místo na rozvinutí nových myšlenek, když mě nějaké napadnou. Myslím, že nejlíp by to šlo popsat tak, že příběh znám, jenom přemýšlím o tom, jak ho vyprávět.

Předpokládám, že vytvořit takový komiks ti trvá dlouho. Komiks taky možná postupně mění to, čím jsi…
X’ed Out jsem původně plánoval jako příběh o svém životě v 70. letech, když jsem se pohyboval ve světě punk-rocku. Měl jsem několik nezdařených startů, tím chci říct, že nejdřív jsem udělal takový černobílý příběh vylíčený dost podobně jako Černá díra, a nebyl jsem spokojený. Říkal jsem si jenom, jak strašné to je. Pokaždé, když to tak cítíte, měli byste ty stránky roztrhat a začít znova. Já začínal asi dvakrát nebo třikrát, než jsem si uvědomil, že chci vyzkoušet něco pro mě dost neznámého. Pomohlo mi, že jsem zvolil barevnou knihu se dvěma hlavníma zápletkama – první se odehrává v takovém tintinovském světě, druhá je víc v mém typickém…

Řekněme stylu při zemi? Stylu více založeném na realitě.
Typičtějším světě, jak na něj nahlížím já.